Paradoxně si je i rodilí Táboráci často pletou. Není divu, vždyť Radimovice u Želče jsou nakonec od města o kousek blíže než ty s označením u Tábora.

Radimovice u Tábora se nacházejí v severní části Jihočeského kraje asi pět kilometrů od Tábora. Od roku 1990 je obec územně samosprávným celkem v čele se starostou a obecním zastupitelstvem. Žije zde čtyřiašedesát trvale přihlášených obyvatel. Katastrální území obce má výměru 267 ha. Na území obce se rozkládá kaskáda osmi rybníků, které významně ovlivňují ráz zdejší krajiny, kde se nachází i mnoho lesů. Je to ráj houbařů a milovníků přírody. Dopravní spojení s Táborem zajišťuje pravidelná autobusová doprava MHD a vlakové spojení z nedalekých Nasavrk.

Největším lákadlem v letních měsících je pro místní a obyvatele okolních obcí Košínská přehrada, téměř 2 km dlouhé vodní dílo sloužící jako regulační vodní nádrž pro táborský rybník Jordán a zároveň chovný rybník. Košínská nádrž je mimo jiné domovem sumců albínů, kteří jsou každoročně lákadlem návštěvníků při podzimních výlovech. A také se zde počátkem devadesátých let projevil velký zájem o rekreační pozemky v blízkosti nádrže. Jenomže s tím Radimovičtí nesouhlasili a pozemky na rekreaci nepovolili. Jak řekl bývalý starosta Jiří Matyš: „Ať se k nám nastěhují natrvalo. To věřím, že by se jim líbilo koukat z chaty rovnou na nádrž. Ale kde jsou inženýrské sítě, čistička, komunikace, to už je asi moc nezajímá.“

Obcí prochází mnoho turistických stezek a cyklostezka Praha – Vídeň, bohužel právě na ní jsou vyznačeny Radimovice u Želče.

Za to chovatelé koní a milovníci jezdectví se nespletou. Jezdecký klub, který se sem přestěhoval v roce 2006 z Čápova dvora, má už mezi „koňáky“ své dobré jméno.

Bohužel, příliš podnikatelských aktivit obec nemá. Většina zdejších obyvatel v produktivním věku jezdí za prací do Tábora. A děti do školy, přesto, že tu donedávna bývala. „Škola už nefunguje, tu nám zrušili,“ vzpomíná s nostalgií Jiří Matyš, který pochází z nedalekého Košína, tedy pár kroků přes pole a nádrž. Starostoval v obci od mládí až do porevolučních let. Pak svou funkci předal mladším. Současný starosta Václav Štěpánek i další zastupitelé si podle jeho slov vedou dobře.

Škola slouží všem

Dnes v budově bývalé školy sídlí obecní úřad a místní si zde zrekonstruovali společenskou místnost pro čtyřicet lidí, v níž se odehrávají nejen jednání zastupitelstva, ale také neformální setkání obyvatel při oslavách jubileí, svatby, či zábavy. Schůzují tu hasiči i myslivci, ti jsou totiž nezbytnou součástí obce a díky nim to tu také žije. Klasickou hospodu by tu ale turisté hledali marně.

„Bydlím v bývalé hospodě. Patřila mému kmotrovi a já tu vlastně vyrůstal. Fungovala ještě v padesátých letech, pak hospodu zavřeli. Zůstal jsem tu a hospodu jsem si přestavěl na obytný dům, „ vypráví svůj životní příběh dnes již důchodce Jiří Matyš. Dříve prý tu fungovaly i potraviny – Smíšené zboží a Proves. Ale i ty už by tu marně žíznivci či hladovějící hledali. Všechno si totiž dovážejí Radimovičtí z Tábora, někteří auty, jiní autobusem.

Z chatařů a chalupářů Jiří Matyš příliš nadšen není. „Baráky v pořádku mají, to jo, ale přijedou na víkend, sečou a dělají kravál. Pořád něco slaví, pak zase odjedou a je tady mrtvo. Kdyby tu bydleli nastálo, bylo by to lepší.“

Naproti jeho domu se ze stavení ozývá křik páva. Patří místostarostovi Lubomíru Hniličkovi stejně jako statný bernardýn, který rodinný dům hlídá. „Určitě bych vyzdvihl spolkovou činnost dobrovolných hasičů. Nedávno jsme právě ve spolupráci s nimi pořádali dětský den. Myslím, že se tady místním žije dobře. Spojení do Tábora funguje, jezdí k nám městská hromadná doprava, takže děti se do škol dostanou bez problémů. Přestavěli jsme školu na společenskou místnost, takže se máme kde scházet,“ říká Lubomír Hnilička.

Provoz financují z rozpočtu. V části objektu je nájemní byt a místní knihovna. Dříve se prý Radimovičtí orientovali spíše na zemědělství, dnes většina pracuje v Táboře. V samotné obci je jen několik řemeslníků.

Stavět není kde

„Bohužel v obci pozemky pro případné zájemce nemáme a ani bychom na případné zasíťování pozemků jako obec nedosáhli. Příjmy obce se odvíjejí od počtu lidí, kteří zde trvale žijí a dalším příjmem je už jen daň z nemovitosti. Jiné peníze obec nemá. Máme roční rozpočet sedm set tisíc korun, takže to na stavební práce opravdu nestačí,“ poznamenal Lubomír Hnilička.
Zaskočila ho informace, že na hrázích zdejších rybníků rostou vzácné druhy hřibů. „Já se tedy o houbaření moc nezajímám a předpokládám, že těm, co houby sbírají je to asi jedno,“ směje se místostarosta.
Zdejší kaskádu rybníků obhospodařuje místní organizace a Český rybářský svaz Tábor. A když dojde na výlov, tak u něj samozřejmě ani místní chybět nemohou.

Třeba pověst nelže

Kaplička uprostřed obce svítí novotou. Za první světové války přišla o zvon. Pak nechala nový zvon udělat Marjánka Voštová z Nasavrk, jejíž jméno je na zvonu vyryté. A zvoní dodnes – v poledne a klekání.

A ještě jednou zvon, tentokrát v lidovém podání: „Podle staré pověsti je v rybníku Podedvorný pochován zvon, který pochází z bývalé staré tvrze. Je prý ulit z té nejlepší zvonoviny, na jeho těle jsou citáty z bible a jeho zvuk je andělský. Za staletí, co dříme na dně rybníka, se ho nepodařilo nikomu vyzvednout, ani na okamžik spatřit. Jeho čas prý nadejde, až nastane Soudný den. Tehdy se voda rozestoupí, zvon z ní vyletí nad krajinu a jásavě přivítá čas, kdy nehodní odejdou na věčné trápení, vyvolení pak na věčnou blaženost.“

Historie

První písemná zmínka je z roku 1219, kdy je připomínán jistý Ludéř z Radimovic. V době husitských válek se Radimovice dostaly do majetku Táborské obce a v ní setrvaly delší čas.V nové době byly Radimovice osadou obce Klokoty a od roku 1880 do roku 1921 pod názvem Táborské Radimovice osadou obce Náchod. Pak se postupně staly osadou obcí Nasavrky a Radkov. Od roku 1991 jsou samostatnou obcí.
Stávala tu kdysi tvrz, která byla při jižním okraji vsi. Na tvrzišti byl v roce 1905 proveden částečný průzkum. Byl nalezen kus železné rukavice, rukověť klíče s gotickou ozdobou a část nože.

Alena Řezáčová