Tam po zrentgenování požádal eskortu o umožnění návštěvy toalety. Po prohlídce prostor WC mu vězeňská služba sejmula pouta a pustila ho do kabiny. Po vykonání potřeby nastavil ruce k přiložení pout, ale nečekaně se otočil, narazil do boku strážného a snažil se vyběhnout. Na chodbě ho eskorta stáhla k zemi a spoutala.

Pan Petr popřel, že by se pokusil utéct. Když si umýval ruce, udělalo se mu prý nevolno a ztratil vědomí. Při pádu zřejmě mimovolně narazil do člena eskorty. Pamatuje si pak, že ho vězeňská stráž zvedala z podlahy. Při výkonu trestu údajně omdléval opakovaně i předtím.

Členové vězeňské stráže potvrdili, že návštěva toalety byla bezproblémová až do okamžiku následného dopoutávání. Pak odsouzený podle nich cíleně odstrčil člena eskorty a snažil se dostat ven.

Po tomto incidentu byl natrvalo přemístěn do věznice Nové Sedlo. V roce 2011 stanul před Okresním soudem v Českých Budějovicích s obžalobou z přečinu maření úředního rozhodnutí. Eskorta potvrdila, že obžalovaný po vykonání potřeby pustil a následně zastavil vodu u umyvadla. Pokud by při tom ztratil vědomí a upadl, nemohla by s ním stráž zápolit a poutat ho až mimo místnost umývárny, jak se stalo. Po pacifikování také obviněný nezmiňoval, že by byl v bezvědomí, konstatoval soud. Není zjišťován ani žádný motiv vězeňské stráže poškodit obžalovaného tvrzením, že se snažil uprchnout.

Návrh obhájce doplnit dokazování znaleckým posudkem ke zdravotnímu stavu obviněného v době pobytu ve věznici a možném vlivu tišící medikace před eskortou soudce zamítl jako nadbytečné. Pětkrát soudně trestanému muži uložil 20 měsíců nepodmíněně do věznice s ostrahou za pokus uprchnout vězeňské stráži při eskortě a zmařit tak výkon trestu, k němuž byl odsouzen.

Odvolání pana Petra krajský soud zamítl. „Obžalovaný mohl ve věznici občas ztrácet vědomí, ale při posuzované události tento stav nenastal,“ řekl předseda senátu.O tom svědčí jednoznačné výpovědi členů eskorty o vědomém a cíleném počínání vězně. „Přitom nejsou ani náznaky o tom, že by eskorta byla proti němu zaujatá a mohla mít důvod k inscenaci takové události, kterou by si strážní jen sami přidělávali práci a starosti.“

Rozhodnutí soudu prvního stupně označil spíše za „poněkud shovívavé“ - akce obžalovaného mohla být posuzována i jako útok na veřejnou osobu. Uložený trest v sazbě 1-5 let podle odvolací instance zohlednil, že šlo jen o pokus uvedeného přečinu, a další okolnosti případu.