VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Flídr: Nejdu po kvantitě, ale vybírám si

Tábor, Zárybničná Lhota - Sběratel se ke své vášni dostal přes filmy a pozůstalosti po příbuzných.

3.3.2010
SDÍLEJ:

Zdeněk Flídr sbírá i hračky. Ale jen ty, se kterými si v dětství hrával.Foto: Kateřina Nimrichtrová

Pohlednice, svaté obrázky, historické dokumenty, PF, rytiny, dopisní papíry, klučičí hračky ale i pánské košile. Sběratelská vášeň Zdeňka Flídra už spíš hraničí s posedlostí a touhou shromažďovat předměty. Všechno má ale své souvislosti. Co neodstartovalo třídění pozůstalostí, to podnítil film.

Řadíte se mezi klasické sběratele, nebo vše vzniklo jako „přidružená výroba“?
Když jsem dělal na Barrandově pomocného režiséra, realizoval jsem několik dobových filmů. Začal jsem kvůli tomu shánět fotopohledy. To tehdy stály v Dlážděné padesát halířů. Ale už můj otec patřil mezi velmi významné filatelisty a sběratele. Když pak zemřel a já se probíral pozůstalostí, začínal jsem to nějakým způsobem třídit a ta sběratelská vášeň se ve mně probudila. Pořád ji mám ale hlavně spjatou s natáčením.

To mi zkuste vysvětlit.
Tak třeba jsem točil čtyřikrát na Šumavě a začal jsem sbírat pohlednice Šumavy a pohraničí. Pak jsem točil na Blatech a začal jsem sbírat Blata a tak dále. Nepatřím určitě mezi klasické sběratele, kteří se papí, že mají tisíce pohledů. Nejdu po kvantitě, vybírám si a jdu spíš po kvalitě. Navíc se mi nestává, že bych měl nějakou pohlednici dvakrát.

Jak to?
Mám fotografickou paměť. Když se na nějaký obrázek podívám, poznám hned, jestli už ho mám.

Nesbíráte zdaleka jen pohlednice.
V pozůstalosti po otci jsem třeba našel sbírku nádherných, ručně malovaných PF od jeho přátel malířů. Sbírám blahopřání, pozvánky na plesy, srdečná přání od 19. století, taky sbírám tužky, protože jsem z Budějc. Se ženou sbíráme taky všechno okolo Vánoc a Velikonoc. Můžeme se pochlubit v Čechách jedinečnou sbírkou Velikonoc Zakarpatí. Točil jsem dvakrát na zakarpatské Ukrajině a odtud jsem si přivezl kraslice, které jsou ze dřeva. Ty jsou ze dřeva, protože v období Velikonoc v Karpatech ještě slepice vejce nenesou. A vůbec, když je něco hezkého a za slušnou cenu, tak nezaváháme a koupíme to.

Jak a kde ty všechny věci sháníte?
Milujeme bleší trhy, chodíme po bazarech, něco dostaneme od známých. Kolikrát k nám ty věci samy přijdou. Ale taky máme hodně věcí, které se prostě našly doma. Třeba grafiku madony poslal Max Švabinský tátovi do kriminálu, když byl za komunistického režimu vězněn. Hodně věcí jsem si pořídil za totality. Tehdy to bylo všechno strašně levné. Třeba sérii svatých obrázků jsem pořídil za padesátník kus. Taky jsem měl po antikvariátech dobré duše, které mi leccos poschovávaly. Dnes už bych na spoustu těch věcí neměl peníze. Starožitníci všechno až nesmyslně předražují.

Kromě předmětů sbíráte také dějiny, historii…
Sbírám archivní materiály. Třeba všechno, co se týká světové války. Den po dni. K tomu jsem se dostal také s pozůstalostí. Když jsem je dával dohromady, zjistil jsem, že tam jsou úžasné věci.

Máte nějaké favority? Nebo se to spíš střídá a zrovna vás baví něco sbírat víc, než to ostataní?
Teď třeba sbírám všechno okolo Velikonoc a Lužice. Chystám se totiž točit v Lužici a nejlepší vždycky je, když jsou materiály moje. Vím, co mám a mohu si to komponovat, jak potřebuji. Takhle podobně jsem točil Vánoce, kde čtyři pětiny materiálů bylo mých vlastních.

Vy také sbíráte hračky. Jak jste se k tomu dostal?
Já sbírám klučičí hračky, moje paní ty holčičí. Začali jsme to vlastně sbírat pro naše děti. Koupili jsme na blešáku takové ty klasické dřevěné hračky, které se tahají za sebou. Když jsme je přitáhli domů, zjistili jsme, že by to pro ně byla škoda, takže jsme jim je nakonec nedali. Jediné, s čím si dcera hrávala, byly pokojíčky pro panenky. Hračky sbíráme také dodnes.

Necháváte si své jmění jen pro sebe? Nebo dovolíte i ostatním potěšit své oko?
Děláme se ženou různé tematické výstavy. Teď zrovna budu v Chýnově vystavovat hořické pašije, které jsem i točil. K tomu mám plakáty, vstupenky, pohlednice. Připravili jsme také výstavu betlémů. K té se přidala i spousta dalších lidí z okolí. My sbíráme především papírové betlémy. Těch máme přes sto padesát.

K jakému předmětu z vaší sbírky se váže nějaký zajímavý příběh?
Nejzajímavější příběh se paradoxně váže k předmětu, který už vlastně nemám. Jako dítě, to jsem byl ještě v katolickém skautu, jsme byli s oddílem na výletě na Svatém Kameni. Já měl po kapsách pětikorunu, a kamarád Vašek taky. Potkali jsme dědu, který do kaple vezl trakař plný svatohorských a různých dalších sošek. Mně se tam strašně líbila jedna madona a ten starý Němec mi ji za tu pětikorunu, kterou jsem měl v kapse, prodal. Já ji nosil pořád s sebou. Pak jsem ji vzali na chatu, kterou nám ale v padesátých letech komunisti zabavili. S veškerým majetkem, který v ní byl. A zůstala tam i ta madona. Po revoluci jsem měl chatu dostat zpátky v restituci. Nestál jsem o ni, ale tu madonu, po té jsem pořád toužil. Shodou okolností při jednom natáčení, jsem se setkal s osobou, která byla v příbuzenském stavu s další osobou, která tu naši nemovitost v době totality vlastnila. Slovo dalo slovo, ukázalo se, že soška je na světě, a ta osoba mi přislíbila, že mi ji vrátí. Čekám na ni dodnes. Marně.

Po jakých kouscích toužíte? Které jste nezískal, jsou takové?
V Rakousku měl jeden starožitník malou svatohorskou madonku. Neprodal ji, nechtěl ani za nic. Totéž se mi stalo u starožitníka v Českých Budějovicích, který měl pro změnu za výlohou krásné dělíčko, hračku. To samé jsem měl jako kluk. Pořád jsem za ním chodil, nabízel jsem mu za to i marky. Neprodal. No, a pak ho vykradli. V tom ale prsty nemám (smích).

Je mezi vašemi hračkami taková, která je nějak zvláštní? Něco, co se dnes už nevidí?
Měli jsme takový otáčecí jeřáb. Ten jsem ale dal synovi. Protože jsem ho v dětství neměl, tak do mé sbírky nepatřil.

Vy sbíráte jen hračky, se kterými jste si jako dítě hrál?
Ano. O hodně těch hraček jsem totiž přišel. Tak je zase postupně shromažďuji a sháním. Vrací mě to do dětství.

Co vám ještě chybí?
Když tátu zavřeli, zabavili mi takovou bronzovou dýku na dopisy. Pro ně to byla zbraň, že ano. Ta mě hodně hlodá.

Co vaše dnes už dospělé děti? Převezmou jednou po vás štafetu?
Málka zatím sbírá děti (smích), ale Zděněk už sbírá autíčka. Velké modely. Ten k tomu určitě jednou bude. On vlastně už začal v mládí. Když mu bylo osmnáct, nechal jsem mu ateliér. Ať se kluk osamostatní. Jednak mi tam vybral všechno, co jsem tam měl, ale hlavně se o ty věci začal příkladně starat. On chtěl být restaurátorem (dnes se živí jako filmový producent, pozn. red.), takže to všechno vyleštil, vyčistil, vycídil. Dokonce, když jsme dělali tady v Chýnově výstavu hraček, mi dal speciální pasty a já s nimi vycídil mašinky. Pak vypadaly jako z továrny.

Manželka na vás prozradila, že vaší téměř „sběratelskou“ vášní jsou také pánské košile.
Jám mám dodnes dokonce i košili, kterou jsem nosil v sedmačtyřicátém roce jako skaut. Taky vám můžu ukázat košile, které mi v padesátých letech ještě na míru šila paní Brožová. Zkrátka, nedokázal jsem se rozloučit ani s jednou košilí, kterou jsem kdy nosil. Kromě těch, které se úplně rozpadly.

Také sbíráte dopisní papíry. Popsané nebo prázdné?
Různě. Dostali jsme od jedné příbuzné pozůstalost po sestrách Veselých. Sestry Veselé, sestry soudního rady v Plzni, byly prostě božské. V té pozůstalosti zůstaly tuny dopisů, které ony dostávaly. Šlo o milostnou korespondenci, ale je tu třeba i dopis od jedné služky: „Jestli nenecháte doktora Votrubu, tak vám naleju do ksichtu vitriol.“ Nebo jsme tam našli dopis tohoto znění: „Milostpane, neposílejte peníze po formanech, oni je propijou.“ Tohle už prostě z ruky nedám. Mám to hezky roztříděné…

Takže všechno vaše sběratelské jmění se váže buď k filmům, nebo k pozůstalostem.
A také k nahodilosti. Systematicky sbíráme Vánoce, Budějovice, Tábor. Všechno ostatní je nahodilost. Také záleží, nakolik nám na to zbývá peněz. Protože mít na to, znamená našetřit si a ne peníze získávat prodejem. Já jsem si říkal, že bych si na stará kolena otevřel internetový obchod. Na přilepšenou. A pak mi dojde, co já bych tam prodával? Vždyť já bych to nikomu neprodal!

Autor: Kateřina Nimrichtrová

3.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Ostatní stavební technici 22 000 Kč

Montéři suchých staveb Montér sádrokartonových systémů - minerálních stropů. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 22000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Zručnost. Místo výkonu práce: okres Tábor, okres ČB, kontakt: telefonicky.. Pracoviště: Milan hovorka, Jateční, č.p. 44, 391 81 Veselí nad Lužnicí 1. Informace: Milan Hovorka, +420 602 147 183.

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 18 000 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů) pomocná síla. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 26000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: samostatnost, příplatek na stravu, zaměstnanecké bonusy, kontakt tel., e-mailem. Pracoviště: Michaela marešová - průmyslová 499, Průmyslová, č.p. 499, 391 11 Planá nad Lužnicí. Informace: Michaela Marešová, +420 777 275 500.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 23 500 Kč

Řidiči tahačů Řidič nákladního automobilu nad 12t (tahač+návěs). Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 23500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vhodné i pro absolventy., POŽADAVKY: platný profesní průkaz řidiče (včetně přezkoušení), řidičský průkaz sk. C, E, karta do digitálního tachografu, 4 roky praxe, spolehlivost, samostatnost, pečlivost. Doba neurčitá. DIETY NAVÍC., NÁPLŇ PRÁCE: rozvoz výrobků převážně po ČR a EU., Zaměstnanecké výhody: 5T dovolené, příspěvek na penzijní připojištění a další zam.výhody., Kontakt: telefonicky, emailem (martina.vitkova@img-management.cz). Pracoviště: Img bohemia s.r.o., Průmyslová, č.p. 798, 391 02 Sezimovo Ústí 2. Informace: Monika Havránková, +420 381 679 901.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 32 000 Kč

Řidiči nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel řidič kamionové dopravy - vývozy z firmy Fontea, a.s. Veselí nad Lužnicí. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 32000 kč, mzda max. 40000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: pož.: vyučení, praxi "CE" min. 2 roky výhodou,, zvláštní prémie, jízdní výhody,, kontakt e-mailem, telefonicky. Pracoviště: Sgm route, a.s. - fontea a.s., 391 81 Veselí nad Lužnicí 1. Informace: Jiří Pustowka, +420 737 276 036.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Hasiči uchránili miliony. Hořel dřevník s uskladněným dřevem

V pátek vyvrcholil Budějovický Majáles.
AKTUALIZOVÁNO
97

OBRAZEM: Městem prošli studenti v maskách

Život na Blatech se těší ze stříbra

Soběslav - Husitské muzeum v Táboře uložilo do své klenotnice mimořádně cenný úspěch. Postarala se o něj jeho pobočka Blatské muzeum, jehož etnografická expozice Život na Blatech a Kozácku získala stříbro v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis.

Fotbalisté Soběslavi vyzvou v sobotu na domácím trávníku divizního lídra

Soběslav – Fotbalisté soběslavského Spartaku stanou v sobotním pokračování divize před obrovskou výzvou. Jejich soupeřem bude od 17 hodin vedoucí tým tabulky z Karlových Varů.

Pohádkoví Broučci oživí Noc kostelů

Tábor – Celorepubliková akce Noc kostelů zavítá v pátek také do svatostánků na Táborsku.

AKTUALIZOVÁNO

Jihočeské divadlo sčítá škody po bouřce

České Budějovice - Přívalový déšť, který provázel čtvrteční bouřku nad Českými Budějovicemi, kvůli ucpanému okapu poničil i foyer a další vnitřní prostory Jihočeského divadla. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT