První toalety pro uživatele nebyly bůhvíjak příjemné a pohodlné. Přesto šlo o mimořádný pokrok, který se ještě nedostal do všech míst planety. Dnes splachovací záchody bereme jako samozřejmost, ale abychom si uvědomili, že přinášejí i problémy, dostaly svůj světový den. Připadá právě na dnešek a zasloužil se o něj Singapur. Má upozornit na zvýšenou spotřebu vody.  „Běžné toalety spotřebují až osm, starší typy dokonce i deset litrů vody, u moderních záchodů si vystačíte se třemi litry, případně 4,5 litry vody," říká Ingrid Hejkalová, marketingová manažerka značky Jika.

Na Táborsku máme toalety spojené právě s touto značkou, která opouští brány bechyňské keramičky. Výrobu rozjela matka ve Znojmě v roce 1878, a když nestačila, postavila závod v Bechyni. Dnes tu vyrábějí nejmodernější mísy.   Záchody mají hlubokou historii a sahají až do dob před naším letopočtem, nutností byly i veřejně přístupné toalety v ulicích. Dnes nám to přijde naprosto samozřejmé, ale například Bechyně, paradoxně, se svých prvních dočkala až v roce 2006. Na svět se nerodily zrovna hladce.

Radnice pro ně našla místo na parkovišti v samém centru, jehož přímým sousedem je panelový dům. Jeho obyvatelé se s plánem dlouho nechtěli smířit, měli obavy ze zápachu, který ze záchodů bude unikat. Zprávy o bechyňských toaletách se dokonce dostaly až do Kanady, kde dlouhodobě žili jedni účastníci stavebního řízení. Nakonec se záměr po dvou letech od dokončení stavby podařilo dotáhnout do konce a dnes záchody slouží ke všeobecné spokojenosti. Především lázeňským hostům dlouho nešlo na rozum, že Bechyně tuto moderní vymoženost nemá.

Sezimovo Ústí své zrekonstruované záchody uvedlo do provozu na sklonku roku 2014 a také Tábor obnovil kdysi funkční a pak na mnoho let uzavřené zdevastované podzemní záchody na Budějovické ulici. Dnes ve městě patří k nejmodernějším. Kromě větších supermarketů si v Táboře odskočíte na dalších třech veřejných místech.
Jak uvedl starosta Chýnova Pavel Eybert, jejich přístupné WC funguje ve dvoře u kulturního domu už minimálně přes 30 let. A zhruba stejně dlouhou dobu provozuje na svém náměstí veřejné toalety i Soběslav. Dle plánu úpravy autobusových nástupišť, budou další záchodky ještě tady.

V Jistebnici je najdete přímo na radnici a svému účelu slouží již několik desítek let. Před osmi lety pak k těmto přibylo ještě další veřejné místo, a to na místním hřbitově. Starosta Vladimír Mašek upřesnil, že zpočátku WC provozovali za symbolickou sumu, ale po zkušenostech, kdy vandalové mincovník stále ničili, od zpoplatnění raději ustoupili.
Dlouhodobě v provozu jsou veřejné WC v budově infocentra v Mladé Vožici. „Nyní plánujeme stavbu dalších, které budou na připravovaném autobusovém terminálu na Husově náměstí," naznačil starosta Jaroslav Větrovský.

Přemýšlejte o spláchnutí

První moderní splachovací záchod vynalezl v roce 1596 kmotřenec anglické královny Alžběty I. Vedle pozitiv v podobě komfortu a zlepšení osobní hygieny s sebou rozšíření splachovacích toalet přináší i problémy. A právě na ty upozorňuje Světový den toalet, který každoročně připadá na 19. listopadu. Tím největším je zvýšená spotřeba vody, většinou pitné, a pak také obrovské množství znečišťujících látek zatěžujících životní prostředí. V civilizovaném světě každý člověk na WC denně spláchne kolem 22 litrů vody. Moderní toalety dokážou toto množství výrazně snížit. Při jednom spláchnutí spotřebují často méně než polovinu vody, než starší běžné záchody.

I když se to nezdá, záchodem proteče hodně vody. „Ke splachování WC je u nás běžně využívána pitná voda, což je nejen neekologické, ale také neekonomické. Je tedy namístě zamyslet se, jak by se dalo vodou šetřit při zachování komfortu a dostatečné hygieny," uvedla Ingrid Hejkalová, marketingová manažerka značky Jika. „Běžné toalety spotřebují při spláchnutí až osm, starší typy dokonce i deset litrů vody, u moderních záchodů si vystačíte jen se třemi, případně 4,5 litry vody," dodává. 

Tři roky života

Málokdo si uvědomí, že ještě v 70. letech splachovací záchod nebyl doma standardem. Ten přišel až s masívní výstavbou panelových sídlišť. Do té doby bylo běžné chodit na společnou toaletu na patře, nebo využívat suchý záchod. Přitom je spočítáno, že na záchodě prosedíme tři roky svého života. 

close Historická toaleta z roku 1895. info Zdroj: Archiv Laufen zoom_in O splachovacích záchodech máme zmínky z období před 4500 lety z Pákistánu. Podle historických vykopávek disponovali i Indové splachovacím záchodem a moderní wc hygiena byla typická i pro starověké Řecko a Řím. Tady byly toalety součástí lázní, byly pro všechny společné a vyráželo se na ně ve skupinkách. A pak diskutovali, uzavírali obchody, povídali o politice. Po na hygienu poněkud nevlídném středověku přichází milník ve WC hygieně v 16. století. V roce 1597 sir John Harington vymyslel první moderní splachovací WC. Traduje se, že ho na zakázku vyrobil pro královnu Alžbětu I., ta že se mu ale společně s celým anglickým dvorem, který na hygienu příliš nedbal, vysmála. Mimochodem – tento první prototyp měl i své jméno – Harington mu říkal The Ajax. Haringtonův model vylepšil o dvě století později Alexander Cummings, ke klasickému WC, které se tehdy vyrábělo hlavně za dveře, přidal esovitou kličku, ve které se držela voda a která tak zabraňovala návratu zápachu z kanalizace. A tento model de facto používáme dodnes.