Jsou to už bezmála dva týdny, co se Nadějkovští probudili do nedělního rána a jejich patron obce – Jan Nepomucký, nestál na svém obvyklém místě, respektive stál jen z části. Policisté ale naštěstí sochu po třech dnech vypátrali. Nyní už o ni pečuje restaurátor Ivan Tlášek.

Socha v Nadějkově:
• patří k Nadějkovu od roku 1812, její autor ale není přesně znám.
• její hodnota je odhadována na půl milionu korun.
• je vyrobena z jemnozrnného pískovce a je vysoká 144 cm.

Dosud neznámí vandalové se pokusili pískovcovou sochu z počátku 19. století ukrást v noci z 23. na 24. ledna. Kulturní památku při tom dost poničili. „Chtěli ji sejmout 
z podstavce, ale neudrželi ji 
a ona spadla na plot, který je kolem podstavce. Rozlomila se na tři kusy. Na místě zůstalo pouze torzo, nohy světce 
a několik úlomků. Vše nechali na místě a odvezli jen trup 
a hlavu," připomněl starosta obce Arnošt Novák.

Vandalové podle něj nebyli schopni se sochou v tomto stavu jakkoli manipulovat, tak ji nakonec někde pohodili.
Za tři dny se Jan vrátil zpátky „domů." „Mohu potvrdit, že jsme sochu nalezli a vrátili obci. Vyšetřování ale nadále pokračuje. Spolupracují na něm táborští kriminalisté 
i kriminalisté z území, kde jsme sochu našli. Doputovala totiž z jiného než Jihočeského kraje. Další informace nyní nemůžeme poskytnout," říká mluvčí jihočeské policie Miroslav Doubek.
Všichni obyvatelé obce nyní doufají, že se Jan v průběhu léta vrátí na své místo. „Socha je dominantou obce. Když přijíždíte do vesnice, musíte jet kolem ní, a najednou tam není. Už se těšíme, až se vrátí," potvrdila místní občanka Marcela Chocholatá.
Starosta nyní z bezpečnostních důvodů uvažuje 
i o vystavení duplikátu sochy. „Bojíme se další krádeže i toho, aby se socha v mrazech znovu nerozlomila." 

Lepidlo, které spojí všechny tři části znovu dohromady, má totiž jinou strukturu než pískovec. V mrazech by mohl hodně nasáknout vodu, a ta když zmrzne, lepidlo vypoví své služby. Je proto možné, že od léta bude u pravého okraje Nadějkova na příjezdu z Jistebnice stát už jen Janovo dvojče. Originál by se mohl natrvalo zabydlet pod střechou obecního úřadu.

Muž činu

Na to, že socha zmizela, poprvé upozornil jistý občan Petříkovic, který šel v neděli ráno do kostela na mši.
„To samozřejmě ve vsi vyvolalo velký rozruch. Byl to šok, na sochu jsme zvyklí a najednou tam nebyla. Všichni se na ni ptali a vzniklo spoustu spekulací. Jsme rádi, že ji tak rychle našli, i když ve zbědovaném stavu," říká Marcela Chocholatá s tím, že nechápe, kdo to mohl udělat. Nikdy před tím si totiž žádný vandal sochy ani nevšiml.
Proč se tedy tak najednou někdo pokusil plastiku zcizit, není ani místním občanům moc jasné. Jisté ale je, že si svého Jana chtějí nechat.
„Prodávat sochu rozhodně nebudeme. Opraví ji restaurátor Ivan Tlášek a ten posoudí, kolik práce bude stát. Počítáme ale s desítkami tisíc korun," odhaduje cenu oprav starosta Arnošt Novák.

Ukradený prezident Beneš

Podobné případy ukradených kulturních památek nebývají podle mluvčího jihočeské policie Miroslava Doubka zas tak časté, ale objevují se.
Namátkou vzpomeňme na krádež busty Edvarda Beneše z jeho hrobky v Sezimově Ústí. Z místa jeho odpočinku se ztratila během posledního březnového víkendu 2014, kdy zhruba 50 centimetrů vysoká bronzová busta nenávratně zmizela z žulového podstavce. Umělecké dílo z dílny Karla Dvořáka z roku 1947 stálo na svém místě 64 let.
Do pátrání po zmizelém prezidentovi se zapojili také policejní potápěči, kteří se ponořili do Kozského potoka i Lužnice, ale s nulovým výsledkem. Busta se nenašla ani v žádné sběrně, bazaru či zastavárně.

Úřad vlády proto umělecké dílo nahradil replikou od akademického sochaře Matouše Holého. Místo bronzu ji vyrobil ze sklolaminátu s povrchovou patinou. Výroba trvala sochaři zhruba měsíc a stát za ni zaplatil více než 132 tisíc korun.

Poškozené hřbitovy

Policisté se poměrně často potýkají i s vandaly, kteří ničí hřbitovní majetek.
„Přibližně před dvěma lety vandalové řádili na jednom ze židovských hřbitovů na Táborsku a zhruba ve stejné době i na hřbitově v táborských Čekanicích. Poškozovali sochy, ale i náhrobky," vzpomíná Miroslav Doubek.
Podobné případy jsou podle něj velmi choulostivé, protože zloději často rozprodají kvůli materiálu takový předmět, který má pro jeho majitele obvykle velmi silnou sentimentální hodnotu.

Sochu mu přinesli v krabici

Akademický sochař Ivan Tlášek sochu sv. Jana Nepomuckého v Nadějkově restauroval už v roce 2004, tehdy na ní byly jen řasy, jinak byla v pořádku. „Ti šikulové ji neuměli ani pořádně ukrást, Pat a Mat asi," zamýšlí se nad „šikovností" zloději při otázce, v jakém stavu mu se mu socha dostala do rukou.

Byla hodně poničená?
Zrestaurovat jde úplně všechno, ale je tam spoustu dílků, které se musí, aby to bylo autentické, dohledat a poslepovat jako puzzle, některé části budou chybět úplně a ty se musí podle fotodokumentace zrekonstruovat. Vzhledem k tomu, že je socha takhle poničená, domluvili jsme se s panem starostou, že udělám kopii a ta se dá ven a originál se uklidí na obecní úřad.

Slepený originál by venku neobstál?
Když se dílky lepí dohromady, vzniknou přechodová místa, která nedělají dobrotu. Socha by se musela restaurovat opakovaně a častěji. Dnes se tak s památkami všeobecně pracuje, originály putují do interiéru, a tak se zachovají skoro navěky. Kopie umíme udělat tak, že laik vůbec nic nepozná.

Kolik stojí taková kopie?
Záleží na velikosti. Pokud se dělá z umělého kamene, tak odhadem padesát tisíc, samotné restaurování podle toho, jak je dílo poničené, asi také tak. Mají to ještě schválit v radě, ale pan starosta by si kopii přál.

Můžete přiblížit rozsah poničení svatého Jana?
Kromě těch tří největších kusů mi přinesli krabici od banánů, kde jsou náhradní díly a ty musím složit.

Jak se s pískovcem pracuje?
Je křehký, takže když socha spadla z té výšky, hodně se polámala. Pískovec je tradiční materiál, používal se často a poměrně snadno se imituje jeho struktura a barevnost, od originálu je pak k nerozeznání.

Máte představu, jak dlouho budete na opravě pracovat?
Smlouvu máme do konce července, ale budu se snažit, abych práci stihl do začátku turistické sezóny, takže do konce školního roku.

Jak dlouho se restaurování osobně věnujete?
Už od roku 1973, jsem už starej (smích).

Sochařství máte vystudované?
Ano, nejdříve jsem na AVU vystudoval sochařství a pak ještě obor restaurátorství.

Na jakých významných projektech jste se podílel?
Z těch známých třeba na opravě Samsonovy kašny nebo Mariánského sousoší v Českých Budějovicích, organizoval jsem náhrady originálů kopiemi soch na kamenném mostě v Písku, to byl velký projekt, který jsme museli stihnout za rok a půl. A pak jsem díky Janu Mikešovi mohl zrekonstruovat sochy Vojtěcha Lanny a Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích. Ten Jan Mikeš byl hrozný frajer, bez jeho podpory by to nešlo. Celé to také zaplatil.

Lucie Mylerová Paurová