S ředitelem Husitského muzea v Táboře Jakubem Smrčkou jsme se bavili o zvycích, které se k uctívání zemřelých vztahují u židů.

„Takový jednodenní svátek jako jsou Dušičky v židovství není," řekl hned v úvodu.
Ale i židé na hřbitovy za svými zemřelými chodí a v jejich blízkosti se modlí, a to hned několikrát v roce.
„Oni předpokládají, že mrtví odcházejí do Šeolu, což je říše zemřelých. Později se objevila představa, že mrtví žijí dál a někteří to rozvádějí tak, že žijí u Hospodina a že existuje 
i vzkříšení mrtvých. V tom se do jisté míry shodují s křesťanstvím, ovšem křesťanství má vzkříšení mrtvých jednoznačně spojené se zmrtvýchvstáním Kristovým, což židovství nevyznává," zavedl nás historik do dávné minulosti vnímání mrtvých.

Před smrtí

Tradice judaismu učí, že nemocný nemá být v nemoci a ve smrti sám. O to se starají bližní, nebo pohřební bratrstvo. Úlohou bratrstva je vyslechnout doznání hříchů umírajícího, jehož posledními slovy jsou vyznání víry Šema Jisra'el.                                              Zdroj: Wikipedia

V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem před Dušičkami hroby co nejlépe vyzdobit živými květy, upravit okolí a zapálit svíčky. „Židé hroby květinami a svíčkami nezdobí tolik jako my, ale na připomínku toho, že se za zemřelé modlí, pokládají na hrob kamínky. To je známý a hezký zvyk, který přejímá 
i obecná společnost. Kamínky jsou svědectvím vzpomínky 
a když hrob žádné nemá, tak někteří lidé na hroby neznámým zemřelých ty kamínky dávají a pronášejí modlitbu 
za mrtvé, tak zvanou Kadiš," přibližuje Jakub Smrčka další rozdíly v uctívání mrtvých.

Židovský pohřeb má řadu předpisů, kterou jsou přísně dodržovány. V první řadě rituální očistu, neboť styk s mrtvým je nečistý. „Pro uspořádání pohřbu existovalo i v Táboře pohřební bratrstvo, které většinou fungovalo při synagoze a zabývaly se tím hlavně židovské ženy. Jedním 
z pravidel bylo, že se nesměl konat o šábesu."

Černá barva oblečení je shodně barvou pohřbu a smutku, ale Židé neuznávají pohřeb žehem, neboli kremaci. Dodnes mají své hřbitovy 
a hroby jsou nedotknutelné.

Jak vysvětluje Jakub Smrčka, není možná exhumace těla mrtvého ani jeho ostatky přenášet na jiné místo. „Proto se staré židovské hřbitovy nemohly měnit v nové způsobem, na který jsme zvyklí my, a museli si stále zakládat hřbitovy nové."

Také Tábor z toho důvodu měl dva židovské hřbitovy, jeden na Píseckém rozcestí a druhý v dnešním parku Pod Kotnovem. Za doby nacistické okupace byly oba zrušeny 
a náhrobky odvezeny. Říká se, že část z nich zpracovala vídeňská kamenická firma 
a další že sice zůstala v Táboře, aby naloženo s ní bylo nepietním způsobem. Například ke stavbě schodů.