Smilovy Hory – V nejzazším severovýchodním místě Táborska leží Smilovy Hory. 
I přesto, že ves je spíše odlehlá od okolního dění, školství tady má dlouhou historii. Paměti se o něm zmiňují v roce 1677, v roce 1799 se již vyučuje ve staré dřevěné budově a roku 1864 vystavěla obec budovu novou, na tehdejší poměry výstavní a nákladnou. Vedl ji statkář Emanuel Kletečka – dle kroniky, ku spokojenosti úřadů i občanů. Chváleny jsou zejména tesařské a zednické práce. Škola vyšla na 10 tisíc zlatých.

Chtěli měšťanku

Jak dále vypráví školní kronika, měli Smilovští tendence vzdělání rozšířit: „Bylo dávnou snahou, aby zde byla měšťanská škola, protože je obec střediskem širokého okruhu vesnic, které mají do Smilových Hor spád. Je zde pošta, farní úřad, četnická stanice a autobusové spojení na Mladou Vožici…Až nyní, v osvobozené republice, byla povolena měšťanská škola, jedna z posledních ve školním okrese táborském."

Ještě před měšťankou ve Smilových Horách sloužila svému účelu škola v Chotovinách, Malšicích, Tučapech, Ratibořských Horách a Choustníku.

Až 11. března byla vyřízena žádost o zřízení a otevření měšťanské školy s účinností od 1. září 1945. „Vyučovati se však začalo 19. února 1946 po pololetních prázdninách. Za ředitele byl ustanoven Jan Novotný, odborný učitel z Ratibořských Hor," píše se ve školní kronice.
V této době bylo na škole celkem 63 dětí, všechny zapsané k římskokatolickému vyznání.

Stávající budova školy se dočkala i stavebních úprav. Dostala novou fasádu a ke konci prázdnin začala úprava učebny v domě č.p.1. Smilovská škola neměla o žáky nouzi. V roce 1957 jich bylo již 124 a o dva roky později již 175. Jedna budova nestačila, a tak se muselo najít řešení.

Cvičilo se ve faře

Vladimír PlášilJedním z těch, kteří navštěvovali školu ve Smilových Horách byl i šestapadesátiletý Vladimír Plášil: „Hned naproti bývalé faře stojí stará škola a vedle je nová. Nové měly být celkem tři, kolik tady bylo dětí. Nakonec přistavěli jenom jednu. Chodíval jsem sem v polovině sedmdesátých let. My jediní jsme byli hodně slabý ročník, byli jsme jenom tří," začal své vzpomínání Vladimír Plášil.

Ještě v živé paměti má i kantory, kteří ho vzdělávali. „V první třídě jsme měli paní učitelku Štěchovou. Víceméně byla hodná. Občas jsme dostali přes ruce, ale to praktikovali spíše jiní. Cvičit jsme chodili do bývalé fary a tam se vyučovaly i dílny. Učila nás i paní Farová, ta byla trošku ostřejší. Občas jsem musel sedět v rohu za trest," směje se.

Škola končí

V páté třídě odešel na měšťanku do Vožice. „Skončil ročník a po mě byly ještě tři ročníky jako devítiletka. Pak to skončilo a škola byla zase jen obecná," popisuje Vladimír Plášil.

Když školu zrušili, v jedné ze dvou budov fungovala mateřinka. „Nebylo zaměstnání, nejsou lidi, to je jedno s druhým. Spousta vesnic se vylidnila, takže pak táhnout školu je nemožné. Teď děti dojíždí do Vožice nebo Pacova," míní rodák.

Nyní jsou obě budovy zrekonstruované a je v nich ubytování. „Máme tady saunu, posilovnu, ubytování. Často se tady dělají svatby. Přišla jsem sem, když už byly budovy zrekonstruované. Ze školy tady nezůstalo patrné už vůbec nic," popisuje Marie Hotková, která se o penzion stará.

Tehdejší vybavení se rozprodalo nebo skončilo ve sbírkách místních. „O co měl kdo zájem, tak si vzal. Něco se rozprodalo, něco asi spálilo. Bývalo tady ještě několik starých lavic s kalamáři," uzavřel Vladimír Plášil.

Dětí ubývalo

Poslední zápis ve školní kronice je datovaný roku 2000. Tady fungování smilovské školy končí. Výuka byla pouze ve dvou třídách a v nich sedělo čtrnáct žáků. Nebyl už ani zájem například o výuku náboženství.

Maria Hotková„V pondělí 4. září byl slavnostně zahájen školní rok 2000/2001. V tomto roce se z dvoutřídní školy stala jednotřídní, a to z důvodu dalšího poklesu dětí. Bylo jich osm," napsala ředitelka Martina Hojovcová.

Minulý rok se slavnostně otevřel penzion ze staré budovy školy, nová slouží jako ubytovna již několik let. „Na rekonstrukci staré budovy padlo osm milionů korun. Podařilo se nám získat dotaci. Bez ní bychom to nezvládli. Musíme dotovat topení, ale důležité pro nás je, že bývalá škola nechátrá a daří se nám ji držet v dobrém stavu," konstatoval starosta Josef Dvořák.