Více než sto let starý zvon z oceli už ležel sejmutý vedle zvoničky. Během první světové války byl původní bronzový zvon zabaven, většinou totiž byly zvony roztaveny na střelivo.

Vedle ocelového zvonu ležící nový bronzový zvon se stal okamžitě terčem obdivu přítomných rodáků i návštěvníků z blízkého i vzdálenějšího okolí. „Je to krásná práce, zvonaři se moc povedl,“ shodovali se. Zvon váží 46,3 kilogramu, má průměr 42,6 centimetru a naladěn je na tón H2.

Akci zahájila starostka Jana Vacková prosbou o minutu ticha za všechny, kteří se svěcení nového zvonu nedožili.

„Jako děti si bohužel pamatujeme, že zvon zněl, když začínala druhá světová válka,“ uvedl místní rodák a bývalý operní pěvec Národního divadla Stanislav Bronec a popřál zvonu, aby pro příště oznamoval už jen příjemné a krásné události.

Zvonař Michal Votruba už odlil přes 250 zvonů. Jeden věnoval i své rodné obci.
Zvonař Michal Votruba už odlil přes 250 zvonů. Jeden věnoval i své rodné obci

„Když zvon zazní, připomeneme si naši práci, jeho hlas bude volat po vzájemné soudržnosti. Zvuk zvonu nikdo a nic nezastaví. Ať nám jeho zvuk připomíná, že se tu lidé mají rádi, jsou na sebe hodní a nezištně si pomáhají. Srdečně si přeji za nás všechny, aby zvon nemusel nikdy hlásit nemoc, zlo, ani válku,“ dodala starostka Jana Vacková.

Eva Bažantová ze Spolku pro založení muzea kominického řemesla a jeho propagaci vysvětlila, proč navrhli, aby zvon nesl pojmenování po svatém Floriánovi. Ten je totiž považován za patrona profesí, které souvisejí s ohněm – hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů, kamnářů či pekařů. Je také vzýván jako ochránce proti suchu, ohni, povodním, válce a neúrodě.

V ikonografii je obvykle znázorňován v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho kult byl značně rozšířen i v českých zemích a jeho sochy se budovaly na ochranu proti požáru.

„Zvony mívají jména jako lidé, hlas jako lidé a srdce jako lidé. V menších vsích, kde neměli hasičské zbrojnice, lidé náčiní k hašení požárů uskladňovali právě ve zvoničkách. V souvislosti s četnými požáry se totiž větší či menší vesnické zvoničky objevovaly ve venkovském prostředí nejen jako nositelky zvonů, oznamujících požáry, ale také jako schrány pro společné obecní hasební nářadí,“ popsala Eva Bažantová a připomněla, že hasiči i kominíci sdílí stejného patrona.

Zahájení motorkářské sezony v režii party z Táborska říkající si Vesnický tuning (VT) se konalo v sobotu 6. května.
Vesnický tuning zahájil letošní sezonu. Motory burácely na Všechově i v Chýnově

Poté zvonu požehnal Jan Hamberger, který připomněl, že vesnice se sice poslední dobou vylidňují, ale zato v nich přibývá zvonů. „Snad jejich hlas přiláká do vesnic i nové obyvatele,“ uvedl. Poté požehnal i praporu kominického muzea, které už zhruba deset let budují v bývalé hospodě manželé Josef a Eva Bažantovi.

Zvonař Michal Votruba zvonu popřál, aby se nikdy nemusel snímat pro vojenské účely. „Když se o něj bude dobře pečovat, přežije nás všechny. Může sloužit tři sta, možná i čtyři sta let,“ uvedl. Poté společně s pomocníky zvon zavěsil. Do zvoničky přibyla také soška svatého Floriána, kterou do ní umístil Josef Bažant společně s dalšími kominíky.

Velký zájem lidí vzbudila také prohlídka vznikajícího kominického muzea. „Je skvělé, že se nadšenci věnují připomínce starých řemesel. Muzeum je toho krásným příkladem,“ uvedl Josef Doubrava, který se na svěcení zvonu a prohlídku muzea dorazil podívat z Tábora. „Jako fanoušek motorismu jsem příjemně překvapený hlavně z motocyklu vybaveného kominickým náčiním, to jsem jako součást expozice opravdu nečekal,“ dodal se smíchem.

Z Votic dorazil také pětadevadesátiletý bývalý benešovský kominický cechmistr Václav Vejsada, se kterým se přítomní kominíci před muzeem na památku vyfotili.