Museli oželet i oblíbené soustředění v Thajsku. Momentálně hledají nové prostory a chystají již osmý galavečer Noc bojovníků.

David Kubíček býval profesionálním vojákem, při službě u speciální jednotky přišel ke zranění, které ho dodnes omezuje. „V podstatě jsem nezaměstnatelný, mám ochrnutou půlku obličeje, protože mi omrzla při výcviku v Krušných horách,“ upřesnil dvojnásobný vícemistr ve váze od 69 do 75 kilogramů.

Díky manželovi propadla adrenalinovému sportu i Věra Kubíčková. „Původně jsem vystudovala rodinnou ekonomku a také obor kadeřnice. Když jsem manžela potkala, inspiroval mě a chtěla jsem se naučit také boxovat,“ osvětlila s tím, že jako trenérka se věnuje hlavně dětem.

Děti neučí jenom zápasit, ale celkově je vede k pohybu. „Dítě by mělo mít nějaký režim a věnovat se jakémukoliv pohybovému sportu. Zlepší si fyzičku, učím je také základy sebeobrany. Když se potom náctiletý rozhodne, že chce zápasit, tak je připravujeme dál,“ podotkla s tím, že je mnoho důvodů, proč navštěvovat „gym“ – zpevnění postavy, zlepšení kondice či redukce hmotnosti.

Pracoval rukama

Během nouzového stavu a opatřením proti šíření koronaviru si sáhli na dno. Tělocvičnu museli kvůli restrikcím zavřít a David Kubíček si hledal další možnost obživy. „Manželka je na mateřské, bylo to těžké období. Hledal jsem práci, která nebyla. Doma jsme měli jen malou finanční rezervu. Musel jsem začít makat rukama, lopatou a krumpáčem na stavbě,“ popsal.

Momentálně jsou z nejhoršího venku, jejich základnu tvoří kolem stovky lidí. „Klienti se zase vrátili, což byla úleva. Denně se tu vystřídá šest až deset tréninků, ale prostory už nám nestačí,“ přiblížila Věra Kubíčková. Hledají proto nové místo v Táboře, dostupné autobusem i autem. „Chceme něco většího s vlastním zázemím a šatnami, bez narušení prostoru jako jsou sloupy. Ring také zabere hodně prostoru. Jsme v nájmu deset let a máme tu jen malou kancelář, chceme se posunout a našim svěřencům dopřát komfort, který si zaslouží,“ dodala s tím, že mají v týmu několik zápasníků mezi nimi i dva profesionální boxery – Aleše Makovce a Jakuba Seberu. Jejich plány jsou veliké. „Chceme vymýšlet nové věci, ceny, sbírky, programy a soustředění pro děti,“ těší se Věra.

Každoročně létají pracovat do kempu do Thajska, kde jsou i ideální podmínky pro trénink. „To jsem museli také oželet, jsme v tělocvičně od rána do večera, potřebujeme dobít baterky,“ říká David Kubíček. Většina lidí si myslí, že mají úžasný život, protože se jim koníček stal i zaměstnáním, ale nevidí tu druhou stránku. „Někdy nás to psychicky i energicky vysává. Odnášíme si to s sebou i domů, protože s většinou lidí komunikujeme i mimo gym,“ osvětlil David Kubíček.

Velká rodina

Jak zmínila Věra Kubíčková osobní trenér je tak trochu psycholog. „Lidé nám říkají osobní věci, jsme taková velká rodina, víme o sobě hodně,“ objasnila s tím, že někdo je u nich častěji než doma. „Je to soudržnost, přátelství i podpora, můžeme se na sebe spolehnout. Jsme jedna parta, jsme v tom spolu, je to hodně zvláštní pouto,“ dodala.

Přestože letos vzdali oblíbenou cestu za svými thajskými učiteli a kulturou, už nyní vznikají plány na 8. ročník zápasnického galavečera. „Noc bojovníků jsem prvně před osmi lety uspořádal hlavně proto, aby se naši zápasníci ukázali na domácí půdě. Je to takové vyvrcholení sezony, zadostiučinění a odměna. My jsme Táboráci a v ringu necháme všechno,“ naznačil David Kubíček.

Přes rok vyjíždí na utkání po světě. „Zápasíme na Ukrajině, v Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Polsku a Německu, sezona začne opět v září,“ upozornil.

Tucet soubojů v ringu

Noc bojovníků má podle Věry Kubíčkové úžasnou atmosféru. „Také jsem zápasila, hrozně jsem si to užila. Následující noc jsem nemohla vůbec spát. Lidé nám tam vracení energii, řvou, pláčí a podporují nás, což je krásné,“ zhodnotila. V ringu v táborském hotelu Palcát změří síly vždy asi tucet zápasníků či zápasnic se svými oponenty. „Jezdí skalní kamarádi, kteří mají dobré srdce, ale snažíme se hledat i nové tváře, aby to bylo divácky zajímavé. Letos chceme pozvat Němce a Ukrajince,“ prozradil David Kubíček.

Třetím rokem této akci také vdechují dobročinný podtext. „Pomáháme lidem u nás v regionu jako byl Adámek s mentální poruchou či Dětský domov Radenín, letos už mám také něco v hlavně, ale to zatím neprozradím,“ uzavřela Věra Kubíčková.