Tohle ale vlastně žádná konečná zastávka není, oponovala starostka Radimovic u Želče, když jsme jí oznámili, že se chystáme do Radimovic s pravidelnou rubrikou o životě na konečné. Mapka společnosti Comett Plus však hovoří jasně: u zastávky v obci je symbol, který připomíná obruč a označuje konečnou. A tak jsme vyrazili, číslem 30.

„U nás autobus vlastně nekončí. Otočí se tady a pokračuje do Dražiček,“ vysvětluje starostka Jana Hnojnová. A s červnovou změnou jízdních řádů se tu jeden autobus zastaví dokonce dvakrát. „Objednali si ho vlastně Slapští kvůli dětem, které jezdí k nim do školy. Pro nás je to výhodné. Spoj se naučili využívat i důchodci, kteří když jedou do Tábora k lékaři, nemusí tak brzy vstávat. Před osmou autobus vyjede z Tábora, nabere radimovické děti, odveze je do školy ve Slapech, otočí se v Dražičkách a znovu jede přes nás do Tábora,“ vysvětluje Hnojnová.

Všem se ale vyhovět nedá, přestože jsou na tom Radimovice rozhodně lépe než obce, které jsou odkázány jen na linkové spoje.
„Mohl by jezdit víc, ze školy a do školy se dostanu, ale když mi končí kroužek dýl než v šest, musí pro mě rodiče dojet autem na Větrovy, kde autobus končí,“ říká Štěpánka Kubrová, která právě vystoupila z autobusu.

Dojíždění jí ale náladu nekazí. Život v Radimovicích jí naprosto vyhovuje. A o mládež tu není nouze. „Měnila bych opravdu jen někdy. Třeba teď, když byly Táborky, tak bych raději bydlela v Táboře. Jinak ale ne,“ dodala třináctileté školačka.

Život na jedné z konečných zastávek linky 30 si oblíbil i Leoš Havlíček. A to i přesto, že dřív bydlel v táborské vilové čtvrti. „Chtěl jsem se zeptat, jak to bude s tím veřejným osvětlením. Lampa nad námi chvíli svítí, nesvítí, svítí…,“ volá na starostku. Jana Hnojnová jej ubezpečuje, že oprava veřejného osvětlení je v plném proudu a brzy přijde řada i na něj. Do konce října budou tedy v celé obci svítit na cestu nové lampy.

„Jsme s manželkou oba v důchodu, tady máme zahrádku a klid, čerstvý vzduch,“ jmenuje výhody života na vsi bývalý architekt. I když před dvěma roky zavřený obchůdek mu trochu chybí. „Když člověk neměl rohlíky do knedlíků, zašel za prodavačkou, přestože neměla otevřeno. Dneska má ale na vsi stejně každý auto a na velký nákup se jezdí do města.“

V obci najdete pohostinství, nové dětské hřiště, víceúčelové hřiště, sokolovnu se sálem, kam chodí místní ženy a děti cvičit. Velkou chloubou Radimovic je mateřská škola, která už je kromě oken a zateplení kompletně zrekonstruovaná. „Z dotace Jihočeského kraje jsme letos obnovili také dětské hřiště u školky, takže už vyhovuje všem bezpečnostním normám,“ ujišťuje starostka.

Hrají o titul

Návsi dominuje kaple s opravenou střechou a nově udělanou izolací. V obci se hojně staví a stěhují se sem mladé rodiny. Ne nadarmo dostaly Radimovice u Želče letos v soutěži Vesnice roku čestné uznání za harmonický rozvoj obce.

Poprvé šli do soutěže v roce 2006 a zatím nevynechali ani jediný ročník. Pochlubit se mohou i třetím místem v krajském kole, čestným uznáním za dlouholetou tradici pořádání zahrádkářských výstav a cenou hejtmana Jihočeského kraje za Radimovického koňáka.

Ptáte se, co to je? Nenechte se mýlit. Nejedná se o parkur či dostih. Podstatu této sportovně společenské akce vysvětlila starostka Hnojnová následovně:
„Je to vlastně přespolní běh pro všechny věkové kategorie. Běhají děti od tří let až po seniory. Trasy mají samozřejmě přizpůsobené. Hlavní však je, že se běhá o Čadilovu koninu.“