Když nedávno Emma strhla střechu domu sv. Františka ve Veselí nad Lužnicí, médii proběhla zpráva o pracovnících záchranné služby, kteří poskytli pomoc pěti zraněným lidem. Od té doby mediální zájem o záchranáře poněkud pohasíná. Ale jak říká vedoucí lékař ZZS v Táboře Milan Kratochvíl, záchranáři pracují den co den, noc co noc.


Jaká místa v okrese vám komplikují dojezd za pacientem?
Z hlediska dojezdových časů se jednoznačně jedná o místa, která jsou od našeho hlavního výjezdového stanoviště v Táboře nejvíce vzdálená. Jsou to periferní místa v okrese; nejdéle jedeme například do Smilových Hor či Františkova. Proto byla zřízena další výjezdová stanoviště. V současnosti fungují stanoviště také v Mladé Vožici a Soběslavi, abychom se kdekoliv v okrese dostali na místo určení v termínu stanoveném vyhláškou, a to do 15 minut. Tento termín se nám daří naplňovat. Pořizujeme moderní, dobře vybavené automobily, pokud možno s pohonem čtyř kol, abychom dokázali i v zimě a za nepříznivého počasí zdolat právě zmíněné cesty v periferních oblastech, které jsou plné serpentin a bývají často neudržované. V posledních dvou letech nás zimy bez sněhu a mrazu poněkud šetří


K jakým úrazům se nejobtížněji dostáváte?
K těm, které se stanou mimo udržované komunikace, například v lesích. Většinou si úrazy způsobují lesní dělníci, ať už profesionálové nebo amatéři. Nepamatuji si za dobu svého působení u záchranné služby, že bychom vyjížděli k zraněnému návštěvníku lesa. K místu úrazu se musíme vozem dostat co nejblíž. Na takové výjezdy používáme speciální terénní vozy s vysokým podvozkem.


Jakou používáte navigaci?
Jenom mobilní telefony. Při práci v lese lidé naštěstí dodržují pravidlo pracovat nejméně ve dvou, aby v případě úrazu jeden mohl zavolat pomoc.


Zvýšil se v souvislosti s orkánem počet úrazů v lesích?
Nejsem si toho vědom, a pokud se počet přece jen zvýšil, nemyslím si, že za to může právě orkán. Stromy v lesích padají průběžně; někdy víc a jindy míň.


Z hlediska dojezdů si vedete dobře; přispívá k tomu i ohleduplnost ostatních řidičů?
Naprostou většinu řidičů musím pochválit. Uvolňují nám průjezd, jak mohou. Občas se stává, že zpanikaří a chovají se nestandardně, ale snaha je znát. Když řidič uslyší houkání záchranky, je důležité zachovat klid, nezastavovat ihned na místě, rozhlédnout se, projet případným komplikovaným místem a vyhodnotit, kde bude nejlépe bezpečně zastavit. Ale i když řidič náhle dupne na brzdu a zastaví nešikovně, my už ho objedeme a je to lepší, než kdyby nám schválně bránil v průjezdu.


Neohleduplná menšina takové naschvály dělá?
Někteří řidiči si nás někdy snad opravdu vychutnávají. Záměrně zpomalí, a nejen že neuhnou, ale ještě najedou na střed vozovky. Snad je to kvůli tradovaným nesmyslným názorům, že prý sanitky jezdí se zapnutými majáky zbytečně, protože posádka spěchá na svačinu, anebo jsou ti neohleduplní řidiči na něco naštvaní a vybíjejí si takto vztek. Když se nám totiž takového řidiče, který nás třeba nutí jet pomalu za jeho vozem po úzké silnici desítky sekund, konečně podaří předjet, není čas, abychom zastavili a ptali se ho, proč se tak zachoval.


Od Nového roku jsou zavedeny poplatky u lékaře, ale záchranná služba, jež zajišťuje tzv. přednemocniční neodkladnou péči, je bezplatná. Vědí o tom lidé?
Zatím příliš ne, a někteří nám proto chtějí platit. Stává se to hlavně při statisticky nejčastějších výjezdech k pacientům s příznaky kardiálních potíží. Přibližně u třetiny těchto případů se stává, že poté, co lékař záchranné služby pacienta důkladně vyšetří, zjistí, že dotyčný nemusí být převezen do nemocnice. Tito pacienti nám nabízejí třicetikorunové poplatky, a nás těší, že jim můžeme sdělit, že naše služba je bezplatná. Osobně věřím, že skoro všichni lékaři by byli rádi, kdyby nemuseli od pacientů poplatky vybírat.


Najdou se spekulanti, kteří raději volají vás, než aby šli k lékaři, kde musejí platit?
Ne, a doufám, že k tomu nedojde. Někteří lidé si nás občas zavolají i přesto, že jejich problémy zjevně nevyžadují výjezd záchranné služby, ale nejedná se o spekulaci kvůli poplatkům. Za dosud uplynulé letošní období jsme zaznamenali podobný počet výjezdů jako za odpovídající úsek loňského roku.


Byl jste někdy sám v roli pacienta vezen záchrankou?
Zatím ne, ale manželce, která také pracuje ve zdravotnictví, se to přihodilo. Nebyl jsem tenkrát členem onoho výjezdu; záchranáři to zvládli včas a dobře. Nakonec manželka prohlásila: „Musím nás pochválit.“

(Josef Musil)