Projíždíme branou do dnes již čisté zámecké zahrady. Stromy, které zničil kůrovec, jsou poražené a připravené na trámy pro další využití. Nový majitel Pavel Baloun zmiňuje, že z nich chystá udělat nový krov a vypráví, jak mu zdejší zámek s areálem učaroval. „Když se tady projdeme a chvíli zastavíme a úplně ztichneme, to je prostě boží ticho. Krásné, velké, listnaté stromy, s kterými si pohrává vítr, zpívající ptáci, má to genius loci,“ rozplývá se.

Více o zámku třeba
v památkovém katalogu zde

Krátce se odmlčí, a pak se rozhovoří dál. „Začali jsme to tu zabezpečovat, vyprovodili jsme nevítané hosty v podobě squatterů, pokračovali jsme udržovacími a zabezpečovacími pracemi,“ popisuje.

Zmiňuje, že je těžké najít využití pro tak velký objekt, který je v centru malé obce, ale že si ho bere za svůj a chce mu vrátit život. „Říkali jsme si, že uděláme domov důchodců, ale to je v dnešní době velice obtížné. Domovy se dnes staví jako nové budovy. Je ekonomicky nevýhodné koupit zámek, to je zcela jednoznačné,“ míní. Navíc jde o kulturní památku, na rekonstrukci tak budou dohlížet i památkáři.

Chystá úpravy zahrady

Pokračuje však tím, že opravu hodlá stihnout do sedmi let. „Třeba ta cesta se žulovými obrubníky, bude trochu vyšší, tady se to bude rozdvojovat, mezi stromy povede pěšinka, už to úplně vidím, jak se tu procházím jako důchodce,“ usmívá se. Rád by tu v zahradách choval i nějaká zvířata, jako na svém statku v Zahrádce. „Chtěl bych tu mít třeba ovce, kozy, které by žily v oddělené části parku,“ dodává Pavel Baloun.

Příběhy opuštěných budov.Příběhy opuštěných budov.Zdroj: Deník

Během září se chystá kultivace parku. „Mají mi sem nastoupit zahradníci z Landeco ateliéru, Pavel Hofman. Jde o mladé nadšence, které to baví, ty to tu upraví, část bude jako upravený zámecký park předělený cestou, druhá část bude přírodnější,“ prozrazuje s tím že, se zámkem koupil osm hektarů pozemků a jeden rybník.

Plánuje ubytování pro veřejnost

V zahradě je starý rekreační areál, po odstranění porostu spatřily světlo zámecké schody i jezírko. Vnitřní vyklízecí práce prý daly zabrat, uvnitř se nacházelo množství odpadu, zničený nábytek i stará vyžilá linoleová podlaha, neoprávněné uživatele objektu připomínají už jen barevné graffiti na stěnách.

„Nakonec jsem se rozhodl, že z toho bude nějaký penzion nebo hotel,“ vysvětluje svůj záměr. Je mu jasné, že se investice nevrátí hned. „Ale doufám, že si to na sebe časem vydělá,“ představuje si.

Snaží se inspirovat historií. „Podle původní fotky jsme tu probourali jednu stěnu, tady na tom schodišti se scházeli Rohanové, bylo to centrum všeho dění, tady se často fotili. Byl to střed zámku, ten velký prostor bychom chtěli zachovat,“ otevírá prohlídku na zámeckých schodech vedoucích do patra. Část pokojů má původní dveře i okna, poklad tu žádný nezůstal. „Kolik tu je pokojů, ale spočítáno nemám,“ směje se.

Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Uvnitř by měla vzniknout i malá galerie nebo výstavní místnost. Projekt zakoupil od předchozích vlastníků. „Nechal jsem si prodloužit stavební povolení na táborském stavebním úřadě, můžeme stavět podle něj, ale ještě to zvážíme, případně uděláme nějaké změny. Opravit chci i ten venkovní bazén,“ podotýká Baloun.

Noví majitelé zbourali všechny nehistorické přístavby zámku včetně staré márnice. Nová márnice je i s chladícím zařízením stále vlevo, třeba i tento objekt najde nové využití.

V zámku pracovala celý život

Na fungování domova seniorů v budově zavzpomínala Jiřina Šimečková (87) z Choustníka, která pracovala jako pomocná síla v kuchyni. Dokonce oprášila alba a našla pár dobových fotek. „Uvnitř bylo dámské a pánské oddělení, velká kotelna, o klienty se tu staraly jeptišky. Pracovala jsem tam dvaadvacet let až do důchodu, když jsem začínala, bylo tam čtrnáct jeptišek. Zažila jsem tam čtyři různé vedoucí,“ vzpomíná.

Díky dlouhodobé spolupráci s táborským ateliérem Šechtl a Voseček se můžeme vrátit zpátky do minulosti a prohlédnout si historické snímky z dob největší slávy, kdy v Choustníku hospodařil na zámku poslední ze šlechtických majitelů, rod Rohanů.
Prohlédněte si zámek Choustník v nejlepších letech, kdy sídlo Rohanů vzkvétalo

Zámek prý zná skoro jako vlastní dům. V domově pracovali lidé z Choustníka a blízkého okolí, Krtova, Radenína a dalších míst, v kuchyni bývali podle ní čtyři zaměstnanci. „V kuchyni byly dvě jeptišky Svatava a Bernarda, na ty ráda vzpomínám,“ dodává Šimečková. Když jí bylo padesát let, dostala prý od vedoucího dokonce zlatý prstýnek k výročí.

Obyčejná jídla, řízky i domácí sladké pečivo

„Musela jsem dělat všechno, každou druhou sobotu a neděli jsme celý život chodili do práce. Byla to těžká práce, nosili jsme velké plné hrnce do jídelního výtahu, o víkendu jsme tam bývali jen ve dvou. Měli jsme dva kotle, robota, přípravnu s velkým pracovním stolem. Pekli jsme krupicové a rýžové nákypy, žemlovky, na neděli bábovky, koláčky, mazance a vánočky k snídani, cukroví jsme jeden rok pekli dvacet druhů, dělali jsme obyčejná jídla,“ přibližuje milá seniorka. Připravovali spektrum omáček, svíčkovou, rajskou, okurkovou, guláše. „Řízky a karbanátky jsme smažili ve dvou obrovských pánvích,“ uvedla Jiřina Šimečková.

Kulturní památka s rozsáhlým areálem leží přímo v srdci obce Choustník 10 kilometrů od Tábora. Objekt z poloviny 17. století v historii patřil rodu Černínů, Šporků a naposledy Rohanů, sloužil také jako škola, či domov pro seniory.
Choustník má mimo hradu i zámek. Dočká se chátrající sídlo Rohanů obnovy?

Zbytky krmili prasátko či kočky. O zahradu se staral zahradník, o kotelnu kotelník. Pracovaly tam civilní uklízečky. Jídelna byla nad schodištěm, některým obyvatelům se jídlo servírovalo do pokojů. Klienti měli k dispozici vedle kaple i kuřárnu, docházel je stříhat holič.

Domov žil bohatým společenským životem. „Maškary tam chodily, dělali jsme čerta, anděla a Mikuláše, MDŽ slavili, to byla tradice. Zpívalo se, hrálo se divadlo, chodili jsme vedle do hospůdky zvané Pentagon," vysvětlovala. „Ráda bych se dočkala opravy a viděla to místo znovu žít,“ přeje si Šimečková.

V zámku žila nějakou dobu hraběnka Eleonora Kounicová, rozená Voračická, které spisovatelka Božena Němcová věnovala svou Babičku. Eleonora z Kounic se narodila roku 1809 v rokokovém paláci na Příkopech v Praze. Mládí strávila na panství svých rodičů v Choustníku. Když na jaře roku 1856 trpěla rodina Josefa Němce chudobou, stala se hraběnka Eleonora poslední nadějí Boženy Němcové. Poslala jí rukopis Babičky, za což ji finančně podporovala. Karel Němec, její muž, správcoval dům v Táboře a má ve městě i hrob, na starém židovském hřbitově v parku Pod Kotnovem.

Určil patrony zámku i kaple

Historii i zajímavostem ze zámku se Deník věnoval již dříve, díky spolupráci s obcí i regionálním historikem Karlem Voštou. Ten nyní na dotaz Deníku vypátral i další zajímavé informace. Soška v průčelí zámku podle něj patří svatému Antonínovi, to je mimo jiné patron seniorů. „V nice na štítu zámku je sv. Antonín Paduánský (z Padovy), zobrazovaný jako řeholník nesoucí Ježíška,“ míní.

Ne příliš vzhledný zámek je přímo na návsi Choustníka. Hezký už není.
Zámek zachránkyně Němcové pustne

Svatý Antonín podrobnosti zde

Stejně tak pomohl podle historické fotky z ateliéru Šechtl a Voseček v Táboře určit, komu bývala zasvěcená interiérová kaple v zámku, která byla situovaná do zadní části pánského oddělení. „Socha nad oltářem v objektu je nezřetelná, ale zdá se být mariánská. Díval jsem se do farářských relací a v roce 1700 není kaple na zámku zmiňována, ale pravděpodobně bylo její zasvěcení mariánské podle té sošky. Rohanové mají na hřbitově hrobku také jako mariánskou kapli,“ osvětlil Karel Vošta.

Zámek Choustník
Kde stojí: Na návsi v obci Choustník na Táborsku, číslo popisné 1
GPS lokace: 49.3332253N, 14.8376336E
Kdy a kým byl postaven: Jednoduchá podélná budova byla postavena v 17. století Zuzanou z Harasova a jejím manželem Janem Černínem z Chudenic.
Kdy a jakou zažil největší slávu: V polovině 19. století byl zámek za hraběte Evžena Vratislava Netolického rozšířen do dnešní podoby. Nejlepší léta zažil v době Rohanů v letech 1887 až 1948. Posledním využitím byl domov seniorů.
Odkdy a proč chátrá: Bývalí majitelé provedli pouze údržbu a v roce 2015 revitalizovali zahradu, která později zarostla, pak se řadu let snažili objekt neúspěšně prodat i s projektem architektonické kanceláře Len+k architekti z roku 2012. Od loňského roku zámek vlastní firma Banes v čele s jednatelem Pavlem Balounem, která začala vyklízením, záchrannými pracemi a demolicí přístavku bývalé márnice. Plánuje rozsáhlou rekonstrukci.