Od kdy se psaní knih a textů písní věnujete?

Již jako školák jsem měl rád český jazyk a hodiny slohu. Na střední škole jsem kromě básniček pro své první lásky přidal ještě povídky. Některé texty vyšly později v různých časopisech a publikacích. O tom, že napíšu regulérní knihu, jsem ani nesnil. Domníval jsem se, že to se může podařit jen profesionálnímu spisovateli. Až ve zralém věku jsem dostal touhu něco v tomto oboru dokázat. Tvorba textů vyplynula v posledních letech vlastně jako pokračování mé poezie. Při psaní slyším v hlavě i melodii. Tu však na papír dostat nedokážu.

V čem nacházíte inspiraci?

Inspirací je mi sám život. V knize Senior aneb Ještě mě tu máte jsem využil své poznatky a zejména zkušenosti manželky, která se věnuje seniorům profesionálně a poctivě dlouhá léta. Kniha Království pejsků a kočiček vypráví zajímavé příběhy této velké rodinky, kterou jsme sami vychovávali nebo vychováváme v našem království. Dále mám připraven cyklus humorných povídek Jak jsem … aneb veselé převyprávění neveselých příběhů. Zde jsem si dovolil jednomu téměř normálnímu klukovi připravit různé životní nástrahy a jejich vypořádání. Další připravenou knihou je Písmenkoví kamarádi, která je o jednotlivých písmenech. Inspirací mi byla vnoučata právě ve věku, kdy začínala poznávat abecedu.

Nápad vydat knihu byl váš, nebo vás přemluvil někdo známy či z rodiny?

Zhruba před třemi lety jsem zatoužil vydat vlastní knihu, i když jsem si nebyl jist, zda jsem toho schopen. Taky jsem nevěděl, jak na to. Ale hodně mne podpořila rodina. Dával jsem jim číst různé útržky a oni mě pak přesvědčili, abych se knižního vydání nebál.

Bylo vydání složité?

Zpočátku jsem se toho bál. Čerpal jsem různé zkušenosti na internetu a nakonec se spojil s Jahodovým básníkem Fandou Tylšarem z Veselí nad Lužnicí, který mi pomohl mou kariéru nastartovat. Vysvětlil mi celý postup přípravy knihy a zajistil kontakt s nakladatelstvím. U knihy je kromě obsahu důležitý i vzhled obálky a zpracování. Tady začínající autoři mnohdy narazí. Každý by chtěl knihu co nejhezčí, ale náklady je pak mohou šokovat. Vydání knihy musí být pro amatérské autory koníček, protože vložené náklady se nevrátí.

Proč jste se rozhodl pro knihu pro děti?

Nikdy jsem se necítil jako spisovatel historických románů, hororů nebo detektivek. Vždy jsem měl blíž k dětem. Hodně jsem byl ovlivněn svými vnoučaty a dětmi v okruhu rodiny a známých. Těší mě psát pro malé lidičky, kteří se teprve učí číst a seznamovat s okolním světem. Jejich jazyk je mi blízký. Nemůže být příliš rozsáhlý a obtížný, aby mu porozuměli. Nejprve jsem napsal jednoduché říkánky, které jsem potom zapracoval do knihy.

Už máte ohlasy? Část o pejscích vypráví vaše vnučka Adélka. Co na příběhy říkala?

Po vydání prvních dvou knih jsem jich několik desítek věnoval rodině, známým nebo knihovnám. Jejich ohlasy jsou velice pozitivní. Obě knihy se prý dobře čtou. Jsou psány obyčejným, srozumitelným jazykem. Takové hodnocení od známých se však dá očekávat. Pro mne je nejcennější, když se kniha dostane do dalších rukou bez toho, aniž bychom se znali. Adélka má knihu ráda, stejně jako ostatní vnoučata, protože se sama podílela na výchově jedné generace zvířátek u nás doma. Všechny příběhy dobře zná, a proto je to pro ni knížka nejoblíbenější.

V druhé knize zmiňujete i problematiku šmejdů. Inspirovala vás vlastní zkušenost?

Jedna kapitola je opravdu o tomto aktuálním a pro seniory velmi ožehavém tématu. Senior se takovým lidem a jejich špinavým praktikám jen těžko dokáže bránit. Chtěl jsem jim proto nastínit alespoň některé metody a jak na ně reagovat. Mám vlastní zkušenost, ale využil jsem i praktické zkušenosti svých známých.

Co literární soutěže?

Pokud pominu svá školní léta, tak jsem se dosud žádné neúčastnil. Mým vítězstvím vždy bylo, když mi text otiskli v časopise. Nyní jsem ale přihlášen do literární soutěže Řehečská slepice 2017, což je tradiční soutěž v humorné tvorbě. Na letošní téma, jímž jsou úředníci, jsem zaslal jednu píseň a dvě povídky.

Kdy vám vyjdou Písmenkoví kamarádi?

Byl bych rád, kdyby to bylo začátkem příštího roku. Moc by mě potěšilo, kdyby našla své širší uplatnění pro předškoláky a začínající školáky. Proto jsem se obrátil i na ministerstvo školství, od nichž jsem dostal velmi příznivou reakci. Oslovil jsem tedy i školy s nabídkou využít ji jako učební pomůcku. Proto v současné době sbírám ještě názory škol, abych je případně zapracoval do knihy před jejím vydáním.

Klára Hejdová