Z provizoria do provizoria. Ani otevřením nové třídy pro děti z mateřské školy nekončí. Jen se z družiny nastěhovalo do kulturního domu. Odloučené od „základny“ ale nejstarší děti zůstanou i nadále. A nemusí to být jejich poslední stěhování.
„Stále počítáme, že se nám podaří zrealizovat přístavbu stávající mateřské školy. Proto jsme taky na rekonstrukci těchto prostorv kulturním domě nečerpali žádnou dotaci. Taby nám totiž určovala, kolik let bychom je museli jako třídu mateřské školy využívat. Celé náklady milion dvě stě tisíc jsme tedy plně uhradili z rozpočtu obce,“ uvedl k financování nákladůstarosta Zdeněk Turek.
Starosta plánuje, že jakmile dojde ke stavbě nového traktu školky, místnosti v kulturním domě by mohly sloužit rodinám s dětmi nebo seniorům.

Ve třídě je místo pro 24 dětí. Kapacita školky se stěhováním z družiny mohla navýšit ale jen o čtyři místa.
„S družinou se to ale vůbec nedá srovnat, tam jsem se musili dělit nejen o prostor, ale i o nábytek. Tady to budeme mít sami pro sebe,“ pochvalovala si ředitelka školky Marie Krejsová.
Čtyři děti navíc převis zájemců o místo ve školce ale nevyřeší. Již několik let tu kapacita nestačí rozvoji Chotovin. Například při letošním zápisu se do školky vůbec nedostalo 18 dětí.
„To by byla skoro další třída, které máme celkem tři, ale na poměry Chotovin je to pořád málo,“ dodala Krejsová. I nadáletedy musí fungovat systém, kdy nezaměstnané maminky musí ustoupit zaměstnaným a uvolnit jim přednostně místo. A to i v průběhu roku, kdy si její potomek už na školku zvykl.

Čtení o Chotovinách

Své první knize o Chotovinách a jejich osadách věnoval autor Jaroslav Wimmer z Broučkovy Lhoty rok a půl intenzivní práce. V sobotu na místním hřišti, kde ji podepisoval a prodával za 220 korun, se stála nekonečná fronta.

„Stálo to spousty nervů, tohle je až sedmá verze, těch předchozích šest jsem vdycky vzal a zahodil,“ přiblížil autor nelehkou práci a vzpomenul podobný osud Eduarda Basse, který když psal Cirkus Humberto měl takový odpad inoformací a témat, že z něj vznikli Lidé z maringotek.
Jaroslav Wimmer se bádání v historii a pověstech českých vsí věnuje šedesát let, přesto náměty nevyčerpal a v hlavě má další. „Dvě knihyo Táborsku píšu teďsoučasně a třetí vydávám na pokračování v Pražském deníku. Jsou to Tajemné toulky Prahou a mají ohromný úspěch, už jsme vydali 160. pokračování. Pak mám ještě velký plán, který by se týkal celých jižních Čech,“ naznačil svou tvůrčí vitalitu Wimmer.

Kniha obecní pokladnu vyšla na 250 tisíc,za něž vzniklo tisícvýtisků.