Historie školství v Bechyni sahá až do konce patnáctého století, ale i léto roku 1964 se stalo pro obyvatele města důležitým mezníkem. Přesně před padesáti lety byla dostavená Základní škola ve Školní ulici. A právě toto jubileum si místní v těchto dnech připomínají. A bez oslav by se výročí neobešlo.

Začaly akademií žáků devátých ročníků, setkáním bývalých žáků a na doby minulé zavzpomínali i kantoři. „Bývalých učitelů se sešlo okolo stovky a školní jídelna se zaplnila do posledního místečka. Program doprovázelo vystoupení dětí dramatického kroužku, ukázky z akademie žáků a vystoupení dětí z kroužku orientálních tanců," sdělila zástupkyně ředitele školy Milena Borková.

Vycvičené oko

Na léta strávená za katedrou zavzpomínaly kantorky, které do školy nastoupily hned po jejím otevření.

KANTORKY Jiřina Veselá, Jiřina Trčková a Božena Čábelová zavzpomínaly, jak to ve škole dřív chodívalo.

Mezi nimi i Jiřina Trčková (74), která tady jako chemikářka působila do roku 2005. „Jeden z mých žáků, aby si zajistil úspěch při zkoušení, tak si napsal obyčejnou tužkou na tabuli vzorečky. Furt tam koukal a já si říkala, co tam má, ale nic jsem neviděla. Šlo mu to ale takovým způsobem…," vypráví Jiřina Trčková. „Jenže mi to nedalo a jak jsem chodila okolo a na tabuli dopadalo denní světlo, tak jsem zjistila, že se tam něco blýská a samozřejmě tahák odhalila. Ještě před pěti lety mi žák na srazu říkal, že mu stále není jasné, jak jsem na to mohla přijít," směje se.

Odhalit se dá podle jích slov všechno. Stačí praxe: „Já se ale ani nesnažila. Deváťáci se taháků nebojí. Nemusíte ani chodit a hlídat to. Když učíte dlouho, tak kouknete a je na první pohled vidět, že ten dotyčný má něco pod lavicí," konstatuje Jiřina Trčková a také popsala, jak se škola změnila stavebně. „Za ta léta se dostavěly šatny nebo spojovací část kuchyně s jídelnou. I ta se pak zvětšovala a přistavěl se domek pro školníka."

K ní se přidává i její bývalá kolegyně Božena Čábelová (77). Ta ve Školní učila biologii, zeměpis a „co bylo třeba" do roku 1991. „Hlavně přibyla na oba pavilony nástavba. Na zahradě byly záhony s květinami a keře šeříku a sakury. Učila jsem školní pozemky a pracovaly jsme s dětmi na tom, aby to tady bylo krásnější."

S žáky se dodnes Božena Čábelová vídá na pravidelných srazech. „Myslím, že jsme měli dříve s žáky lepší vztahy, než mají s kantory dnes. I se lépe vyjadřovali. Bydlím hned u školy a když slyším, jakými děti oplývají slovy, tak bych je zakousla," zhodnotila.

Kantořiny se nebála

Do roku 1887 na prvním stupni učila Jiřina Veselá (82): „Na děti mám dobré vzpomínky, protože takto malé se daly ještě ukočírovat. Odcházela jsem do důchodu, protože nešlo přesluhovat, ale stejně jsem vypomáhala, kde to šlo. Stačilo na mě ráno zazvonit, bydlím hned proti škole, a za čtvrt hodiny jsem stála přede dveřmi připravená na suplování," směje se žena, pro kterou je kantořina smyslem života.

Dětí ale v lavicích ubylo: „Byly čtyři třídy od každého ročníku, dnes jsou rádi za dvě. S odchodem vojáků se odstěhovala spousta rodin. Další mladí nepřicházeli a práce tady není," upozornila.

Kromě suplování ve školách se v důchodu Jiřina Veselá starala o kroniku města. Kdyby bylo potřeba opět děti něco přiučit, nabídku by neodmítla. „Klidně bych zase šla. I moje dcera je učitelka a i pro ni je škola vším," zakončila.

Střípky z historie

• Po letitých jednáních bylo v roce 1962 započato se stavbou další školy v prostoru mezi ulicemi Čechovou, Píseckou a Libušinou.
• Škola byla dostavená v létě 1964. Neprošla ale kolaudací, tak se v ní začalo vyučovat od září stejného roku.
• Během prázdnin se do budovy přestěhovaly všechny třídy druhého stupně a několik z prvního.
• V té době patřila ještě pod Základní školu Libušina.
• V roce 1965 – 1966 došlo k oficiálnímu osamostatnění.
• Na škole se vystřídalo přes dvě stě pedagogických pracovníků. Budova prošla i několika přístavbami a rekonstrukcemi.

Anketa: Co byste popřáli škole 
k padesátinám?

• Žáků jsme se zeptali, co ve škole oceňují, co by se naopak mohlo zlepšit a co by škole popřáli k výročí.

Anna KotounováAnna Kotounová
7. třída
Mohlo by se zlepšit vaření v jídelně. Neříkám, že by mi úplně nechutnalo, ale vždy to může být lepší. Jinak jsem tady spokojená. Oceňuji, že s námi mají učitelé trpělivost, a i když je na ně třeba někdo drzý, tak nás furt chtějí něco naučit a nevzdávají to s námi. Škole bych popřála, aby se tady z toho učitelé nezbláznili.

Ema PankováEma Panková
7. třída
Také oceňuji trpělivost učitelů. Lezeme jim na nervy a oni to s námi vydrželi. Zlepšit by se mohlo vaření a chování žáků. Jinak se mi vše líbí, jak to je, třeba namalované obrázky v jídelně po stěnách. Hodně to tady díky nim ožilo. Škole bych popřála, aby měla hodně úspěchů a abychom se dostali dál v Eurorébusech.

Lucie LázničkováLucie Lázničková
8. třída
Oceňuji vybavení školy a přístup některých učitelů. Jiní by nám ale nemuseli tolik nadávat za některé věci, třeba když nepřineseme úkoly nebo po sobě házíme křídy. Škole přeji hodnější žáky.

Denisa TrojanovičováDenisa Trojanovičová
8.třída
Zlepšilo se vybavení tělocvičny, vymalovaly se šatny a v jídelně přibyly chladicí pulty na saláty. Někteří učitelé jsou na nás ale hodně přísní, třeba paní chemikářka. Jinak jsou v pohodě. Škole přeju, ať stojí dál.

Vanesa SmíškováVanesa Smíšková
1. třída
Líbí se mi kroužek břišních tanců, ale moc mě nebaví. Budu proto chodit na keramiku. Máme hezkou třídu a škole přeju, aby byla hezky vyzdobená.

… škola po padesáti letech

„Za padesát let se změnila i budova školy. V roce 1998 byla přistavena na oba pavilony nástavba, plášť objektu dostal zateplení a fasáda nový nátěr. Další rok se opravovaly záchody. V dalším se na školním hřišti objevily houpačky, zabudované tabule na trávnících za pavilony a stoly, aby se výuka mohla konat i venku. V roce 2003 vznikly nové chodníky do jídelny a daly se nové dveře do vchodu k jídelně.

V přístavbě prvního pavilonu vznikly v roce 2005 -2006 třídy informatiky a hudební výchovy. Průběžně se vybavovaly třídy novým osvětlením. Ve školní družině vznikla odpočinková zóna s počítačovým vybavením, kde se i žáci nenavštěvující školní družinu mohli připravovat na vyučování. K ruce měli i knihovnu s odbornou literaturou.

Třídy na národní škole se postupně vybavovaly novým nábytkem.

Na druhém stupni vznikly nové třídy chemie, přírodopisu, fyziky, vybavené nejen novým nábytkem, ale i interaktivními tabulemi.
Poslední velká rekonstrukce byla započata v srpnu 2013, kdy během tří let dojde k celkové výměně oken
a opraví se fasáda školy."

Zástupkyně ředitele Milena Borková