Dlouhé roky posílali rodiče své děti do obecné školy v Ratajích. Jenže několikakilometrová cesta byla zvláště v zimě pro menší žáky obtížná. Proto se lidé z Haškovcovy Lhoty zasadili o to, aby se i v obci vyučovalo. A povedlo se.

Již k 1. lednu 1902 byla tedy pro místní děti otevřena jednotřídní expozitura, v podstatě odbočka ratajské školy. „Vyučovalo se ve světnicích jednotlivých hospodářů. Nejdříve v čísle 13 rolníka Josefa Haškovce, a to až do roku 1914. Zde se vystřídali učitelé Dvořák, Hazuka, Kallenbach, Soldát, Němeček a Novák," píše v kronice správce školy František Kvičínský.

ŠKOLA. Dnešní podoba školy se od té historické neliší.

Když vypukla první světová válka, byl nedostatek učitelů. Žáci proto celé čtyři roky museli opět navštěvovat školu v Ratajích. Teprve od roku 1918 se začalo vyučovat znovu v Haškovcově Lhotě.

Tentokrát docházeli do čísla 31, kde bydlel rolník Václav Černý, a o rok později děti získávaly vzdělání v obecním chudobinci, což byla malá vlhká k učení nevyhovující chaloupka. Trávily zde osm let.

Škole věnoval peníze

Stále však místní chtěli postavit důstojnou školní budovu a osamostatnit se tak od Ratajů. Povolení k tomu v roce 1909 vydala i Zemská školní rada v Praze. K uskutečnění snu ale nedošlo, protože lidé byli příliš pasivní. Profesor František Černý se ale snažil stavbu podpořit, a tak ze svých úspor tehdy věnoval dva tisíce korun a sbírku nerostů.

Myšlenka vlastní školy však neupadla. Obecní zastupitelstvo, které se do čela Haškovcovy Lhoty postavilo zhruba o deset let později, se zavázalo, že se v jednotřídní škole budou první žáci učit od září roku 1928. Slib splnilo.Fotografie ukazuje metr, kterým se vyplácelo na zadek.

Plány budovy vyhotovil Antonín Zunt, mistr zednický v Bechyni, a stavbu provedl Jan Souhrada, mistr zednický v Bernarticích. S pracemi začali 29. března 1928 a končili přesně za pět měsíců.

Třídní učitel František Kvičínský tak od 1. září vzdělával sedmnáct dívek a stejný počet chlapců. Kantor zvládal učivo osmi ročníků. Když ale začaly měšťanské školy, bylo již žáků méně. Do Bechyně za vzděláním odcházeli ze čtvrté třídy chlapci, dívky pomáhaly v hospodářství.
Marie NoskováV živé paměti tohoto kantora má ještě devětaosmdesátiletá Marie Nosková. „Byl to přísný učitel, ale bylo to potřeba. Museli jsme poslouchat, jinak se zlobil," popisuje žena, která šla do první třídy v roce 1930.

František Kvičínský rozděloval třídu do čtyř oddělení, neboli ročníků. „Jedno učil psát, druhé psalo samo… Prostě každému zadal úkoly, aby se navzájem nerušili, a postupně ročníky střídal," vysvětlila Marie Nosková, jak to chodilo v jednotřídce.

O tom, že si učitel uměl zřídit pořádek, vyprávěl i třiaosmdesátiletý František SuchanFrantišek Suchan, bývalý starosta Haškovcovy Lhoty a současný kronikář. „Měli jsme od něj na každý den, i prázdniny, stanoveno, do kolika hodin můžeme být na návsi. V létě jsme měli povolenku asi do šesti nebo sedmi hodin večer," říká František Suchan.

Utíkali před učitelem

S kluky si dával pozor, aby je učitel nenachytal. „Bydlel ve škole na konci vsi a když se objevil na návsi, mizeli jsme stokami, aby nás neviděl," smál se ještě dnes bývalý žák.

Marie Nosková ho doplnila: „Koho načapal, měl domácí vězení a potom nesměl ven třeba měsíc." Přesto měly tehdejší děti spoustu povinností. Učily se nejen ručním pracím a vaření, ale pomáhaly i na školní zahradě. „Pracovali jsme tam i o prázdninách, ale málo, celkem asi deset hodin. Pamatuji si, že starší kluci vozili na kolečku hnůj na záhonek," poznamenal František Suchan. Marie Nosková zase na školní zahradě dostala svůj záhonek a pěstovala na něm cibuli.

František Kvičínský vedl děti nejen k práci, ale i k hudbě. „Byl to muzikant, krásně zpíval. Když někdo zlobil nebo zpíval falešně, dostal od něj smyčcem za ucho," přidali oba rodáci další zážitek s tím, že každé tři měsíce bývala zkouška písma.

„Učitel napsal na tabuli několik vět a každý je musel napsat, jak nejlépe uměl. Jakmile měl ale někdo chybu
v krasopise, musel trénovat," říká František Suchan, který ale takový problém neměl. I proto je již přes padesát let kronikářem.

Josef HaškovecOsmdesátiletý Josef Haškovec si i po letech vybavuje výuku náboženství s farářem Františkem Kocábem. „Chodil k nám pěšky
z Bechyně. S učitelem na zahradě šlechtil stromy a skoro celou hodinu si povídali, takže jsme se moc neučili. Jinak si ale vedl přesné záznamy o tom, kdo chodil do bechyňského kostela. Museli jsme stát u oltáře tak, aby nás viděl z kazatelny. Pak chtěl znát důvod naší nepřítomnosti a trestal nás za ni tím, že nám kroutil a tahal kotletama. Kolikrát to bolelo tak, že jsme vylezli skoro až na lavici," připomněl vzorný žák Josef Haškovec.

Škola se však v roce 1958 , tedy přesně třicet let od zřízení, musela zavřít a zbylých šest žáků se od té doby učilo v Bechyni. Asi o dva roky později jen přes léto sloužila budova jako mateřinka pro děti lidí, kteří pracovali v zemědělství. Obec ji pak prodala JZD a to ji využívalo jako ubytovnu pro své zaměstnance. Dnes je v soukromém vlastnictví Holanďanů, kteří bývalou školu využívají jako chalupu.