To, že konečně odstoupil ředitel galerie Lubomír Bednář, je sice pozitivní zpráva, ale nenechme se (tím myslím – my všichni milovníci a sympatizanti výtvarného umění) ukolébat domněnkou, že všechno je od nynějška v pořádku a že si s úlevným výdechem můžeme lehnout na vavřín a podřimovat.

Stále ještě není vyřešený soudní spor Iva Johnová, bývalá tisková mluvčí, versus ředitel, který ji podle jejích slov jen vyměnil za jinou osobu, a nešlo tudíž o propuštění kvůli nadbytečnosti. Nebyla sama, kdo musel z galerie odejít. Jak se zmínil kurátor Vlastimil Tetiva, ředitel dělal zaměstnancům všemožné naschvály a rostlo napětí. Všem se tedy s jeho rezignací ulevilo. Navíc je velice důležité pro přežití galerie, koho krajský úřad vybere na Bednářovo místo. Pokud opět ekonoma a člověka, který bude preferovat podnikatelské zájmy (večírky firem v prostorách, kde jsou gotické sbírky nevyčíslitelné hodnoty), půjde jen o to samé v bleděmodrém. Tak zvaně z bláta do louže.

A může být i hůř! Podnikavý jedinec totiž několika šikovně provedenými kouzelnickými tahy zvládne převést veškeré sbírky pod ochranná křídla Národní galerie, čímž by jistě udělal radost Milanu Knížákovi, a „Alšovka“ by zanikla. Tento scénář si umím představit, pokud bude dosazený někdo takový. Osobně si myslím, že by se měl provozovatel galerie z předchozího dění poučit a konečně zvolit pro galerii člověka, který je vzdělaný v oblasti dějin umění, rozumí umění a ví, že depozitář, který je v neutěšeném stavu, potřebuje finanční injekci: že se musí zlepšit podmínky nejen pro uskladnění děl, ale i pro zaměstnance. Ti by měli být samozřejmě také odborníky na slovo vzatými a navíc by měli mít možnost v klidu pečovat o svěřené duchovní bohatství a tvořit příjemnou atmosféru pro všechny návštěvníky.

Často si vzpomenu na spisovatelku a kurátorku Věru Linhartovou, která v Alšově jihočeské galerii pracovala v šedesátých letech minulého století, kdy se nebývale rozrostly sbírky moderního umění o díla například Kamila Lhotáka, Mikuláše Medka, Josefa Istlera a mnoha jiných. Ze stávajícího stavu by jistě neměla radost. A mě napadá, ještěže žije paní Věra v Paříži a pracuje v jedné tamější galerii, a ne v té jihočeské.
Zatím totiž stále hrozí, že obrazy zvlhnou díky protékajícímu vodovodnímu řadu a gotické madony rozleptá vybuchující šampaňské. Tedy, pokud usneme na vavřínech a necháme politiky, ať si s „naší“ galerií zahrají Člověče, nezlob se anebo rovnou pé〜tanque.

Autorem fejetonu jeJan Žák, spisovatel a pedagog