Málokterá obec se může pyšnit hradem a dvěma zámky. Choustník ano. I když jeden ze zámků příliš k chlubení není. Je opuštěný a chátrá.

V takzvaném dolejším zámku byly za války Hitlejugend a děti jsou v něm dodnes. Je tam místní základní škola. V tom „horním“ byl naposledy domov pro seniory. Tak jako chátrá stářím lidské tělo, pustne i tento objekt.

„Je nevyužitý a nic tam zřejmě není. Ani neznám současného vlastníka. Jeho stav je velice špatný. Říkám, že je bolavým vředem náměstíčka. Okapy jsou děravé, omítky padají,“ popisuje starosta Jindřich Komárek. Uvítal by, aby byl objekt využívaný. „Budu rád za vše. Hlavně, když tam nebude veřejný dům. Třeba by tam mohlo být opět něco pro seniory,“ podotýká. Stavba patří společnosti Gold age z Mariánských Lázní. Ta údajně chce objekt opravovat, ale zatím se nic neděje.

Pomohla Němcové

„Horní“ zámek v Choustníku je podélná, jednopatrová budova bez výrazných architektonických znaků. Před nádvořím se nachází malý park.
Historie zámku je úzce spojená s hradem, panstvím Choustník. Po Homutovi dědila Choustník jeho dcera Zuzana z Harasova, která se svým manželem Janem Černínem z Chuděnic nechala postavit v 17. století ve vesnici pod hradem právě obdélníkový zámeček.

Roku 1673 byly Radenín i Choustník prodány hraběti Janovi ze Šporku. Roku 1709 došlo k rozdělení panství tak, že Choustník zdědila po svém otci starší dcera Marie Konstancie. Jejím sňatkem přešlo choustnické panství do držení rodu Voračických z Paběnic. Později zámek a celé panství několikrát změnilo majitele. Naposledy jej vlastnil od roku 1891 knížecí rod Rohanů.

V zámku prožila své mládí ušlechtilá hraběnka Eleonora Kounicová, rozená Voračická, které Božena Němcová připsala svoji „Babičku“.
Eleonora, hraběnka z Kounic, se narodila roku 1809 v rokokovém paláci na Příkopech v Praze. Své mládí ale prožila na Choustníku, na panství svých rodičů. Když se na jaře roku 1856 ocitla rodina Josefa Němce v bídě, zůstala jedinou nadějí Boženy Němcové právě Eleonora Kounicová. Poslala jí Babičku, která jí byla věnována.

S knihou se odhodlala jít k hraběnce osobně. Neprosila, ale její chatrné šaty mluvily za ní. Hraběnka měla sice hosty, ale Němcovou přijala vlídně a dala jí šetrně 15 zlatých. Netušila, v jaké bídě se Němcovi ocitli.

Večer však vychovatel Schulz vyprávěl, že Němcovi nemají z čeho žít. Eleonora proto poslala druhý den Němcové 50 zlatých se slibem, že za každý arch, který napíše, dostane 20 zlatých stálého honoráře. Božena Němcová o ní napsala: „To je dáma, která umí dávat, aniž by tím člověka ponížila“.
Jako tomu bývalo, za minulého režimu byl zámek státu. Do léta roku 1998 ho obývali senioři.

„Po revoluci začaly restituce a rodina Rohanova se o zámek přihlásila. Vzhledem k tomu, že v něm byly poskytovány sociální služby, podmínkou bylo ještě desetileté užívání. Rohanům se tak platil nájem. Do objektu už se neinvestovalo,“ doplňuje Miluše Strouhalová, která v domově pro seniory pracovala. Rohanovi zámek prodali asi před dvěma lety.

Na kadibudky

V poznámkách bývalé učitelky J. Pickové byla v letech 1945 až 1946 zřízena v „dolejším“ zámku měšťanská škola, kde byl původně pivovar, sladovna, škrobárna, sklad ovoce i koňské stáje.

Přestavba budovy na zámek se uskutečnila v letech 1928 až 29, kdy se stal novým majitelem Karel Rohan. Ten se oženil s Marií, dcerou majitele továrny na tužky Hartmutha. S finanční pomocí její matky byla celá dolní část budovy přeměněna na obývací místnosti zvláštního slohu.

Za okupace byl Rohan, jako anglický příslušník, zatčen a odvezen do Říše. Do budovy se nastěhovala Hitlersjugend. V roce 1945 se rodina Rohanů na zámek vrátila, ale za rok se odstěhovala do Anglie. Po jejich vystěhování proběhla rekonstrukce zámku na školu.

Na její vybavení byla uspořádána dobrovolná sbírka. Škola neměla vlastní kuchyni, proto od prosince 1946 zajistilo Rodičovské sdružení polední polévku, k níž si žáci nosili z domova chléb. Ve vaření polévek se střídaly maminky. V roce 1958 bylo rozhodnuto o přestavbě bývalého zámku především proto, že tam nebylo žádné hygienické zařízení a záchody byly dřevěné. V září 1961 byl zahájen provoz ve zrekonstruované budově. Škola je tam dodnes.

Zdroj: www.hrady.cz, stránky obce Choustník. Tipy na objekty můžete psát na reporter.taborsky@denik.cznebo telefonovat na číslo 381/256066.

David Peltán