Osmáci Monika Švejdová a Adam Picek se celý týden museli dělit o pokoj, koupelnu, ale i o rodiče s dalším školákem. Oba dva totiž hostili žáky z Bratislavy.

„Mám sice kluka, ale nevadí mi to, je fajn, přátelskej a doufám, že jsme navázali vztahy, které budeme i dál udržovat. Já už u něj v Bratislavě byla,“svěřila se Monika Švejdová. I když by měla ke komunikaci využívat hlavně angličtinu, mluví spolu prý převážně československy. Stejně jako Adam se svým slovenským korespondentem. Podle něj jsou všichni v pohodě a rozumějí si. I jeho rodiče prý hosta bez námitek přijali.
Monika i Adam chodí do Základní školy Libušina v Bechyni, která je zapojená do evropského programu Comenius. Ten sdružuje právě žáky základních škol z různých zemí a umožňuje jim výměnné pobyty. Díky aktivitě učitelů na něj dostala grant i bechyňská škola. Kromě devíti Slováku hostili její žáci i šest Poláků.

„Jde vlastně o projekt, který je dvouletý a my teď právě začínáme ten druhý rok. Týká se druhého stupně a celé je to založené na schváleném tématu,“ vysvětluje učitelka angličtiny Romana Švestková, která s kolegyněmi vybrala renesanci. „Zdálo se nám to hezké v době, kdy je Rožmberský rok a Bechyně je vůbec hodně s renesancí spojená. Zaujali jsme s ním a stali jsme se vlastně koordinátory, což je u nás v republice hodně výjimečné a ale i obtížné, protože se musí všechno zpracovat do angličtiny a hlídat všechny státy, aby plnily dané úkoly,“ nastínila Romana Švěstková, která ve skupině kromě Polska a Slovenska kontroluje ještě Španěly a Maďary. Ty už Bechyně hostila a Španěly i navštívila.

Na návštěvě u starosty
„V únoru jsme jeli s Poláky do Španělska, pak jeli Španělé a Maďaři sem, my jsme jeli v květnu do Bratislavy s Poláky,“ směje se Švestková při vysvětlování logistiky, jejíž vypracování bylo podle ní hodně složité, aby jedna země nehostila stále a aby se zase všude podívala. Za dva týdny vyrazí do Maďarska a v březnu ještě s Maďary do Polska.

Žáci se prý vybírají podle toho, jak se učí a roli také hraje ochota rodičů hostit. „Bylo možné, aby se do ciziny podívali všichni od šestky do devítky, ale ne každý má zájem,“ vysvětluje Romana Švestková. Finance prý roli nehrají, vše je placené z grantu.

Pro své hosty má škola vždy stejný program: prohlídka Bechyně, poznávání školy, procházka do Židovy strouhy, Český Krumlov a Praha.
„Tentokrát jsme byli i na městském úřadě, kam nás pozval pan starosta Matějka, který se chtěl s projektem seznámit,“ uvedla Romana Švestková.

Děti jsou prý nadšené, ani mluvit cizím jazykem jim nedělá problém. „Obrovský přínos je zážitek dětí a hlavně to, že se rodiče aktivně podílejí na tom, co dělá škola,“ zamýšlí se pedagožka Pavlína Novotná. „Kdyby z každé výměny alespoň jedno dítě mělo nějaký dlouhodobý vztah, že si budou třeba dopisovat i za dvacet let, tak to je nejvíc,“ dodává učitelka výtvarné výchovy, která si pro žáky připravila dílnu, kde se učili používat renesanční výtvarné techniky, například olejomalbu.

Všichni nejraději vzpomínají na výměnu se Španělskem. „Ještě dnes mi naskakuje husí kůže, když si vzpomenu, jak se tady loučili, jak se objímali a nemohli se od sebe odtrhnout. To bylo něco, co jsem nikdy nezažila, plakaly i maminky,“ líčí Romana Švěstková.

Celý projekt se uzavře v červnu. „Na jedné internetové seznamce už máme inzerát, co jsme za školu a jakého partnera hledáme. Rádi bychom poznali zas jinou zemi, ale nevím, jestli si nedáme rok pauzu na odpočinek,“ uzavírá se smíchem Romana Švestková