To zklamání zná každý, kdo někdy vstoupil do restaurace s vidinou rychle se najíst a rychle běžet dál. Předrevolučních 20 minut je už jen nostalgickou vzpomínkou. Dnes byste si měli na jídlo dopřát času podstatně víc. Provozovatel gastro části táborského hotelu Nautilus, kuchař a člen národního týmu kuchařů a cukrářů Martin Svatek mluví minimálně o 45 minutách.

DLOUHÉ ČEKÁNÍ NA JÍDLO A NA ÚČET (31% stížností)
Může za to špatná komunikace mezi personálem i pomalá obsluha.

NEOCHOTNÝ PERSONÁL (22% stížností)
Personál nepřinese příbor či slánku, nemá zájem odklidit talíře po předešlých zákaznících nebo nepřiměřeně reaguje na požadavky zákazníků.

NECHUTNÉ A ŠPATNĚ PŘIPRAVENÉ JÍDLO (18% stížností)

NEDOSTATEČNÁ NABÍDKA (14% stížností)
Provozovatelé restaurací zákazníkům výhodné menu garantují na několik hodin, někdy se až při objednávce dozvědí, že jim už mnoho jídel na výběr nezbývá.

ZAPOMENUTÉ OBJEDNÁVKY JÍDEL (9% stížností)
Zákazník si tak musí objednávat znovu nebo rozzlobený z restaurace odejde.

VYCHLADLÉ JÍDLO (6% stížností)

„Ve špičkách by si měli tři čtvrtě hodiny rezervovat na menu, ale na jídla na objednávku alespoň dvě hodiny," doporučuje hostům.
Jak dále říká, snaha o spokojenost by měla vládnout na obou stranách: jak v kuchyni a na placu, tak na straně strávníka. Pokud tak říkajíc nebude soudný, oběd si už nevychutná a ještě restauraci opustí naštvaný.

„I zákazníci musí být rozumní a třeba se i trošku rychleji rozhodnout, co si dají. A když zrovna chvátají, tak tu nespokojenost přenesou na někoho jiného. Ale ten kuchař potřebuje na přípravu určitý čas. U nás je to stejné jako u doktora, tam taky musíme počkat," přirovnává Martin Svatek.

Neochotný personál. To je slabost mnoha gastro provozů. Vyučených lidí z oboru, kteří chtějí do praxe, je na trhu pomálu. Číšnická slepota je proslulou chorobou, na niž jsou náchylní především mladí. Přitom číšník je spojkou mezi hostem a zbytkem personálu. Spokojenost klientů má ve svých rukou. Nestačí jen chutný oběd.

„Musí umět pozdravit, nedělá, že nevidí, když někdo přijde. Nebo by měl mít přehled o jídle, znát, co v něm je. Číšník je první vizitka," potvrdil Martin Svatek nezaměnitelnou úlohu obsluhujícího personálu.

V kuchyních teď podle něj vládne ovoce a houby, u nich také koňská líčka. Jídlo má být srozumitelné, abyste si hned z názvu představili, co vložíte do pusy. „Rádoby exotická jídla už lidé nechtějí, na ta si dojedou do zahraničí. Oni chtějí, aby knedlík byl knedlíkem a rýže rýží. Jídlo musí být identifikovatelné, tedy že si v lístku přečtou, že máme kachnu na houbách. Není dobré z hostů dělat hlupáky nesrozumitelnými názvy," přibližuje trend. Určité tajemno v názvu jídla nicméně připouští, pak ale musí správně fungovat číšník a hostovi vysvětlit, co se pod názvem skrývá.

Nechutné jídlo. Tak této výtce se Martin Svatek dost brání a v praxi reklamaci tohoto druhu nepřijímá. Každý se tak sytí na vlastní riziko, za zmlsaný jazýček odpovědnost nenesou. „Pokud uvařím ve stoprocentní kvalitě a stojím si za ní, tak není můj problém, že hostovi nechutná. Takové reklamace neberu ani na víno. Musí k tomu být jasný důvod, třeba že je jídlo připálené," dodává kuchař.