Měšťané protestovali, ale nebylo jim to nic platné. Když nesmlouvavý krajský hejtman vyřkne rozhodnutí, už ho nikdy nevezme zpátky. Roku 1777 se v Táboře řešilo, kdo se ujme pivovaru po předchozím sládkovi Laužeckém. Tři zájemci, Syrakovský, Pernek a Kubart, uvařili pivo na zkoušku, krajský hejtman ochutnal vzorky a rozhodl, že vítězem je sládek Matěj Kubart z Milevska.

Táborští měšťané ho neměli rádi. V jejich očích byl darebákem. Kořeny nenávisti sahaly až do roku 1767. Tehdy se Kubart v Praze seznámil s dcerou zámožného táborského kováře Jana Veselého. Přijela tam na návštěvu za svým bratrem, zatímco Kubart byl v Praze pracovně – v té době měl profesi nákladníka piv. Mladí lidé se do sebe zamilovali a Matěj brzy plánoval svatbu. Anna si ji také přála, ale věděla, že její matka bude proti.

U nich doma bylo peklo. Matka, jménem Dorota, se dennodenně opíjela a hrubě nadávala svému manželovi. Měla už psychiku natolik poničenou alkoholem, že o ní lidé říkali, že se více podobá bláznu než rozumnému člověku. Proto na jejím muži a dceři závisel chod celé domácnosti a živnosti. Matka, ač v podstatě nesvéprávná, si tohle uvědomovala a nehodlala pustit dceru z domu. Otec 
i dcera raději konali tak, aby jí dávali co nejméně příležitostí k agresivitě.
Slovo rozvod v tehdejší společnosti nepřipadalo v úvahu a názor rodičů byl pro děti zákonem, i když měl rodič méně rozumu než dítě. Anna musela počítat s tím, že se nevdá tak dlouho, dokud se matka neupije k smrti. A takhle nějak to vysvětlila i Matějovi. Kdyby bylo jen na tatínkovi, svatba může být hned, ale matka k ní nesvolí. Jen se znovu opije 
a bude nám všem nadávat. Na požehnání a svolení k sňatku od matky můžeme zapomenout.¨

Matěj se však Anny nehodlal vzdát, zvlášť když věděl, že ho má také ráda. Začal přes dceru vyjednávat s otcem Janem Veselým. Anna se v tatínkovi nemýlila; v jejich svatbě jim nechtěl bránit. Pořád ale bylo jasné, že matka nedá svolení. Matěj otce přesvědčil, aby porušil společenská pravidla a svolil k tajné svatbě. Otec si přál dceřino dobro a první krok k němu byl, že dcera odejde z nevlídného domova. Přistoupil tedy na Matějův plán.

O Vánocích 1767 přijel Matěj Kubart do Tábora. Avšak ne do města, kde Veselých v Pražské ulici bydleli. Svého koně uvázal na předměstí u hospody Matěje Grofa. Sedl si v hospodě ke stolu a dal poslat pro Jana Veselého. Ten přišel a domluvil s Matějem svatbu své dcery. I ona s celým tímto postupem souhlasila. Matka Dorota o ničem nevěděla.
Jenomže někdo si vyjednávajících mužů všiml. Někdo zaslechl jejich hovor. A ten někdo to donesl Dorotě. Strašný řev. Než svatba, dám tě do kláštera! Co matka řekla, to vždycky také prosadila. Už začala shánět, kdo dceru do kláštera odveze. Otec, který už měl pro Annu tajně připravené věno, se opět nevzmohl na sebemenší odpor.
Naštěstí tahle informace včas doletěla k Matějovi. Tentokrát přijel se svým vozem až k domu Veselých. Bylo časné jitro. Jediný úsek dne, kdy matku Dorotu člověk nepotkal, protože vyspávala po propité noci.

Anna i otec Jan už byli připravení. Nasedli na vůz a otec neopomněl naložit výbavu pro dceru. A hurá do Prahy. Tam se Matěj s Annou vzali. Když se to pak dozvěděla matka, vztekala se, žalovala, ale už jí to nebylo nic platné. Co Bůh spojil, člověk nerozděluj.
Nemáme zprávy, jak na to reagovali Matějovi rodiče. Nehovoří se o nich, asi už nebyli na světě. Novomanželé Kubartovi vyložili otce v Táboře a odjeli hospodařit do Milevska.
Táborská veřejnost, především ta, o níž se říkalo, že je „lepší", tohle Matějovi neodpustila. Ať si Kubart dělá v Milevsku, co chce, ale k nám do Tábora ať nepáchne, pes jeden prašivá!

Uteklo deset let, a Matěj Kubart přichází do Tábora jako vítěz. Krajský hejtman mu právě přiklepl místo městského sládka. Je to zrovna v době, kdy se město vyžívá v nejrůznějších kontrolách v pivovaře. To by bylo, abychom tě, Kubarte, na něčem nenachytali, pomysleli si měšťané.

Josef Musil