Dlouhé roky posílali rodiče své děti do obecné školy v Ratajích. Jenže několikakilometrová cesta byla zvláště v zimě pro menší žáky obtížná. Proto se lidé z Haškovcovy Lhoty zasadili o to, aby se i v obci vyučovalo. A povedlo se.

Již k 1. lednu 1902 byla tedy pro místní děti otevřena jednotřídní expozitura, v podstatě odbočka ratajské školy. „Vyučovalo se ve světnicích jednotlivých hospodářů. Nejdříve v čísle 13 rolníka Josefa Haškovce, a to až do roku 1914. Zde se vystřídali učitelé Dvořák, Hazuka, Kallenbach, Soldát, Němeček a Novák," píše v kronice správce školy František Kvičínský.

close ŠKOLA. Dnešní podoba školy se od té historické neliší. zoom_in

Když vypukla první světová válka, byl nedostatek učitelů. Žáci proto celé čtyři roky museli opět navštěvovat školu v Ratajích. Teprve od roku 1918 se začalo vyučovat znovu v Haškovcově Lhotě.

Tentokrát docházeli do čísla 31, kde bydlel rolník Václav Černý, a o rok později děti získávaly vzdělání v obecním chudobinci, což byla malá vlhká k učení nevyhovující chaloupka. Trávily zde osm let.

Škole věnoval peníze

Stále však místní chtěli postavit důstojnou školní budovu a osamostatnit se tak od Ratajů. Povolení k tomu v roce 1909 vydala i Zemská školní rada v Praze. K uskutečnění snu ale nedošlo, protože lidé byli příliš pasivní. Profesor František Černý se ale snažil stavbu podpořit, a tak ze svých úspor tehdy věnoval dva tisíce korun a sbírku nerostů.

Myšlenka vlastní školy však neupadla. Obecní zastupitelstvo, které se do čela Haškovcovy Lhoty postavilo zhruba o deset let později, se zavázalo, že se v jednotřídní škole budou první žáci učit od září roku 1928. Slib splnilo. close Fotografie ukazuje metr, kterým se vyplácelo na zadek. zoom_in

Plány budovy vyhotovil Antonín Zunt, mistr zednický v Bechyni, a stavbu provedl Jan Souhrada, mistr zednický v Bernarticích. S pracemi začali 29. března 1928 a končili přesně za pět měsíců.

Třídní učitel František Kvičínský tak od 1. září vzdělával sedmnáct dívek a stejný počet chlapců. Kantor zvládal učivo osmi ročníků. Když ale začaly měšťanské školy, bylo již žáků méně. Do Bechyně za vzděláním odcházeli ze čtvrté třídy chlapci, dívky pomáhaly v hospodářství.
close Marie Nosková zoom_in V živé paměti tohoto kantora má ještě devětaosmdesátiletá Marie Nosková. „Byl to přísný učitel, ale bylo to potřeba. Museli jsme poslouchat, jinak se zlobil," popisuje žena, která šla do první třídy v roce 1930.

František Kvičínský rozděloval třídu do čtyř oddělení, neboli ročníků. „Jedno učil psát, druhé psalo samo… Prostě každému zadal úkoly, aby se navzájem nerušili, a postupně ročníky střídal," vysvětlila Marie Nosková, jak to chodilo v jednotřídce.

O tom, že si učitel uměl zřídit pořádek, vyprávěl i třiaosmdesátiletý František Suchan close František Suchan zoom_in , bývalý starosta Haškovcovy Lhoty a současný kronikář. „Měli jsme od něj na každý den, i prázdniny, stanoveno, do kolika hodin můžeme být na návsi. V létě jsme měli povolenku asi do šesti nebo sedmi hodin večer," říká František Suchan.

Utíkali před učitelem

S kluky si dával pozor, aby je učitel nenachytal. „Bydlel ve škole na konci vsi a když se objevil na návsi, mizeli jsme stokami, aby nás neviděl," smál se ještě dnes bývalý žák.

Marie Nosková ho doplnila: „Koho načapal, měl domácí vězení a potom nesměl ven třeba měsíc." Přesto měly tehdejší děti spoustu povinností. Učily se nejen ručním pracím a vaření, ale pomáhaly i na školní zahradě. „Pracovali jsme tam i o prázdninách, ale málo, celkem asi deset hodin. Pamatuji si, že starší kluci vozili na kolečku hnůj na záhonek," poznamenal František Suchan. Marie Nosková zase na školní zahradě dostala svůj záhonek a pěstovala na něm cibuli.

František Kvičínský vedl děti nejen k práci, ale i k hudbě. „Byl to muzikant, krásně zpíval. Když někdo zlobil nebo zpíval falešně, dostal od něj smyčcem za ucho," přidali oba rodáci další zážitek s tím, že každé tři měsíce bývala zkouška písma.

„Učitel napsal na tabuli několik vět a každý je musel napsat, jak nejlépe uměl. Jakmile měl ale někdo chybu
v krasopise, musel trénovat," říká František Suchan, který ale takový problém neměl. I proto je již přes padesát let kronikářem.

close Josef Haškovec zoom_in Osmdesátiletý Josef Haškovec si i po letech vybavuje výuku náboženství s farářem Františkem Kocábem. „Chodil k nám pěšky
z Bechyně. S učitelem na zahradě šlechtil stromy a skoro celou hodinu si povídali, takže jsme se moc neučili. Jinak si ale vedl přesné záznamy o tom, kdo chodil do bechyňského kostela. Museli jsme stát u oltáře tak, aby nás viděl z kazatelny. Pak chtěl znát důvod naší nepřítomnosti a trestal nás za ni tím, že nám kroutil a tahal kotletama. Kolikrát to bolelo tak, že jsme vylezli skoro až na lavici," připomněl vzorný žák Josef Haškovec.

Škola se však v roce 1958 , tedy přesně třicet let od zřízení, musela zavřít a zbylých šest žáků se od té doby učilo v Bechyni. Asi o dva roky později jen přes léto sloužila budova jako mateřinka pro děti lidí, kteří pracovali v zemědělství. Obec ji pak prodala JZD a to ji využívalo jako ubytovnu pro své zaměstnance. Dnes je v soukromém vlastnictví Holanďanů, kteří bývalou školu využívají jako chalupu.