S rodiči a dvěma staršími bratry se do vesničky ležící tři kilometry od Soběslavi přistěhovala v roce 1939. „Mám stále před očima a v mysli i všechny ty nádherné statky s krásně zdobenými štíty, chalupy, stavení, domky i chaloupky. V obci byla dvoutřídní, poschoďová škola – můj domov. Nahoře dvě prostorné třídy, wc. Dole kuchyně, pokojík a velký pokoj s okny do Podlahovy zahrady a dvěma okny do silnice," popisuje Dagmar Nečasová. „Byla tam i dlouhá chodbička, knihovna s kabinetem plným obrazů a vycpanin ptáků a zvířat, spíž, sklep, síň s prádelnou a záchod. Později byla v knihovně oddávací síň." V ní oddával i řídící Josef Bednář.

Nechyběla ani zahrada, kde v zadním rohu stály čtyři úly a velký dvůr s kurníkem, králíkárnou, holubníkem a zeleninovou zahrádkou.

Růžovolící děkan

Dcera řídícího ráda vzpomíná na návštěvy nedvědického kostela. Děti tam zpívaly náboženské písně a některé měly úlohu ministrantů. „Tehdy to byla jediná kultura a také možnost setkat se a popovídat si s kamarádkami a kamarády," doplňuje. V živé paměti má i děkana Hrušku. „Vidím ho před sebou statného, vysokého, růžovolícího pána s bílým kolárkem. Byl vzdělaný a hodný. Celibát ani půst však nedodržoval. Měl svou kuchařku „slečnu z fary"," napsala Dagmar Nečasová.

Dále se lze také dočíst, že malí školáci nosili panu děkanovi mléko a on je za to odměňoval hruškami, vlašskými oříšky a nebo i cukrátky, která byla pro děti ojedinělá.

Jejím vzpomínkám z dětství neunikl ani starý hrobař Malina. „Jednou jsem se dívala na otvírání hrobky nějaké bohaté rodiny ze Soběslavi. Na jméno se už nepamatuji, ale bylo to za kostelem blíže k Novákovu statku. Děda Malina pečlivě vybíral a srovnával kosti a zavázal je do krásného hedvábného šátku. Jindy jsem ho pozorovala při vykopávání hrobu. Byla to velmi těžká práce. Pan Malina nám vypravoval i různé historky."

Na školu se složili

Jak jste se mohli dočíst před týdnem, nedvědická škola byla založená roku 1796 v budově vedle hřbitovní zdi, dodnes se říká u Pytelků. Jednotřídka sloužila do roku 1886, kdy obec nechala postavit školu novou. „Škola byla postavena na pozemku Podlahovy zahrady. Za tento pozemek dostal majitel stejnou výměru na dnešní obícce," vyprávěl na setkání rodáků místní Zdeněk Novotný Hanzal. Dodává, že škola fungovala 167 let a za tu dobu ji navštěvovalo zhruba čtyři a půl tisíce žáků.

Postavením školy byl pověřený Vojtěch Brůžek ze Soběslavi a Nedvědičtí musela na stůl vysázet osmnáct tisíc zlatých. Podílely se ale všechny obce, ze kterých žáci docházeli: Mokrá, Debrník, Záluží a Vesce.

Během desítek let se tady vystřídala řádka kantorů. Prvním byl Josef Prášek, kterého v roce 1870 zastal jeho syn František. Po něm přichází místní Josef Novák a František Vinkler ze Soběslavi. „V roce 1874 odchází pan učitel Prášek do penze s výměrou 400 zlatých ročně a po něm nastupuje učitel František Trčka z Debrníka, který působil ve Mlýnech," upřesňuje Zdeněk Novotný Hanzal.
Jako výpomocní učitelé tady působili František Beneš z Milevska a Jan Březina z Dašova a řada dalších.