„Ráno v sedm hodin jsem si otevřel okno, mám ho směrem ke kapli, a bylo to krásně slyšet,“ dodává.

Jednou z dárkyň, která se sobotní slávy účastnila, byla Věra Vokálová z Českého Krumlova. „Mám ráda tyhle historické stavby. Pokaždé, když jdu do kostela, přispívám, protože si přeji, aby se to opravovalo. Je to práce našich předků. A jsem opravdu ráda, že se to tu dalo dohromady.“

Kaple na Křížového Hoře byla v sobotu 14. září před 15. hodinou doslova nacpaná k prasknutí. Lidé se přišli podívat na to, jak se světí a do zvonice dopravuje zvon, na který se, mnozí z nich, sami složili. Byl to historický okamžik: po 77 letech se, díky iniciátorům veřejné sbírky a správcům poutního areálu Věře Petrovičové a Daliboru Uhlířovi, dvěma Krumlovákům, kteří areál před několika lety přivedli zpátky k životu, nad městem rozeznělo z Křížové Hory zvonění, a to přesně v 16.27.

Z nového zvonu je nadšená i Marie Králová (65) ze Zlaté Koruny, která pod Křížovou horou léta pracovala. „Obdivuji pana Uhlíře a paní Petrovičovou za to, co tady dokázali. Jejich zásluhou tu máme nádherně obnovený areál, a teď dokonce i se zvonem. Líbí se mi, že se podařilo obnovit původní účel toho díla a vytvořit nové místo lidských setkání.“

„Byl tam jeden těžký moment, kdy jsme dostávali zvon z výtahu do okna, ale povedlo se,“ svěřil se den po prvním zvonění Dalibor Uhlíř. „Poprvé se zvonilo ručně. Měli jsme dojem, že to je slyšet o něco méně, než jsme čekali, ale kolem šesté se už zvon rozezněl naplno, na elektrický pohon. Zvoní se třikrát denně, současně s ostatními zvony ve městě, zatím ve zkušebním provozu. Chceme, aby Křížová Hora byla slyšet co nejvíc.“

Zvonu zasvěcenému Panně Marii Bolestné v sobotu požehnal generální vikář budějovické diecéze David Henzl. V historii kaple na Křížové hoře je to zvon už třetí v pořadí. Ten předchozí byl zrekvírován za 2. světové války. „Budeme se modlit, aby tento zvon již nezažil ani válku, ani žádnou zrůdnou ideologii. Aby vydržel a přečkal všechny dějinné karamboly,“ vyslovil své přání krumlovský prelát Václav Pícha.

Pavlína Berková