O zámku v Meziříčí jsme psali již minulý týden. Slíbili jsme pokračování o jeho historii. Je však zajímavý také svým mystickým oparem.
O objektu s číslem popisným 1 toho historická fakta příliš neříkají. Dějiny údajně sahají až k Rožmberkům a v místě současné stavby stával jakýsi mázhaus. Zámek na něm s největší pravděpodobností vybudoval až baron Jan Nádherný, který obec vlastnil od roku 1819.

„Obec přikoupil k Jistebnici, zda to však bylo i se zámkem, to nikdo neví a záznamy o tom nejsou. Možná zámek postavil, možná jen přistavěl. Datum by ale architektonicky odpovídalo výstavbě,“ uvedla současná kronikářka Meziříčí a pracovnice Husitského muzea Jindřiška Vacková.

Od Nádherného zámek koupil velkostatkář z nedalekých Drhovic Havlík v roce 1921. Statek později věnoval synovi Otakarovi a dceři Ludmile Čapkové, později Bartáčkové, dal věnem zámek. Ta byla matkou herce a režiséra Jiřího Čapka, známého pod uměleckým jménem Roll. Za druhé světové války si na zámku podle místních dávali dostaveníčka příslušníci gestapa.

Psal se rok 1951, tedy rok, kdy komunisti vyhnali ze statku v Drhovicích Havlíkovi. Tehdy tam začala také jezdit desetiletá nevlastní Rollova dcera Milada Pelclová – dnes Mia Valert. „Byl tam vždy nádherný park plný vzácných dřevin, cesty byly sypané bílým štěrkem. O vše se staral zahradník pan Novotný. Chodila jsem mu pro vodu a on mi dělal meltu s chlebem. Milovala jsem ho,“ říká Valertová.

Malá Mia se proháněla po zahradě, sklepích a půdách. „Tam byly velké staré truhly, které skrývaly dobové krajkové oděvy. Půlku půdy pak zabíral holubník. Dřív se v zámku skladovalo pivo, sklepy jsou velkým labyrintem,“ dodává.

V přízemí, kde byla velká černá kuchyně, tou dobou bydlelo služebnictvo. První patro patřilo majitelům. „Babička Bartáčková, to byla lady se vším všudy. Krásná, vždy upravená, elegantní a tichá. A na zámku byly strašně vysoko kliky u dveří, musela jsem si stoupat na špičky, abych na ně dosáhla,“ vzpomíná tehdy malá dlouhovlasá blondýnka. Na zámek jezdilo mnoho známých osobností jako skladatel Oskar Nedbal, písničkář Karel Hašler, herec Eduard Kohout nebo sběratel lidových písní Karel Weis.

Státní bezpečnost na zámek přišla v roce 1955. „Někdo v noci mlátil na dveře. Pak jsem v noční košilce vyběhla do zahrady, za plotem stáli lidé se samopaly. Za konspiraci na deset let zatkli strýce Havlíka, na zámku nechali jen babičku, Ivana Bartáčka a Havlíkova vnoučata ze statku Jirku a Otu Záhorovi. Byla to noc hrůzy. Strýc o rok později zemřel,“ vypráví Valertová.

V přízemí zámku minulý režim vybudoval konzum, kampeličku a klubovnu Českého červeného kříže. Obchůdek byl poté přeměněn na hostinec. V patře bydlela rodina, a také jeden čas kočí Ježil.

Záhorovi se na statek v Drhovicích vrátili v roce 1993. Ludmila Bartáčková nakonec zůstala na zámku veskrze sama. V devadesátých letech Rollovi potomci zámek prodali realitní kanceláři. Ta pak objekt prodala současnému majiteli. Martin Braumandl chtěl ze zámku vybudovat jakési zázemí s ubytováním pro umělce. Ti zde měli volně tvořit a výtvory pak také vystavovat. To se nezdařilo. Od roku 1995 v přízemí funguje truhlářská dílna.
Zámek je mystickým místem. Kolují příběhy o Bílé paní, loupeživých rytířích, tajné chodbě a podobně.

Na příjezdové cestě, za kamennou zídkou, na které byl tehdy dřevěný plot, byly v noci slyšet kočáry a ržaní koní. Na zámku také býval loupeživý rytíř Špork. Ten přepadával kočáry z Vídně, zlatavou kořist následně údajně zakopával kdesi na zámku či zahradě. Loupení se mu nakonec vymstilo. Chytili ho a roztavené zlato mu prolili hrdlem. „Strýc poklad, podobně asi jako současný majitel, usilovně hledal. Vždy jsem byla citlivá a on mě využíval jako médium. Říkala jsem mu, kde má kopat. Kolikrát tam byl až po hlavu v díře a já z toho měla velkou srandu,“ usmívá se Mia Valertová. V noci na zámku vrzaly parkety a byli tam také hodní duchové.

Nedílnou součástí zámku je také tajná chodba. Pokud vjíždíte do obce od hlavní silnice Tábor - Písek, míjíte po levé straně stojící Meziříčskou kapličku. Je situovaná jižně od zámku a od ní k zámku vedla podzemní chodba. „Chodba tam byla, už asi ale spadla. Jako malá jsem tam lezla.Nikdy jsem ale na konec nedošla. Vím jen, že tam, kde je dnes kaplička, bývala větrací šachta,“ říká Valertová.

Máte–li tip na nevyužívanou či čerstvě využívanou budovu – objekt, neváhejte napsat na email: taborsky.reporter@denik.cz, nebo volat na telefonní číslo redakce 381 256 066.

DAVID PELTÁN