Historii železnice v Roudné po více jak 150 letech uzavřel rozlučkový vlak zajištěný jednotkou RegioPanter. Tento speciálně vypravený vlak Českými drahami číslo OS 8206 vyjel z Veselí nad Lužnicí pět minut před 8. ráno, do zastávky dorazil v 8:22 hodin a zdržel se hodinu. Důstojné rozloučení mu uspořádali právě současní i bývalí zaměstnanci dráhy v čele s výpravčí Dagmar Adamovou a samospráva obce především starostka Eva Kropáčková.

Železniční stanici se zastávkou tu vystavili po 80 letech dokonce parte, připraven byl i bohatý kulturní program nejen na místě ale i v roudenském komunitním centru.

Parte železniční stanici Roudná.Parte železniční stanici Roudná.Zdroj: archiv zaměstnanců Českých drah

Slzy skrývané za úsměvy, nostalgie a řada vzpomínek. Směs pocitů se mísila ve všech, kteří se rozlučkové akce zúčastnili. Setkalo se mnoho pamětníků. Na svou práci v zástavce zavzpomínal i poslední přednosta stanice Jan Prokš z Myslkovic. „Jako přednosta jsem všechno řídil,“ vysvětlil s tím, že jeho funkce byla podobná jako ve slavném filmu s Vlastou Burianem.

Kolik let v Roudné sloužil si přesně nevybavil. „Přišel jsem sem v roce 1985, celý život jsem dělal na dráze, asi čtyřicet let, ale vystřídal jsem více míst. Z Roudné jsem ale odcházel do důchodu,“ řekl. To bylo v roce 1994.

Ze stanice má jenom hezké vzpomínky. „Občas se staly i výjimečné pracovní události, jednou mě tu dokonce zaskočil noční rychlík bez výpravčího, nikdo se k němu nehlásil,“ zavzpomínal.

Chystá se i na první vlak

V současnosti bydlí na nové zastávce u Myslkovic, tak se těší i na první vlak na novém koridoru. „Na ten si počkám, no to víte, že jo,“ pokyvoval Prokš.

Že provoz na této trati končí ho mrzí, ale chápe pokrok. „Člověk tu prožil nějaká léta, která byla hezká, pracovali tu bezvadní lidé a celkem dobrá parta. Všechno tu fungovalo dobře. Nastaly ale moderní změny, a tak můžeme vzpomínat na to, co se všechno dříve muselo dělat,“ přiblížil bývalý přednosta.

Dřív se podle něj po dráze přepravovaly spěšniny, kámen i další materiály, které dnes jezdí kamiony. „Bylo spousty práce, nebylo pomalu, kde křižovat ani osobní vlaky, dneska je všechno jinak,“ dodal.

Osobně by byl rád, kdyby objekt zastávky našel další využití. „Snad to nezbourají, mohla by tu vzniknout třeba nějaká manufaktura. Mohl by to využít někdo, kdo k tomu má nějaký přístup,“ naznačil Prokš.

Výborný kolektiv

I jednaosmdesátiletá Marie Havlíčková si nemohla vzpomenout na dobu svého působení, návalem emocí byla zaskočena. „Pracovala jsem většinou na stavědle, byla jsem tzv. dozorce výhybek a pak tady ve stanici,“ zmínila roztřeseným hlasem.

Kousek od nádraží stála podle ní dřevěná bouda, která byla jejím pracovištěm. „Byla jsem sama v lese, v noci jsem měla trochu strach, když byly muziky, ale člověk neměl čas se bát,“ smála se Marie. Podle ní tu byl výborný kolektiv, na který ráda vzpomíná.

Poslední hektickou službu si zde odpočítávala také výpravčí Dagmar Adamová ze Soběslavi. „Tahle trať mi bude neskutečně chybět, je to něco jiného než moderní koridor,“ porovnala. „Na koridoru je všechno nové, tady na roudenské stanici je všechno hezké a historické, to retro je na tom to nejhezčí,“ zamýšlela se před výpravou posledního vlaku. „Jsem hodně nervózní, je tady hodně lidí,“ povzdychla si Adamová.

Historie i rozloučení


Starostka obce Eva Kropáčková ve své řeči k přítomným připomněla historii zastávky i tratě. Pozvala účastníky akce a poslední jízdy i na další program do komunitního centra. „Čtvrtý koridor sice povede po nové stopě a Roudné se vyhne, ale práce všech, kteří na roudenském nádraží a kolejích strávili skoro celý život, nebude zapomenuta,“ podotkla.


Uvedla například, že na počátku v dřevěné stanici sloužili dva výpravčí, pět výhybkářů a dva staniční pomocníci. „Příjezdová silnice k nádraží a přístavba z dřevěné čekárny byly dokončeny v roce 1943, k objektu patřila studna. Toto provizorium mělo být nahrazeno zděnou budovou,“ popsala starostka s tím, že realizace byla stále odkládána.


Během 2. světové války na nádraží útočili sabotéři. „Došlo k poškození lokomotiv, vagonů i trati,“ uvedla dále Kropáčková. 25. července 1947 byla stanice změněna na zastávku s nákladištěm a úředně spadala pod Planou nad Lužnicí. V roce 1970 ve stanici zbudovali rozhlas a automatickou telefonní ústřednu. „O pět let později se definitivně rozhodlo o stavbě budovy nové, protože současná byla v havarijním stavu,“ upřesnila s tím, že její otevření se uskutečnilo 15. července 1977. Vznikl i parčík, který byl vždy chloubou roudenského nádraží.  V roce 1984 začalo fungovat radarové zabezpečení a byl zahájen elektrický provoz.

Nový mezník

Historie dráhy v Roudné se podle starostky v pátek uzavřela. „Veškeré náspy, mosty a přejezdy budou uzavřeny, kolejiště sneseno, nový mezník v železniční dopravě zahájí zastávka v Myslkovicích,“ zmínila. Poděkovala také všem zaměstnancům nádraží za to, že se podíleli na jeho rozvoji a našli si čas přijít. Dodala, že na organizaci důstojného rozloučení se zúčastnily i společnosti jako České dráhy, Strabag Rail a Správa železnic.


„Pro většinu z nás byla tato chvíle smutným ohlédnutím za více jak stoletou historií železniční dráhy,“ uvedla. V komunitním centru si pak mohli návštěvníci posedět, prohlédnout historické snímky i záběry staré i nové tratě a popovídat u občerstvení.

Cesta poslední soupravy byla pro všechny cestující bezplatná. Z Tábora zpět byl zajištěn odvoz autobusem obce Roudná a i výlukovým autobusem Českých drah. Správa železnic má v době od 2. do 11. září uvést do provozu přeložku tratě, která vede v nové stopě kopírující osu dálnice D3. Na ní vznikla nová zastávka Myslkovice.

Zdroj: Lenka Pospíšilová

Zastávka v Roudné vznikla téměř před 80 lety, historie místní tratě se píše od roku 1868, kdy začala její výstavba, první vlaky po ní začaly jezdit 3. září 1871. Přímo v Roudné nádraží vzniklo na žádost okolních obcí, na tehdejší státní silnici se křížily vlaky. Staré kolejiště ze Soběslavi do Roudné bude rozebráno a vzniknout zde má cyklostezka.