Těsně před komunálními volbami v Táboře roku 2010 se objevila na internetu zpráva: „Před několika dny vznikla na naší politické scéně mladá, svěží a zatím neokoukaná politická strana. Nikdo nečekal, že by mohla mít nějaké šance ve volbách. Teď se karta obrátila. Podle výzkumu agentury Hlen to vypadá, že Česká strana vodácká vezme radnici v Táboře útokem a obsadí většinu křesel v městském zastupitelstvu. Agentura Hlen se zeptala deseti respondentů na otázku: Kdo vyhraje volby v Táboře? Dvanáct z deseti odpovědělo, že zcela jednoznačně Česká strana vodácká. Více na www.777.er.cz.“
Představitelé smyšlené strany si dali volební číslo 777 a ve své prezentaci na internetu hlásali, že chtějí vybetonovat Jordán, postavit ještě jeden most přes nádraží, každý týden pořádat festival Táborská selhání, přetnout botanickou zahradu silnicí, aby se Tábor pyšnil dvěma botanickými zahradami a tak dále. Jejich program byl jasně recesistický a parodoval půtky místní politické scény. Odkazy na stránky táborských vodáků se šířily po sociální síti Facebook.
K rozhovoru jsme oslovili Jaroslava D. Ptáčka z Tábora, který se nyní staví do role tiskového mluvčího strany, ačkoli na kandidátní listině o sobě uvedl, že je ponocným.
Jakou máte v České straně vodácké funkci? Jste její předseda?
Ne. Předsedu nemáme, u nás se tato funkce jmenuje kandidát na post starosty města. Svěřil jsem ji jednomu členovi, který o tom ještě neví. Ve straně o všem rozhoduji já. Oficiálně vystupuji jako tiskový mluvčí. Ostatní členové strany žádnými pravomocemi nevládnou, a proto jsou si rovni.
Co kdyby ale váš člověk teoreticky získal křeslo starosty města?
Pak by v té funkci prostě byl a dělal jen to, co mu určím. Já jsem na tuto pozici delegoval jednoho našeho naprosto flegmatického muže bez jakýchkoliv osobních ambicí. Samozřejmě si nepřeje být jmenován. Prozradím pouze, že je masochista.
Jakže?!
Ano, slyšel jste dobře. Do své strany přijímám jen lidi s masochistickými sklony. Tato orientace je pro ně při veřejných akcích velmi prospěšná, když se proti nim obrátí rozzuřený dav.
Pane Ptáčku, skutečně před volbami někdo uvěřil, že vaše Česká strana vodácká existuje?
Nejméně jeden člověk určitě. Přes Facebook mi napsal, co si vůbec o sobě myslím, když chci v Táboře vypustit vodní nádrž Jordán, zasypat ji a postavit na jejím místě obří placené parkoviště. Prý nechápe, jací blbci nás budou volit. Já také nechápu, jací blbci by volili stranu, která má takové věci v programu. Ale na rozdíl od toho rozčileného člověka vím, že je to mystifikace, a proto se bavím. Vždyť se našli dokonce lidé, kteří se k naší mystifikaci připojili a rozvíjeli ji. Přišel mi třeba e-mail se smajlíky a textem: „Vaši stranu někdo bojkotuje. Už mi přišly volební lístky, ale Česká strana vodácká tam není. Že by se současné vedení města bálo politické konkurence?“ I táborská aktivistka Eva Clarová nám s úsměvem napsala: „Tak to mne teda pobavilo, už abyste tam byli.“
Rozeberme některé body vašeho programu. Vybetonovat Jordán. Proč?
Je ve středu města, špinavý, zapáchá, a už mnoho let se vedou spory, zda ho bagrovat, nebo ne. Zároveň se město potýká s nedostatkem parkovacích míst. A také potřebuje peníze na své reprezentační akce. Vybetonování vodní nádrže všechno vyřeší. Vznikne obří městské parkoviště. Už samo vypouštění Jordána bude ojedinělým zážitkem, protože všichni budou vědět, že nikdy nebude napuštěn. Plochý betonový krunýř získá Jordán přímo ve výši současné hladiny a možná ještě výš, aby na něj mohla auta dobře najíždět.
To ho ale předtím budete muset něčím zavézt…
No jasně! A také uděláme vstřícný krok vůči obyvatelům blízké Plané nad Lužnicí. K nim Táborští chtěli vyvážet vybagrované bahno a Plánským se to pochopitelně nelíbilo. Bylo by džentlmenské, aby se Tábor za takové nehezké jednání revanšoval. Po vypuštění Jordána naše strana Planou vyzve: „Vyvezte si do Tábora veškerý svůj nepořádek! Vozte hlavně nebezpečné odpady, vždyť to pak zabetonujeme!“ Kromě Plané vyzveme i jadernou elektrárnu v Temelíně, aby k nám odtud navezli radioaktivní odpad. Alespoň si oddechnou obce, kde měla být zřízena úložiště. A půjdeme ještě dál. Nezapomeneme na naše partnerská zahraniční města. Vzkážeme do Kostnice, Dole, Orindy, Welsu i Škofja Loky: „Navezte k nám i vy svůj odpad!“ Tak má vypadat sousedská výpomoc. Doufám, že nám někdo do Jordána vhodí i starý vlak, aby se dodatečně naplnila ta nesmyslná městská legenda, že za druhé světové války do Jordána při bombardování vlak spadl.
Vzniknou tím i pracovní příležitosti?
Těch bude! Vždyť Jordán se na čas promění v rozlehlý sběrný dvůr. Takový projekt potřebuje mnoho dobře placených zaměstnanců. Nejméně po dobu zavážení vymýtíme v Táboře nezaměstnanost. Na výplaty si vezmeme úvěr, který pak uhradíme z výnosu budoucího parkoviště. Další pracovní místa vzniknou při samotném betonování a pak při provozu parkoviště.
Do Jordána ale přitéká Košínský potok. Co s ním provedete?
Z politického hlediska je teď pro nás Košínský potok zanedbatelný problém. Až zvítězíme v příštích volbách, vypíšeme soutěž na řešení této záležitosti. Osobně si představuji, že potok poteče potrubím, možná by byly působivé nadzemní skruže z průsvitné hmoty, ale na tohle se mě opravdu neptejte, to už vyřeší nějaká firma, která vyhraje výběrové řízení.
Já si ani nedokážu představit další váš záměr, a sice vytvořit umělý vodopád na Lužnici poblíž restaurace Harrachovka…
Podívejte se na vizualizaci na našich webových stránkách. O technické provedení se postarají odborníci. Prostě se vybagruje do Lužnice hluboká jáma, aby proud měl pořádný přepad, využije se nerovností říčního koryta — ale proč se já jako politik mám tímhle zabývat? Ptejte se na něco normálního, ne?
Předpokládáte, že vodopád zvýší turistický ruch?
Jistě! Proto na břehu Lužnice zbudujeme dálnici, aby turisté mohli pohodlně k atrakci přijet. Dálnice bude začínat v Táboře u Švehlova mostu, kde budou turisté platit mýtné. Před vodopádem budeme pochopitelně vybírat vstupné. Zároveň od věže nedalekého kostela v Klokotech necháme postavit lanovku až k vodopádu. V případě, že by některý duchovní chtěl ve vodopádu konat křty svých oveček, bude za tuto činnost samozřejmě také platit, ale umožníme kolektivní slevy.
Co byste nejprve učinil, kdyby se vámi určený člověk dostal na táborskou radnici?
Zasazoval bych se skutečně tvrdě, ale skutečně tvrdě o to, aby byl zrušen festival Táborská setkání, který zcela otevřeně propaguje hnutí směřující k potlačování lidských práv a svobod.
Tím myslíte husitství?
Nevyslovujte to slovo! V době, kdy se vede celosvětová válka proti terorismu, je nemyslitelné, aby se po městě producírovali lidé převlečení za stoupence Husova učení. Je to výsměch všem slušným občanům naší země. V Táboře se totiž už léta šíří hnusná infekce. Zatím ji nikdo nediagnostikoval a já ji nazývám husitofilie. Lidé se převlékají za husitské teroristy, dokonce předvádějí jejich zákeřné bojůvky a vodí po městě koně, kteří svými výkaly znečišťují dlažbu. V takových chvílích já dostávám husitofóbii, jenomže proti ní dosud neexistují léky.
Teď vážně. Proč jste stranu založil?
Pozor, já mluvím vážně od chvíle, kdy jsem se zmínil o husitech. Fiktivní Českou stranu vodáckou jsem vlastně nezaložil já, ale můj kamarád Ondřej Kalivoda. Z recese vyrobil volební plakát. Byl na něm vyobrazen s niagarskými vodopády a pod tím nápis: „Více příležitostí pro vodáky!“ Zavolal jsem mu, jestli bych si směl jeho plakát umístit na stránku internetového Magazínu Táborsko sobě, který vydávám. On souhlasil. Když na plakát někdo klikl, dostal se do rubriky Vtipy.
Kdy jste začal stranu ideologicky budovat?
Před regionálními volbami 2010 v Táboře. Ze všech těch žabomyších válek zdejších politických stran mě už bolela hlava. Rozhodl jsem se, že si z toho udělám legraci. Za jedno odpoledne jsem vytvořil webové stránky neexistující strany a napsal jsem článek o tom, že tato strana bere radnici v Táboře útokem. Podařilo se mi propašovat odkaz na tento článek na server Top-články. Slovo propašovat nechť je bráno s nadsázkou, protože na tento server si může umístit odkaz na článek každý. Takový článek se ale většinou nedostane na titulní stranu kvůli nedostatku hlasů. Domluvil jsem se tedy s kamarády a ti klikali a klikali. Tím se článek udržel na titulní straně několik dnů. Nepozorné čtenáře zmátl, a dokonce i jistá seriozní internetová stránka se zmínila jednou větou, že na táborskou radnici míří Česká strana vodácká. Odkazy na webové stránky vodáků pak převzaly i další servery, které monitorovaly vše, co se o regionálních volbách psalo na internetu. Na internetu spousta novinářů navzájem od sebe opisuje a pak se mohou skvěle šířit i takové hlouposti, jako že v Táboře na Lužnici vyroste největší vodopád v Evropě.
Udělal jste nějakou mystifikaci i předtím?
V roce 2007. Jelikož vím, jak se na internetu krade, řekl jsem si, že s tím něco provedu a případného zloděje napálím. V jednom svém internetovém článku jsem vytvořil historickou povídačku, o které jsem tvrdil, že je to stará legenda. Dlouho se nic nedělo, a nedávno jedno táborské médium, které nebudu jmenovat, tuto mou vymyšlenou legendu použilo ve svém článku. Velice mě to pobavilo. Než po letech odtajním, o kterou legendu se jednalo, možná ji od dotyčného média ukradnou další média a legenda se dál bude šířit. Myslím si, že každý novinář by si měl ověřovat fakta nejméně ze dvou zdrojů.
Chystáte další mystifikace?
Jako publicista se budu zabývat převážně seriozními tématy jako dosud a dále psát o záhadách naší historie, o esoterice, okultních řádech, náboženství a paranormálních jevech, a budu pokračovat ve vydávání svého internetového magazínu. A jelikož jsme s přáteli založili tiskovou agenturu JPP (Jedna paní povídala), budu se ve volném čase věnovat této agentuře, která je parodií na to, jak fungují bulvární média v Česku.
Josef Musil