Uskutečnila se u příležitosti Dne židovských památek. Součástí happeningu, který navštívilo asi padesát lidí, byl také poutavý přednes básní za zvuků lyry. Akci pro veřejnost s pietním nádechem uspořádal táborský spolek Hadasa, průvodcem po radenínském hřbitově se stal regionální historik, spisovatel a správce hřbitova Karel Vošta, tematické básně četla Ludmila Peřinová a na lyru ji doprovázela Eva Kozinská. Celý program schválil rabinát Židovské obce v Praze.

Příchozí si vyslechli nejen básně místního židovského básníka Oskara Lederera, ale i poutavý výklad o historii zdejšího hřbitova, radenínských Židů a dokonce informace o některých zajímavých, bohatých i chudých zesnulých, kteří tu mají náhrobky. Součástí setkání se stala i tichá vzpomínka na oběti Osvětimi, Terezína, vyhlazovacích a dalších koncentračních táborů.

Jediná akce v kraji

Spolek Hadasa Tábor se snaží už více než dvacet let připomínat minulost Židů z Tábora a okolí. „Happening se konal u příležitosti Dne židovských památek na jediné lokalitě Jihočeského kraje právě u nás, jinde v republice se ale během tohoto dne konají také koncerty, připomínkové akce a komentované prohlídky hřbitovů,“ upozornil historik a spisovatel Karel Vošta.

Akce Pamatuj! v Táboře.
Táborem zněla stovka jmen obětí koncentračních táborů

Židé se v Radeníně usadili kolem roku 1670. „Údaje z internetu, že tu byli dříve, jsou nesmysly. V Radeníně se pohybovali Židé, kteří za rodu Černínů z Chudenic zajišťovali zejména odbyt zemědělských produktů,“ podotkl.

Radenínští Židé si v místě dnešní židovny západně od zámeckého dvora postavili dřevěné domky. „Bývala tu i dřevěná synagoga, řada pěkných staveb na venkovně bývala roubených, v jižních Čechách se prakticky dochovala pouze jediná, a to ve Vlachově Březí na Prachaticku,“ dodával Vošta zajímavé informace.

Náhrobky jako vizitky a umělecká díla

Nejmarkantnějším dokladem přítomnosti židovské komunity v Radeníně, která trvala asi 270 let, zůstal právě hřbitov. „Židovské hřbitovy jsou nejvýraznější připomínkou jejich přítomnosti, v Čechách se jich dochovalo asi 350, židovské náhrobky oproti křesťanským sdělují více informací, nepřipomíná jenom smrt, ale hlavně život člověka. Jaká byla jeho cesta, charakter, že byl zbožný, schopný či že podporoval chudé. Je to vlastně posmrtná vizitka,“ míní regionální historik.

Židovská obec v Radeníně sdružovala lidi z desítek obcí v okolí. Židovský náhrobek je podle Vošty zároveň umělecký artefakt. „Má čtyři rozměry, působí na nás po výtvarné stránce, je to pramen pro historiky i genealogy, zároveň jde o zprávu pro potomky, kdy žili jejich předkové. Je to také pramen filologický, protože hebraisté se zajímají o vzletné veršované hebrejské texty inspirované písmem, žalmy i traktáty. Mají i kulturně-historický význam, protože nás zajímá i samotný člověk pod náhrobkem,“ vysvětlil.

Židovský hřbitov Radenín.
Židovský hřbitov Radenín

Radenínští Židé byli převážně chudí, a tak mají i prosté náhrobky. Ale i mezi nimi je několik zdobných. Krásné židovské hřbitovy se nachází i na dalších místech v okolí, Tučapy, Myslkovice, Jistebnice, Bechyně, tam jsou náhrobky větší, baroknější a bohatší, Pošumaví má svůj styl.

Básník, lékař i porodní bába

V Radeníně jsou ale pochované významné i známé osobnosti. „Žil zde od čtyřicátých do osmdesátých let 19. století dokonce židovský kameník Izák Weil, který v Radeníně tvořil. Šlo o vnuka zdejšího rabína Moisese Weila, má osobitý rukopis a jsou zde od něj desítky náhrobků. Byl to velký umělec, který tvořil různé reliéfy, kombinoval písma. To jen tak nikde nemají,“ konstatoval. Působil tady a žil také rodák Oskar Lederer. „Od jeho narození letos uplynulo 120 let, byl to nadšený básník a regionální novinář. Zajímal se o místní historii a sepsal třeba i své vzpomínky z dětství,“ zmínil Karel Vošta.

Poutavé vyprávění, které trvalo necelé dvě hodiny, prolínaly právě básně tohoto autora, ale také třeba díla Miroslava Dědiče či vlastní tvorba Ludmily Peřinové. Lidé se dozvěděli například o osudech mlýnského lékaře Edvarda Beneše či porodní báby Elisabeth Libe Hauserové. „Má malý, nenápadný hrob, ale byla to velká žena, zkušená profesionálka. Více než dvacet let pod záštitou Židovské obce pomáhala na svět dětem, ale všem rodičkám bez rozdílu vyznání. Působila tady od dvacátých let do roku 1841. Měla těžký život, syna počala s medikem ze západní Ukrajiny, toho porodila tady a co se stalo s jejím mužem, nevíme, zůstala sama,“ naznačil.

Židovský hřbitov Radenín.
Radenínští Židé byli zdatnými obchodníky

Povídání se točilo i kolem nejstaršího náhrobku (1699) i posledního pohřbu, také kolem symboliky. Poslední pohřeb se zde konal 3. února 1938. Zemřelou byla chudá žebračka Johana Rindová, místními nazývaná Perlinka. Postižená a chudá Františka „Fána“ Rindová pohřebená v roce 1919 má například místo náhrobku nad místem posledního odpočinku keř buxusu. Na hřbitovních kamenech se vyskytuje reliéf slunce, rohu hojnosti, knihy, hole s hadem, charakteristická židovská gesta jako žehnající ruce a podobně. Ne všichni pohřbení ale měli náhrobky, některé byly dřevěné, jiné byly ukradeny, chudí a děti je vůbec nemívali.

Náhrobek jako dlažba

Mezi návštěvníky nechyběl předseda táborské Hadasy, starokatolický farář Alois Sassmann. Ten si dovolil zhodnotit Voštův výklad. „Jsem opravdu překvapen tou erudicí, znalostmi. Nejde o žádné letmé shrnutí či čtení, ale důkladný a zasvěcený výklad historie,“ poznamenal a poděkoval za všechny přítomné.

Závěrem Karel Vošta zmínil uctivou výzvu. „Dovolil bych si apelovat na místní, Radenínské, i lidi z okolí. Trochu mě bolí stále to, že si lidé kameny ze hřbitova kvůli nějakým účelům vypůjčovali. Ti lidé dneska už většinou nežijí, nikdo za to nemůže být potrestán a stíhán, byl bych rád, kdyby ti, co náhrobky doma najdou, se uvolili a vrátili je. Kdybyste někdo věděl o nějakém kameni, který slouží jako schod nebo dlažba a dalo by se s tím něco dělat, nebojte se a obraťte se na mě,“ uzavřel správce hřbitova.

Karel Vošta připravil před nedávnem již druhé vydání knihy věnované židovské historii Židé na Chýnovsku, kde lze nalézt přehledné a ucelené informace. Publikaci finančně podpořily obce Radenín, Choustník, město Chýnov a Společnost pro dějiny Židů České republiky. Ve své publikační činnosti se Karel Vošta s Anou Taťounovou věnoval také Radenínsku od středověku po současnost. V knize Radenínsko v minulosti společně psali o místních pamětihodnostech, jako je radenínský zámek či zámek Choustník, Hroby, také o šlechtických rodech na panství, zaniklých osadách, církevních stavbách i spolkové činnosti. 

Sbírku Hlasy domova od Oskara Lederera, básníka, novináře a historika z Radenína vydal Karel Vošta také knižně, lze si ji přečíst i online zde.

Občanské sdružení Hadasa bylo v Táboře založeno v roce 2003 Hanou Jančíkovou a skupinou lidí, kterým není lhostejný osud židovské minority v době holocaustu Zajímají se o dějiny, náboženství a tradice židovského národa žijícího v diaspoře, konkrétněji pak historii a odkaz židovské komunity, která v Táboře sídlila již od počátku 17. století a jejíž tragický konec vyústil v listopadu 1942 deportací Židů do Terezína. Mezi aktivity sdružení patří organizování kulturních a vzdělávacích akcí, souvisejících s danou tematikou (koncerty, divadelní představení, výstavy, přednášky, pietní akty, návštěvy muzeí a židovských památek, vydávání informačních tiskovin aj.). Členové Hadasy mimo jiné navázali přátelské styky s českými Židy a jejich potomky žijícími v zahraničí, zejména USA, Velké Británii a Izraeli.