Mezná – Psal se 15. březen roku 1915 a sotva dvacetiletý František Sirový z Mezné rukuje na vojnu. Obětoval svůj život proto, aby ostatní mohli žít. Jeho památku a odvahu nyní připomíná pomník, který stojí v obci na návsi.

Poslední měsíce Františka Sirového zaznamenala v deníku jeho sestra Bohumila Sirová. „13. března. Pečem koláče Fráňovi na cestu. Dostali jsme od Kupků mouku, od Zedníků mléko, od Drbalů mouku, máslo a mléko," popisuje přípravy na odchod. Cestu nastoupil na vlakovém nádraží v Soběslavi. Vyrazil v jednu hodinu v noci do Lince. „Odtud pak odcházel na frontu jako jednoroční dobrovolník a je kaprálem," píše Bohumila Sirová. Když deník sepisovala, bylo jí asi osmnáct let.

Na frontu museli tehdy nastoupit všichni muži, kterým bylo od 19 do 45 let. Než nastoupili k ostrým bojům, cvičili zásah v horách.
Informace do svého deníku sbírala z dopisů, které chodily k rodinách odvedených vojáků po celé vsi. „Lidé si novinky ale nenechávali jen pro sebe. Vždycky se sešli na návsi a dopisy si před sebou četli nahlas," říká Miloslava Vaštová ze Soběslavi, která je manželkou vnuka Vojtěcha Sirového, Vladimíra Vašty, který byl otcem Františka. Ten 29. října 1916 již očekával, že půjde do pole. Ostrý boj pro něj začal 5. listopadu.

František z něj ale živý nevyvázl. „Náš zlatý, drahý Fráňo. Tak se mi po tobě stýská. Již není tak ta bolest trpká jako v prvém čase. Ale alespoň se těšíme, že se tam na věčnosti s tebou sejdeme," čte z deníku Miloslava Vaštová. Ta se do jižních Čech přivdala až ze severu. Jak ale říká, o Františkovi se už poté nemluvilo. „Než babička zemřela, visela na stěně jeho podobizna. Měli jsme i obraz, který byl malovaný podle fotky, ale nebyl moc povedený," doplňuje ji manžel Vladimír Vašta.

Odhalili pomník

VOJTĚCH SIROVÝ, který se zasloužil o vybudování pomníku padlých vojínů v 1. sv. válce na návsi v Mezné. Dne 10. června 1921 Mezenští slavnostně odhalili pomník postavený na památku padlých vojínů ve světové válce. „Nedlouho po vrácení naší samostatnosti vznikla ve mně myšlenka, zvěčniti nějakou trvalou památkou tento náš nejkrásnější a nejmilejší den, ale nikdy nám nevymizel z paměti a zároveň upamatoval nás na naše bratry, kteří museli prolévati svou krev po dalekých bojištích," psal v pamětní knize Vojtěch Sirový, první řídící učitel mezenské školy a zakladatel kroniky.

Místní mládež dle zápisků v pamětní knize ochotně přislíbila věnovat na stavbu výtěžky ze zábav, které pro tento účel pořádala. Díky tomu získali na stavbu 904 korun. Mezi občany se poté vybralo ještě dalších 684 korun. Dohromady na pomník získali 1588 korun. Kromě Františka Sirového je na něm zlatým písmem uveden Karel Drunecký, Jan Šebek či Karel Drs.

Informace v dobovém tisku: Zemřel ve válce. Následkem poranění, utrpěného na ruském bojišti, skonal 7. t. m. (pozn. red: tohoto měsíce) ve vojenském nemocničním baráku v Uhrách pan František Sirový, absolvovaný kandidát učitelského stavu v Soběslavi. Pohřben byl v neděli 9. t. m. na hřbitově v Užhorodu. Zesnulý patřil mezi nejnadanější žáky ústavu. Byl v únoru loňského roku odveden, vykonal válečnou maturitu s vyznamenáním. Po výcviku v Linci odjel na ruské bojiště, kdež byl povýšen na praporčíka. Zdroj: Miloslava Vaštová