Lucie Spálenková pracuje v táborské nemocnici a potřeby jiných lidí jsou jí proto blízké už díky její profesi. "Darovat krev ale třeba pravidelně nechodím. Byla jsem, ale nemají o mě kvůli špatným žilám zájem," říká. Místo toho vstoupila do registru dárců kostní dřeně.

"Před několika lety jsem měla nějaké osobní problémy. Měla jsem ale chuť a potřebu to nějak vyvážit, udělat zkrátka něco hezkého. Jednou večer jsem na internetu narazila na nábor, tak jsem se rovnou přihlásila na termín a vstupní odběr." Podstoupila jej v roce 2013 v transfúzní stanici v Táboře a poté několik let čekala, zda se podaří nalézt shodu s vhodným příjemcem.

close Lucie Spálenková loni darovala kostní dřeň nemocné ženě. Zachránila jí tak život. info Zdroj: Archiv Lucie Spálenkové zoom_in Lucie Spálenková loni darovala kostní dřeň nemocné ženě. Zachránila jí tak život. "Sedm let se nedělo nic. A pak mi najednou loni v červnu zazvonil telefon a v něm se ozvalo, že máme s jednou pacientkou shodu a zda bych byla ochotná do toho jít." Prvotní šok rychle vystřídala velká radost. "Neváhala jsem," říká s úsměvem.

Protože táborská transfúzní stanice už několik let neexistuje, musela vyrazit do Českých Budějovic, kde ji čekal další odběr. Ten potvrdil možnou shodu. Následovala proto další cesta, tentokrát pro změnu do Plzně. Shodu potvrdil i tento odběr. Někde čekala žena, které mohla Lucie Spálenková dát šanci na život.

"Vím jen, že je to Němka, která by mi mohla dělat věkem moji mamku, víc mi říct nesměli." U dárcovství se totiž dbá na přísnou anonymitu a drtivá většina dárců neví, komu konkrétně jejich krvetvorné buňky pomohly. Zachránci a zachránění se tak mohou potkat až řadu let poté, co se pacient plně uzdraví. Se setkáním navíc musejí souhlasit obě strany.

Většina lidí Lucii v jejím rozhodnutí jít na odběr podpořila. "Hlavně maminka, ta je na mě za to pyšná."

V Plzni ji čekalo rozhodování nad způsobem odběru. Kostní dřeň se totiž může darovat dvěma způsoby. Odběrem z kosti v oblasti beder pod celkovou anestezií, nebo metodou takzvané separace, což je proces, kdy přístroj odděluje krvetvorné buňky přímo z krve pacienta a krev pak putuje zpět do žíly. Lucie se rozhodla právě pro tuto druhou možnost. Podstoupila ji loni v srpnu.

"Protože ale mám s žílami problémy, museli mi brát krev z třísel. Čtyři hodiny jsem pak ležela vedle separátoru, který z krve odebírá kmenové buňky. Po celou dobu jsem tam pro sebe měla zdravotní sestřičku, jako kolegyně jsme si tak alespoň měli co povídat. Byla skvělá a i díky ní to celé uteklo rychle."

Její krvetvorné buňky poté putovaly do Německa. "Zajímavé je, že příjemce pak i úplně změní svoji krevní skupinu. Má nově stejnou jakou jeho dárce. Vlastně jsem tak získala takové nové dvojče," dodává s nadsázkou. Ženu, které dala šanci na život, ale zatím neměla šanci vidět a kvůli anonymitě ani ještě řadu let mít nebude.

"O paní ale vím, poslala mi totiž dopis. Napsala ho anglicky a její jméno bylo začerněno. Poslala to z jejich centra a ti to předali do Čech, odkud to poslali mě. Mimo jiné se podepsala jako moje dvojče. Vím proto, že transplantace skončila úspěšně a paní už se uzdravuje. Byl to jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších okamžiků v mém životě," uzavírá.

Za loňský rok takto dostalo šanci pomoci svými kmenovými buňkami druhému člověku celkem 62 Čechů. Ani jeden z oslovených pomoc neodmítl.