Tehdejšího místopředsedu městského národního výboru Miloslava Břendu zvolilo v roce 1989 plenární zasedání předsedou. Rok na to už ho mladovožické zastupitelstvo vybralo za svého starostu. V čele radnice vydržel až do roku 1998.

Vzpomenete si na svůj první den na úřadě?
Musím čtenáře zklamat, neboť můj první den „porevolučního starosty“ se nevymykal dnům předešlým. Byl totiž dnem pracovním jakož i dny a roky minulé. K tomu na vysvětlenou musím dodat, že jsem již v Mladé Vožici pracoval od roku 1982 na tehdejším MěNV jako uvolněný místopředseda. V roce 1989 jsem byl zvolen plenárním zasedáním předsedou MěNV. Rok na to mne zastupitelstvo města zvolilo do funkce starosty. Tu jsem vykonával do roku 1998 .Členem zastupitelstva jsem byl pak ještě jedno volební období.

Zažil jste nějaké zásadní rozčarování?
Jsou lidé hodní, pilní, mravní ale i méně hodní, méně pilní i méně mravní. Tyto vlastnosti se v plné nahotě ukázaly v období takzvaných kooptací do vedení MěNV. Musel jsem ve vedení města zajistit paritní politické zastoupení. Vítal jsem, že do veřejných funkcí jdou lidé zcela dobrovolně, v zájmu veřejném a pro blaho občanů.V době minulé tomu tak jak všichni víme nebylo. Postupem času se ukázalo jaké zájmy někteří ve veřejné funkci sledují. Mimo jiné mne zklamal kooptovaný člen ve vedení města, který měl vysokoškolské vzdělání i dlouholetou praxi v řízení podniku. Předpokládal jsem že bude přínosem pro vedení města, měli jsme společné představy jak dál v zájmu města spolupracovat. Bohužel pro přestupek, který byl neslučitelný s výkonem veřejné funkce na tuto funkci dobrovolně rezignoval.

Co bylo v začátku nejobtížnější?
Mohu s klidem konstatovat, že mne práce ve funkci starosty vzhledem k mé předešlé praxi nezaskočila.
Po volbách v roce 1990, kdy došlo k opadnutí emocí, ve vedení města a jeho zastupitelstvu skončilo takzvané politikaření, nastal čas plně se věnovat rozvoji města. V zájmu dalšího rozvoje města byla zajištěna výstavba centrální čistírny odpadních vod a páteřního odpadního přivaděče. Pro zajímavost uvádím, že tato čistírna je nyní v rekonstrukci, neboť již neodpovídá současným požadavkům na kvalitu čištění. Byla zcela vyřešena bytová otázka a to realizací půdních vestaveb a také výstavby dalších šestašedesáti bytů. Plynule se pokračovalo v plynofikaci města, rekonstrukcí inženýrských sítí a komunikací. Zajišťovala se údržba budov, staveb ve vlastnictví města, úzce se spolupracovalo s Římskokatolickou církví při opravě vožického kostela. Průběžně byl zajišťován výkon státní správy v rámci přenesené působnosti.

Na co jste za dobu svého působení hrdý?
Veškerá činnost, hospodaření města bylo realizováno na základě rozhodování zastupitelstva. Vždy se vycházelo z vůle většiny a z finančních možností města. Pokud se dobře pamatuji při mém skončení ve funkci starosty, mělo město dluh ve výši pouhého půl milionu korun. Jednalo se o půjčku, která byla podmíněna státní dotací.

Co byste dnes naopak udělal jinak?
Když se ohlédnu zpět mohu těžko říci že bych něco řešil jinak, neboť i starosta obce má dané možnosti i když jsem měl někdy odlišný názor, a to vždy, když při rozhodování byly zřejmé osobní zájmy některých zastupitelů.

Nelákala Vás někdy vyšší politika?
V žádném případě. I když určité možnosti zde v minulosti byly. Své dlouhodobé zkušenosti s místní politikou na komunální úrovni před rokem 1989 a po tomto roce mám a jsem toho názoru, že za člověkem má být jeho práce a činnost vidět. To je na úrovni komunálního politika prokazatelné, hmatatelné, což nelze říci o politikovi na úrovni vyšší.

Co přinesla sametová revoluce vám osobně?
Sametová revoluce do mého života nijak výrazně nezasáhla. Za svoji práci na úrovni komunálního politika jsem se nikdy nestyděl a nestydím. Tuto skutečnost ocenili voliči ve volbách v roce 1990, kdy měli právo a možnost beztrestně, otevřeně říci a projevit svůj názor .

Jak zasáhla komunální politika do vašeho života?
Mnoho spoluobčanů v této době ukázalo svou pravou tvář a to jak v pozitivním, tak i v negativním světle.

Kdyby Vám to někdo nabídl, kandidoval byste znovu?
Tuto otázku beru jako úsměvnou vzhledem k mému dlouhodobému působení v komunálních vrcholových funkcích před rokem 1990 ( tři volební období ) a po roce 1990 (dvě volební období), celkem 16 let. S odstupem si myslím, že i těch šestnáct let bylo přespříliš. Budoucnost patří mladým a perspektivním.

Jak jste byl spokojený se svými nástupci?
Je veřejném zájmu aby i na komunální úrovni docházelo řečeno postaru k „rotaci kádrů“. V mém případě a s ohledem na věk to platí dvojnásob
Moji nástupci jsou mladí perspektivní lidé s vysokoškolským vzděláním, se zkušenostmi práce členů zastupitelstva. Jak Miroslav Dlouhý, tak i Jaroslav Větrovský jsou pokračovateli v práci kterou nastínilo a určilo zastupitelstvo již za mého působení. S jejich prací mohu vyslovit spokojenost, ale konečné slovo má v každém případě volič.