Ve své domácí dílně se nyní věnuje nejen výrobě nových zvučných kostelních zvonů, ale také renovaci těch historických. Celkem vyrobil už více než 250 zvonů, od pětikilových až po ty, co váží půl tuny. První se pokoušel vyrobit doma, jeho otec totiž pracoval s kovem. "Zvonaře ale v rodině ani mezi předky žádné nemáme, jsem první," vysvětluje.

Zvonařství se v České republice nikde nevyučuje, pomohlo mu však studium blízkých oborů. "Zvonařství se nedá vystudovat. Šel jsem proto na podobný obor: umělecké odlévání kovů v Brně. Středoškolským vzděláním jsem umělecký slévač. Druhou školou pak restaurátor kovů. A když se to protne dohromady, máte základ pro zvonařství," říká.

Zvonař Michal Votruba z Myslkovic na Táborsku pózoval 21. června 2021 fotografovi ČTK. Dvaatřicetiletý zvonař má už více než deset let svou vlastní praxi, která patří mezi čtyři zvonařské dílny v republice.
Mladý zvonař z Táborska má jednu z pouhých čtyř dílen v republice

Ve výrobě zvonů se však využije mnohem více řemesel: slévárenství, modelářství, kovářství i sochařství. "Reliéfy na zvonu někdy vytvářím sám, někdy přímo sochař. Často se u zvonů dělají i různé nápisy, využiji tedy i základy typografie. Další přidružené obory jsou pak závislé na způsobu zavěšení zvonu. Na tom se pak podílí kovář, zámečník, truhlář, tesař a pokud je zvon elektrifikovaný, tak i elektrikář," vypočítává Michal Votruba.

Výroba zvonu začíná vždy výkresem. V poměru jedna ku jedné se narýsuje žebro zvonu a vznikne tak jeho profil. "Kdybychom ho rozřízli jako dort, tak uvidíme sílu zvonu. Zvon se ladí na papíře, protože podle žebra se dělá tón," vysvětluje. Poté následuje vyskládání jádra, neboli vnitřního profilu zvonu. Na to zvonař využívá speciální malé cihličky. Kdyby byl totiž zvon z jednoho kusu hlíny, tak popraská.

V pondělí 28. září byl po půl 12 dopoledne na věž kostela sv. Václava v Plané nad Lužnicí jeřábem vyzdvižen a zavěšen stejnojmenný zvon z dílny myslkovického mistra zvonaře Michala Votruby. Týž den odpoledne začal plnit svůj účel.
Svatý Václav už se usadil ve věži plánského kostela

Po vytvoření vnitřní formy následuje tvorba vnější. "Začne se dělat košile, neboli falešný zvon. Nanese se opět několik vrstev z hrubé hlíny. "Na košili se nažehlí milimetrová vrstva včelího vosku s parafínem. Zvon je již hladký, není na něm nic. Do linek se pak umístí výzdoba podle přání zadavatele, může jít například o reliéfy či nápisy," dodává.

Zdroj: Deník/Jiří Dintar

Poté, co vznikne takzvaný falešný zvon, musí se forma vypálit. "Vykopu na zahradě díru, do ní pustím formu a okolo se postaví z cihel pec. Mezi ní a formou se zatopí dřevem. To trvá i šest hodin, než je forma žhavá na 900 stupňů. Abychom odlili pravý zvon, tak musíme falešný sundat. Model se rozebere jako takový klobouk a nebo se musí rozbít. Tím se odstraní vlastní síla zvonu. Když se plášť a jádro vyčistí, máme negativní zvon s písmenky a chodbičkami, kudy pak teče kov," vysvětluje.

Nový zvon už je na Křížové hoře, lidé si ho mohou prohlédnout v kapli.
Nový zvon Panny Marie Bolestné už je na Křížové hoře

Zvony vyrábí z bronzu. Největší, který kdy odléval, má 513 kilogramů a je v Klenčí pod Čerchovem. Zvon, který se dostal nejdál, skončil v ruském Aldanu poblíž Jakutska. "Lil jsem ho ze speciálního materiálu, musel být totiž odolnější kvůli mrazu, který tam panuje, do zvonoviny jsem proto přidal olovo," říká.

V České republice jsou nyní pouze čtyři zvonaři a fungují zde tři dílny. O jejich zvony je velký zájem, během první i druhé světové války byla totiž spousta zvonů zabavena a roztavena ve střelivo. "Obce si pak pořizovaly náhradní ocelové nebo zinkové, ne vždy pěkně znějící zvony. A ty chtějí teď bud opravit, anebo pořídit nové. Obzvlášť, pokud slaví například výročí vzniku či první písemné zmínky," uzavírá Michal Votruba. Jeden ze svých zvonů při oslavě 650 let věnoval i své rodné obci, Myslkovicím.