Je to příběh Libora J. z Třebíče. Tehdy přijel do Českého Krumlova s Pavlem K. na návštěvu Pavlova bratra, který tu byl na vojně. Důkladně popili, při "prohlídce" zámku odpoledne leccos poničili, a cestou zpátky se Libor vydal do příkopu… (V jeho báglu pak našli knížku o Tarzanovi; že by si na něho chtěl hrát? poznamenal Píha.)

Na návštěvě

Třímetrákoví "domácí" Jakub a Zuzana ho dole napadli, podle původní informace v kotci, odkud ho vyvlekli ven. Policista Vladimír Vach (25), mobilizovaný v 16 hodin operačním, ze zdi nad příkopem do šelem vystřílel v časové tísni zásobník služební pistole. Medvědář Jan Černý, poprvé neoddělený mříží mezi medvědy, o jejichž stavu nic nevěděl, pak vynesl potrhaného Libora ven. Zraněného chlapce odvezla sanitka do krumlovské nemocnice.

Kolegův celostránkový článek pět dnů poté konstatuje, že veřejnost příkře odsoudila čin "opilých vandalů" a téměř jednoznačně vyjádřila lítost nad zbytečnou smrtí medvědů – Jakub padl policejní kulkou, Zuzanu s poraněnou páteří musel dostřelit z kulovnice veterinář.

Podrobněji později popsal událost Petr Veselý v Mladém světě. Tomu při návštěvě na chirurgii budějovické nemocnice Jakub tvrdil, že se tehdy nad příkopem příliš naklonil a spadl do něj…

U soudu

Náš list se k případu vrátil 9. srpna 1999 pod titulkem Drama v medvědím příkopu, mimo jiné s informacemi z protokolů orgánů činných v trestním řízení. 9. září 1987 u českokrumlovského soudu Libor J., obžalovaný z poškozování majetku v socialistickém vlastnictví a z výtržnictví, vypověděl, že ten den vypili dvě láhve třešňovice. Chtěl se podívat na medvědy, ale nepamatuje se, jak se do příkopu dostal.

Zasahující policista jako svědek popsal, jak mladík mezi medvědy měl po celém těle rány, ze kterých stříkala krev, a stále naříkal. Z výšky asi pěti metrů na zvířata začal střílet. Libor J. se pak zvedl a začal zmateně pobíhat po příkopu.

Dramatickou situaci líčil také medvědář Černý. Když ho přivolali, našel u dělicí mříže bezvládně ležícího potrhaného mladíka, kterého z druhé strany držel za ruku druhý muž. Medvědi chodili uprostřed příkopu. Vešel mezi ně ozbrojen násadou od lopaty a zraněného vyvedl. Ve druhém výběhu pobíhal 12letý medvěd Sam, zatím co v jeho kotci byl zalezlý Pavel K. Ten v šoku nechtěl ven, tak mu Černý dal pár facek ("Za to se mu omlouvám", uvedl do protokolu) a také ho vyvedl.

Boj lékařů

Liborovi J. naměřili v nemocnici 2,24 promile, Pavlovi K. na záchytce v Červeném Dvoře o hodinu později 1,55 promile alkoholu. U zraněného konstatovali lékaři mnohočetné rány v obličeji, hlubokou tržnou ránu na pravé paži s obnažením nervového a cévního svazku, rozdrcené svalové tkáně a poškození tepny. Vyslovili podezření na počínající plynatou sněť, a ta se skutečně rychle rozvinula.

Pacient byl ráno převezen na traumatologii krajské nemocnice, a jeho tehdejší primář Miloslav Pexa si na případ pamatoval i po dvanácti letech. Sněť vyvolávají bakterie, které se rychle množí v prostředí, kde není kyslík, a produkují velké množství toxinů. Zraněného proto umisťovali opakovaně do přetlakové kyslíkové komory, kterou jako prototyp svého času nechal někdejší primář MUDr. Podlaha zhotovit v milevských ZVVZ. Podle dr. Pexy pomohla i Liborovi J., ale nastala jiná komplikace. Zánět zasáhl i jeho poškozenou podpažní tepnu, rekonstruovanou jinou žilou, došlo k prudkému krvácení a odumřelé tkáně další nahrazení nedovolily. Museli přistoupit k amputaci pravé paže pod ramenem…

Okresní soud uznal 9. září oba obžalované vinnými. Přihlédl k jejich velmi dobrým hodnocením a Liborovi J. uložil dva roky, Pavlovi K. 18 měsíců, vždy podmíněně. Krajský soud 22. října jejich odvolání zamítl.

Článek z 9. srpna 1997 jsme končili slovy Libora J. ze 3. března 1987, kdy už jako pacient při výslechu řekl: "Celá věc mě mrzí. Vlastně to všechno zavinil především alkohol…"