Alena Panovská.Jedenáctiletá Alena Panovská z Tábora zvítězila před devíti lety v soutěži Deníku a následně se setkala a povečeřela s Karlem Gottem. Co vše se za uplynulých devět let v jejím životě změnilo?

Jedním z velmi speciálních koncertů Karla Gotta na jihu Čech bylo benefiční vystoupení v září roku 2010 v sále Národního domu v Prachaticích pro hospic sv. Jana Neumanna, který tehdy slavil pět let své existence. Hospic díky koncertu získal 188 00 korun a na vstoupení se přijelo podívat i několik výherců soutěže Deníku, kterou jsme při té příležitosti připravili.

Byla mezi nimi i tehdy jedenáctiletá Alena Panovská se svojí maminkou a dědečkem z Tábora. Ta se tehdy zapojila do naší soutěže o lístky na koncert, do které čtenáři posílali své texty o tom, jak se s mistrem setkali. A redakce pak vybrala čtyři výherce.

Z jedenáctileté Aleny Panovské je dnes krásná dvacetiletá slečna, která studuje v Praze na Univerzitě Karlově prvním rokem žurnalistiku. V roce 2014 se stala finalistkou soutěže krásy Schwarzkopf Elite Model Look a poté se nějakou dobu věnovala modelingu.

„S tím jsem se ale už rozloučila. Nešlo dělat zároveň dvě věci naplno a u mne zvítězil zájem o sport,“ vysvětluje. A má v něm úspěchy: letos v lednu vyhrála na Strahově akademické mistrovství republiky ve skoku vysokém.

Na setkání s Karlem Gottem vzpomíná dodnes. „Byl to pro mne jako malou holčičku úžasný zážitek. Vzpomínám si, že jsem byla jako v tranzu, dnes si z toho už ani moc nepamatuji, jak to bylo silné“ říká.

Písně Karla Gotta poslouchá ráda dodnes a k jeho osmdesátým narozeninám mu přeje především hodně zdraví a pevné nervy. „Štěstí už našel ve své rodině. Hlavně, ať si své velké jubileum nenechá zkazit žádnými nepřejícnými lidmi.“

Soutěžní příspěvek tehdy jedenáctileté Aleny Panovské z Tábora:

Alena Panovská před 9 lety.Minulý rok (2009) v dubnu jsem jela s taťkou na pravidelnou prohlídku ke sportovnímu lékaři do Prahy. Po prohlídce mi taťka nabídl, zda se nechci podívat na nějaká zajímavá místa v Praze. Protože moje velké přání vždy bylo setkat se osobně s panem Gottem, navrhla jsem, zda bychom se nemohli jet podívat na Bertramku. Taťka přikývl.
No, tak jsme tedy jeli. Auto jsme nechali pod kopcem a pěšky šlapali nahoru. Moje tajné přání se pomalu vyplňovalo. Pořád jsem si v duchu říkala: „Ať ho alespoň uvidím.“
Taťka řekl, že když jsme tady, ať zkusím zazvonit. Tak jsem to zkusila. Náhle se ve dveřích objevila paní Gottová. Ptala se, co potřebuji, a já se zeptala, jestli mohu požádat o fotografii s panem Gottem. Byla jsem moc šťastná, když mi paní Gottová sdělila, že manžela pošle.
Trvalo to asi jen 10 minut, ale zdálo se to jako věčnost. Náhle se otevřely dveře a vyšel pan Gott! Podal mi ruku a s úsměvem na rtech se mě zeptal, jaké mám přání. Zeptala jsem se, zda by bylo možné se s ním vyfotografovat. Jeho odpověď zněla: „Nevidím v tom žádný problém, ale kdo nás vyfotí?“ Záhy se objevil taťka, který stál celou dobu opodál. Podali si ruku a taťka řekl, že nás vyfotí. Po snímku se mě pan Gott zeptal, jestli mám jeho CD a že ho těší, že má i tak malé fanynky. Když jsem mu řekla, že CD nemám, řekl, ať chvilku počkám, a odešel.
Říkala jsem si, že asi už nepřijde, a najednou stál znovu vedle mne a podával mi CD. Byla jsem v sedmém nebi. Po celou dobu rozhovoru se ke mně choval velice příjemně. Překvapilo mě, že se bavil s desetiletou holkou, když je to taková hvězda! Jeden krásný sen se mi splnil.
Po rozloučení s panem Gottem jsme se s taťkou vraceli k autu. Náhle vedle nás zastavilo auto a pan Gott se nás zeptal, kam máme namířeno, jestli nechceme vzít někam do centra. Taťka mě zklamal, řekl, že máme auto blízko, a poděkoval za nabídku. Ten pocit, že by mě vezl pan Gott, se už nikdy opakovat nebude.