V Táboře na Starém Městě vyrůstal pouze do 12 let, pak se rodina odstěhovala do Prahy a jak říká jeho kamarádka z dětství, Květoslava Stoklasová, odchod tehdy těžce nesl.

Nejen jeho táborský život nám přiblížila manželka Helena Rytířová.
Proč se z Tábora odstěhovali a vracel se sem ještě? V Táboře bydlel v domečku u náměstí, hned nad parkány. Když jsem tam byla naposledy, stála hned vedle mateřská školka. Tatínka vůbec nepoznal a jak vyrůstal jen s babičkou a maminkou, mluvil o sobě až do čtyř let v ženském rodě. Miloval babičku a celý život mě s ní srovnával. Například: „Babička dělala ty knedlíky větší… " A já vařila knedlíky padesát minut, jak byly veliký!
Jak na Tábor vzpomínal? Vyprávěl vám doma nějaké své zážitky z dětství?

Písničky Zdeňka Rytíře mají v repertoáru všichni významní zpěváci. Hodně spolupracoval s Michalem Tučným, Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Václavem Neckářem a jeho Bacily, Olympicem a dalšími.
Zanechal po sobě desítky skladeb: Kdo vchází do tvých snů má lásko, Pověste ho vejš, Alenka v říši divů, Za všechno může čas, Tam u nebeských bran…
V mládí hrál v kapelách: Blue Five, Hells Devils, Karkulka, Mefisto, Golden Kids, Tučňáci, Aktual…
Po gymnáziu začal studovat angličtinu a japonštinu na UK, ale školu nedokončil. To už psal poezii a hrál ve skupinách. Jeho vzorem byl Bob Dylan.


Vyprávěl pořád, až se mu děti smály. Jeho historky znaly nazpaměť. Třeba jak měl doma sojku, která si schovávala oříšky do jeho sešitů, jak musel lézt do kurníku pro vajíčka a dostal čmelíky, jak chodil k tetičce do pivovaru pro mláto, nebo jak prozkoumávali s bratrancem Jirkou Pátých katakomby. Ale hlavně vyprávěl o pradědečkovi, který byl klempířem a opravoval věž kostela. Byla to práce na dlouhou dobu a jemu se prý nechtělo denně šlapat nahoru a dolů, tak si spouštěl dolů z věže lano a prababička mu na něj vázala koš s jídlem. „A teď je tam, děti, vyhlídka za pětadvacet korun…, přímo v dědečkově ložnici!" říkal nám. A také je v muzeu na náměstí rytíř na koni, kterého dědeček vyrobil a rodina ho muzeu věnovala.
Nechtěl se někdy vrátit zpět do rodného města?
Tábor měl v srdci celý život a toužil po nějakém malém domečku blízko náměstí. Často jsme se tam spolu procházeli a on vždycky jásal: „Tenhle by se mi líbil!" Ale vzhledem k naší práci to nebylo možné. Tedy nikdy nepřestal litovat, že jeho rodina dům v Táboře prodala. Nicméně si alespoň vybudoval život v jiném malém městě – v Řevnicích. V 80. letech tam postavil i nahrávací studio, kde teď vyrábím audioknihy.

Za téměř čtyřicet let, které jsme spolu prožili, jsme byli v Táboře mockrát, jen tak na výletě. Prošla jsem podzemní chodby na vysokých podpatcích, znám dům, kam chodil na francouzštinu nebo výklenek ve zdi hned vedle cukrárny, kam si schovával s kamarády cigarety.
Jednou jsme byli pozvaní na otevření hotelu, který vznikl ze starého pivovaru jeho strýce a tetičky. Říkal, že tam vařili nejhorší pivo na světě. Ale znal tam každý kámen, ukazoval mi, kde si jako malý nechával kolo.

Plánovali si druhou veselku, už ji ale nestihli

Jak říká Helena Rytířová, poprvé se se Zdeňkem do sebe zakoukali v roce 1972 v pražském Činoherním klubu. Ona čekala dítě s manželem Petrem Čepkem, těsně před porodem dcery měla i Zdeňkova manželka, herečka Evelyna Steimarová.
Zatímco jejich partneři stáli na jevišti, oni si v zákulisí povídali a toužili si povídat věčně. Trvalo ale ještě dlouho, než od svých partnerů odešli a začali přebývat v různých neutěšených prostorech, ale už spolu. V jednom ze sklepních bytů podle Heleny napsal její muž ty nejlepší písničky.
Svatba byla v roce 1980. Každý měl ze svého předchozího manželství dceru, Helena Petru (43), Zdeněk stejně starou Vendulu, která za nimi do Řevnic, kde si postavili dům, dojížděla. Spolu pak přivedli na svět další dvě děti – dceru Alenu (31) a syna Zdeňka (28).
„Alenka píše texty pro Vaška Neckáře, Terezu Černochovou nebo Evu Farnou, Zdeněk se věnuje bicím," dokládá Helena Rytířová, že se obě děti potatily.
Zdeněk Rytíř byl velmi silný kuřák. Jeho kuřácká vášeň byla dokonce silnější než strach o zdraví. Nad varování lékařů mával rukou.
Pak nemoc udeřila a on strávil rok v nemocnici. Manželka za ním denně chodila s domácí stravou. Při společných chvílích si plánovali druhou veselku – tentokrát v kostele. Chodil za nimi i farář, ale svatbu už nestihli. Zdravotní stav Zdeňka Rytíře to neumožnil. Druhého října 2013 ho zradilo srdce.

VZPOMÍNKA KAMARÁDKY Z DĚTSTVÍKvětoslava Stoklasová vyrůstala stejně jako Zdeněk Rytíř na Starém Městě, a tak není divu, že se jejich cesty občas setkaly.„Strašně těžce nesl, když se stěhovali z Tábora do Prahy. Vůbec se nestyděl kvůli tomu brečet. Jako děti jsme se kamarádily, protože já jsem také vyrůstala na Starém Městě. Vzpomínám si například na koloběžkové závody, z nichž mám dodnes fotografii. Spolu jsme taky chodili na Klášterák do školy, on byl ale o dva roky níž. Kluci tu bojovali s dětmi z Fišlovky, hráli jsme vybíjenou, na četníky a na zloděje, na sport ale Zdeněk moc nebyl, byl trochu při těle. Jako kluk bydlel v baráčku u Tržního náměstí a víc než o rodičích mluvil vždy o babičce a dědovi, kteří byli také z Tábora. Cením si toho, že nikdy ze sebe nic nedělal, párkrát jsme se sešli a byl vždy stejný. Naposledy jsme se náhodou potkali, když mu bylo asi čtyřicet let, zavzpomínali jsme na dětství, ale neměl moc času."