Na základní kámen nové obecné školy poťukali představitelé Borkovic v roce 1896. V následujícím roce již škola stála a do lavic tak mohli usednout první žáci.

Do školní kroniky písemné zprávy a záznamy sepsal řídící učitel Rudolf Pítra, který na škole působil až do roku 1914, kdy byl správcem školy. Jak uvedl následující kronikář Vojtěch Čáp, řídící učitel od roku 1925: „ Takřka všichni současní obyvatelé jsou jeho žáky a s úctou na něj vzpomínají. Byl sice ze staré školy, ducha však pokrokového, přísný, ale výborný vychovatel. Práce jeho neomezovala se jenom ve stěnách staré školy, nyní č. 39, byl laskavým rádcem každému občanovi bez rozdílu. Se zálibou prý přihlížíval pracem řemeslníků, jsa sám zručným truhlářem, čehož důkazem byl dřevěný přístavek u školy ve dvorku, kterýž on sám pořídil. Pro sešlost byl přístavek v roce 1925 odstraněn," píše Vojtěch Čáp o Rudolfu Pítrovi, který v roce 1914 odchází na zasloužený odpočinek do Prahy.

BÝVALÁ ŠKOLA. Dnes je zde obecní úřad i knihovna.

Jelikož už budova v roce 1925 nebyla v dobré kondici, muselo se přistoupit k prvním opravám. To způsobilo mezi příznivci školy a pokroku zlou krev. Dokonce i jeden člen místní školní rady rezignoval. To však na nutných zásazích nic nezměnilo.

Kromě zbourání zmíněného přístavku došlo také k výměně dřevěného plotu za drátěný kolem školní zahrady. Ta se poté dočkala i svého rozšíření a to tak, že „dvorek u školy byl zmenšen tím způsobem, že zeď na západní straně školy dvorek ohrazující bude zbourána a nahrazena jinou zdí v prodloužené čáře zdi školní budovy na jihozápadní straně až ke zdi na severní straně dvorek ohrazující," popisoval tehdejší kronikář.

Cihlová zeď spadla

Při stavbě této zdi se stala nepříjemnost „jsouc stavěna na půl cihly v délce jeden metr se velkému větru a dešti dne 8. března poddala a spadla. Bylo to zrovna v neděli odpoledne, takže se nepříjemnost stala u mnohých terčem smíchu. Druhého dne zedníci postavili zeď znovu, přidavše do zdi ke dvířkům sloupek," dodává.

Kronika dále uvádí, že při výměně popraskaných a zanesených rour z dětských záchodů se „marast" rozlil po chodbě až ke dveřím kuchyně. „Zápach nemohl být ani silným desinfekčním prostředkem utlumen," doplňuje text.

Do učitelského kabinetu přibyla nová podlaha, do budovy školy pak knihovna. Zvětšilo se i hřiště a cvičiště. Když se psal rok 1953, do lavice v první třídě usedá Jiří Jech, současný starosta Borkovic. „Vzpomínám si na řídícího Šindelku, který učil prvňáky a třeťáky, a na paní Smolíkovou, která měla druháky, čtvrťáky a páťáky," říká Jiří Jech s tím, že v šedesátých letech školáci do páté třídy chodili už do Veselí nad Lužnicí.

ŽÁCI. Na školní léta zavzpomínali Jiří Jech, Hana Píchová a Jiří Smolík, jehož maminka byla ve škole učitelkou.

Pamatuje si, že když děti něco provedly, dal jim pěkně za vyučenou. „Vybavuji si, že 28. října na státní svátek jsme pásli a přitom jsme kouřili. Kamarád šel pro cigarety do hospody s tím, že je chce dědovi. No a když děda večer přišel do hospody, tak je po něm chtěl hospodský zaplatit. Měli jsme z toho velký průšvih. Druhý den se nás Šindelka ptal, kdo kouřil. Samozřejmě, žádnej. Tak všechny, kteří pásli, vyhnal na záchod a tam nás přetáhl násadou od motyčky. Já jsem to ale vyhrál. Lehl jsem si na záda. Přes břicho mě tlouct nemohl, tak jsem dostal méně," líčil klukovinu Jiří Jech.

Poznamenal, že jako děti měly rádi učitelku Ludmilu Smolíkovou. „Řekl bych, že byla svědomitá. Každý den si dělala přípravy. Někteří si je napsali na celý rok a pak z nich vycházeli. Ona je dělala stále nové, a to až do roku 1969, kdy šla do důchodu. Kolikrát je psala úplně v noci," řekl syn Jiří Smolík (66) s tím, že učila také ruční práce. Žáci tak uměli štupovat ponožky nebo si zašít knoflík. „Když jsem si navlíkl dlouhou niť, tak vždycky říkala: To abys vyskočil z okna a zase se vrátil zpátky," vzpomenul Jiří Jech.

Hanu Píchovou, která se stala prvňačkou v roce 1971, učil kantor Zamhouřil. „Chodila jsem sem jen čtyři roky, pak jsem přestoupila do školy ve Veselí. Pan učitel byl sportovec a někdy trochu rázněji jednal, ale jinak nebyl špatný," sdělila s tím, že zde vydržel až do důchodu.

Obecní úřad je v budově bývalé školy od roku 1992. Místní zde najdou také knihovnu a poštu. V prvním patře dvě místnosti pronajímáme firmě, která balí tužky.

Seznam učitelů

Šindelka (1945 – 1966);
• Miloslav Kos (1954 – 1955);
• Jana Říhová (1961);
• Ludmila Smolíková (1955 – 1959);
Zamhouřil (1967)