Obžalovaná vysvětlovala, že neměla zaměstnání. Nenašla je ani v Avignonu, kde byla prakticky bezdomovcem, ale na kluky prý poslala otci dětí třikrát asi 50, 60 eur z brigád. Doklad o tom nemá, přišla o něj v obtížných podmínkách, a příjemce tvrdí, že peníze neobdržel.

Okresní soud v Č. Budějovicích dospěl k závěru, že byla schopna toto minimální výživné platit, kdyby si počínala jako odpovědná matka a starala se o získání práce - je mladá, zdravá… Uznal ji vinnou přečinem zanedbání povinné výživy.

Přitěžuje jí, že už byla osmkrát soudně projednávána za úmyslnou trestnou činnost převážně majetkovou, dvakrát ale i za zanedbání povinné výživy, polehčuje jí doznání. Soud jí proto tentokrát uložil osm měsíců do věznice s dozorem s tím, že by tam mohla spíše najít práci, aby alespoň dílem přispěla k výživě svých dětí.

Paní Miroslava se odvolala. V závěrečné řeči činu zalitovala. Z republiky prý odjela pro neshody s manželem a proto, že v Česku nemohla sehnat práci kvůli trestní minulosti. Nenašla ji ale ani ve Francii. „Největším trestem je pro mne už to, že děti byly svěřeny otci a já je nemohu mít u sebe,“ mínila a žádala o nižší trest.

Krajský soud ale odvolání zamítl. Předseda senátu situaci rodiny dokreslil konstatováním, že otec pečuje ještě o své další tři děti. Po vyhlášení rozhodnutí odsouzená požádala o co nejrychlejší „zúřadování“ právní moci nového rozsudku, aby nemusela po vykonání nyní odpykávaného trestu zase na pár dnů na svobodu před nástupem nových osmi měsíců…