Pan M. si meč ponechal a měl v úmyslu jej prodat, ačkoliv podle Okresního soudu v Nymburce věděl, že je jako movitý archeologický nález vlastnictvím Středočeského kraje. Za zatajení věci uložil nálezci tři měsíce podmíněně na rok. Krajský soud v Praze navíc Středočeskému kraji jako poškozenému přisoudil 35 000 korun náhrady škody. Odvolání obviněného zamítl.

Obžalovaný v dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS) zdůraznil, že torzo meče nebylo nalezeno při archeologické činnosti, ale při běžné stavební práci v suti kamení. Pochybuje, že se vůbec jedná o archeologický nález. Na první pohled nebylo možné poznat, o jakou věc, eventuálně o jak starou, se jedná. Dovolával se svědectví odborného pracovníka Jihočeského muzea, u něhož splnil tzv. oznamovací povinnost. Ten mu prý sdělil, že torzo meče je jeho.

Dal sice nález do internetové aukce, prý ale neměl v úmyslu jej skutečně prodat. Tvrdil, že kdyby si chtěl meč ponechat, nekontaktoval by pracovníky muzeí a nejednal s nimi o možnosti jej příslušnému subjektu předat. Předat jej muzeu se mu však již nepodařilo, protože do záležitosti vstoupila policie a navíc mu prý bylo torzo meče odcizeno z auta.

I podle státního zástupce se nepodařilo vyvrátit obhajobu obviněného, že v okamžiku, kdy jednal s pracovníkem muzea, si nechtěl torzo meče ponechat. V rámci internetové nabídky mohlo být jeho cílem zjištění skutečné hodnoty meče k získání co nejvyššího nálezného.

K námitkám pana M., že nevěděl, že se jedná o archeologický nález, NS připomněl, že si to sám obviněný po nálezu ověřoval. V tom, že jde o archeologicky významnou věc, ho utvrdil odborník, jehož pan M. dobrovolně jako pracovníka muzea vyhledal. Pracovník obdobné instituce příslušné podle místa nálezu ho po telefonu upozornil, že je povinen nález vydat a že snahy jej prodat jsou nezákonné. Přesto pan M. dále v rámci internetové aukce s tímto předmětem obchodoval.

Zmiňovaný pracovník Jihočeského muzea připustil, že „určitým způsobem nesprávně“, „nevědomky“, mohl panu M. říci, že meč mu patří. Nabízí se vysvětlení, že to onen odborník myslel právě ve smyslu nároku na nálezné. To by mu náleželo ve výši 10 % ceny předmětu… Jak našemu listu dotyčný expert řekl, nálezce ho kontaktoval, zda by neměli zájem získat meč do sbírek. „Později se rozhodl jej prodat v internetové aukci a vzápětí se o případ začala zajímat policie,“ uvedl.

Odvolací soud tedy i podle NS věc hodnotil správně. Minimálně po jednání s pracovníkem odborné instituce v regionu nálezu muselo být obviněnému zřejmé, že vlastníkem meče není a že je jeho povinností jej odevzdat. Věděl to i proto, že si podle vlastních slov opatřil zákon o památkové péči a seznámil se s pasáží o archeologických nálezech a jejich vlastnících.

Hodlal vytěžit prodejem meče podstatně větší částku, než která by mu připadla jako nálezné, dovodil NS. Je proto odpovědný za škodu, kterou způsobil Středočeskému kraji. Dovolání pana L. M. proto odmítl.