První trest pan B. vykonával do 3. května 1955, kdy mu zbytek částečně amnestoval prezident. Pak si plynule začal odpykávat druhý trest. Po devíti a půl roce 11. srpna 1957 ve vězení zemřel. Ve věku 41 let…

Vyšší vojenský soud v Příbrami ho v dubnu 1991 rehabilitoval ve věci údajné přípravy úkladů a vojenské zrady. Pro velezradu byl rehabilitován soudem v Plzni v roce 1993. Jeho manželku tehdy soud zároveň odškodnil s výjimkou náhrady za úmrtí manžela ve výkonu trestu.

Žalobkyně s dcerou o toto odškodnění požádaly v roce 1994 Ministerstvo spravedlnosti ČR a rovněž neuspěly.

Zločiny z archu
na jihu Čech ZDE

Krajský soud v Českých Budějovicích pak 27. dubna 2006 rehabilitoval pana J. B. pro trestný čin zběhnutí. Jeho manželce bylo vyplaceno odškodnění za všechna tři odsouzení celkem přes 228 000 korun.

Až poté vdova zažalovala u Obvodního soudu v Praze ministerstvo obrany o 100 000 korun oné náhrady za smrt manžela ve výkonu trestu.

Soud jí nevyhověl s tím, že tento nárok je promlčen. Městský soud v Praze její odvolání zamítl. Žalobkyně jej měla uplatnit do tří let od právní moci rehabilitačního rozhodnutí, tedy do roku 1996.

Paní B. podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Ten připomněl účel zákona č. 119/1990 Sb. – mimo jiné zabezpečit neprávem odsouzeným společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění.

Došlo-li k rehabilitaci člověka, který byl popraven nebo který zemřel ve vazbě či výkonu trestu, náleží osobě, jíž zemřelý byl povinen poskytovat výživu, vedle dalšího jednorázové odškodnění 100 000 korun. Nárok je třeba podle zákona uplatnit u soudu do tří let od příslušného rozhodnutí. Nelze ale přehlédnout, že v dané věci jde o zcela výjimečný případ, na nějž zákon ve své obecnosti stěží mohl pamatovat, který má i další – lidský a morální rozměr, řekl NS.

Podle něj je jednoznačné, že v něm nejde o náhradu újmy za život člověka, nýbrž o symbolické odškodnění jako výraz omluvy jeho nejbližším za to, co se stalo a stát se nemělo.

Proto NS rozhodnutí pražských soudů zrušil a věc jim vrátil.