Získat vysokoškolské vzdělání, najít práci v oboru a vydělávat odpovídající sumy. S touto představou se většina studentů, co drží v ruce maturitu, rozhoduje o dalších krocích. Jenže realita je nakonec jiná než vysněná budoucnost. Aby našli uplatnění, mnohdy nezbývá, než se znovu vrátit do lavic mezi patnáctileté učně, nebo si zaplatit rekvalifikace, které je vyučí řemeslu.

To je případ i Zbyňka Víta (30): „Studoval jsem bakaláře v oboru ochrana veřejného zdraví, takže hygienika. Nedařilo se mi najít práci za odpovídající plat, tak jsem šel na rekvalifikaci a vyučil se kominíkem," vypráví.

Rekvalifikaci v řádech desetitisíců si zaplatil. Výhodou bylo, že jako vysokoškolák musel mít jen rok praxe. Absolventi, kteří neseženou potřebné peníze na rekvalifikaci, volí cestu řádného denního studia. V tomto případě dostávají peníze za praxi, mají daňová zvýhodnění a nejsou omezení v možnosti výše přivýdělku.

Na škole jeden absolvent

„Na škole máme teď jednoho absolventa. Nedodělal vysokou, tak šel na rekondičního maséra. Tito studenti mohou zažádat o započtení vzdělání, takže absolvují pouze odborné předměty a výcvik. PřeČeština, matika a podobně, jim odpadá," vysvětluje ředitelka Střední školy řemeslné v Soběslavi Darja Bártová s tím, že za vyučení neplatí. „Pokud je student starší šestadvaceti let, platí si pouze zdravotní a sociální pojištění," upřesňuje.

Podle ředitele táborského úřadu práce Pavla Kaczora seženou lidé s výučním listem mnohdy lépe placené místo než vysokoškoláci.
„Při tak nezdravých objemech vysokoškoláků není divu, že se trh práce „brání". Třeba tak, že v podmínkách našeho regionu vysokoškoláci mnohdy nepohrdnou platem patnáct tisíc hrubého, zatímco vyučený člověk má mnohdy předem garantované místo za velmi solidních platových podmínek a vysokoškolák aby se bál, zda práci vůbec sežene," zhodnotil situaci na Táborsku ředitel úřadu práce Pavel Kaczor.

Právě z tohoto důvodu se absolventi středních či vysokých škol vracejí do lavic učebních oborů. Zkušenosti s tím mají například na Střední škole obchodu, služeb a řemesel Bydlinského v Táboře. „V posledních třech letech se rozšířilo, že do učebních oborů nastupují studenti, kteří již mají maturitu. Jde například o absolventy průmyslové školy," potvrdil ředitel střední školy Jaroslav Petrů.

Poznamenal, že mezi nejvíce žádané obory patří například automechanici. O něco méně je vyhledávaný obor instalatér. Podle Jaroslava Petrů počet nezaměstnaných vysokoškoláků jde ruku v ruce s absolvovanými obory, které trh práce nemůže vstřebat.

„Myslím, že humanitně vystudovaných lidí vychází v posledních letech ze škol mnohem více, než se ve skutečnosti může uplatnit," vysvětlil ředitel střední školy. Nepředpokládá však, že by se v příštích letech nějak enormně naplnily třídy s učni.

Když dělám na sebe, jsem správně ohodnocený

Tábor – Vysokoškolákem, který dal přednost učňovskému oboru, je třicetiletý Zbyněk Vít z Maršova. Na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích končil studia jako bakalář oboru ochrana veřejného zdraví. V současnosti se ale živí jako kominík.

Proč jste se po studiích rozhodl jít ještě na učiliště?
Nemohl jsem najít práci v oboru. Zkoušel jsem to, ale když jsem na něco narazil, práce chtěli za tři a peníze jen jedny. Vystudoval jsem vyšší odbornou školu obor diplomovaný asistent hygienické služby, potom jsem dělal nejrůznější práce, šel jsem na bakaláře, obor ochrana veřejného zdraví, což je vlastně to samé jako hygienik. Je toho hodně. Když jsem se nemohl uchytit, pokračoval jsem právě na učební obor. Byla to rekvalifikace zakončena výučním listem.

A kde jste ji dělal?
Na soukromé pražské škole v oboru kominík.

Školu vám hradil úřad práce?
Ne. Musel jsem si ji zaplatit sám. Stálo mě minimálně padesát tisíc. I když je pravda, že mi pomohl úřad práce. Rekvalifikaci jsem si sice platil, ale dostal jsem dotaci na vybavení a určitě to nebyla zanedbatelná položka.

Proč jste si vybral kominictví?
Lákala mě práce venku, nebýt vázaný na jedno místo, a další vyplývající činnosti z této profese jako stavby komínu nebo plynových kouřovodů. Na praxi jsem zjistil, že jsem zvolil správně. Mám zaměstnání, které se mi stalo i zábavou. Dělám od Šumavy až po Slapskou přehradu.

Necítil jste se špatně mezi o dost mladšími spolužáky?
Vůbec. Byli tam ještě starší chlapi než jsem já, a hlavně to byla pohoda.

Jaké dnes vidíte výhody?
Dělám sám na sebe a je mi prostě líp. Žádný med to ze začátku nebyl a není. Nemám ale rodinu a děti, takže jsem mohl riskovat. Jinak bych asi do té nejistoty nešel. Hodně mi pomohly i předchozí pracovní zkušenosti, jako je třeba marketing, které jsem nyní využil. Teprve teď, když pracuji sám na sebe, jsem správně ohodnocený.

Dál už se vzdělávat nechcete?
K práci „studuji" ještě kuchaře-číšníka. Navíc jsem ho dostal za zvýhodněnou cenu. Je to škola, kde si rekvalifikace dělá hodně lidí. Spousta jich je jen se základkou. Došlo jim hold pozdě, že se jinak neuživí. Ale škola je to dobrá, se všemi slušně jednají, vše korektní, to se mi líbí. 

Ruština je zase 
v kurzu. Chybí učitelé

Tábor – Na to, jak vnímá uplatnitelnost absolventů škol na trhu práce, jsme se zeptali ředitele táborského úřadu práce (ÚP) Pavla Kaczora.

Obracejí se na vás absolventi s tím, že nemohou najít práci v oboru, tak chtějí rekvalifikace na učilištích?
Úkolem úřadu je finančně podporovat především uplatnění handicapovaných skupin na trhu práce, kam vysokoškoláci zatím nepatří. Například rekvalifikace či dotace na mzdu cílíme především na osoby nad 50 let, maminky po rodičovské, zdravotně handicapované, 
osoby s nízkou či žádnou kvalifikací, dlouhodobě nezaměstnané. Jaký by mělo smysl, aby společnost draze platila studium vysokoškoláka a poté investovala další peníze do jeho rekvalifikace na něco úplně jiného? Neříkám, že takový případ neexistuje, ale nesmí se to dít masově. Znáte někoho, kdo by souhlasil s tím, aby se mu třeba zvýšily daně za tím účelem, aby vysokoškoláci následně procházeli rekvalifikací na řemeslo? To je lepší dobře si rozmyslet profesní orientaci a jít na řemeslo rovnou.

Jaký podíl mají absolventi mezi žadateli o zaměstnání?
Máme v evidenci zhruba sedm procent absolventů, což není zásadní podíl. Velkou roli v tom hraje fakt, že přijímají i místa, která by jim dříve připadala pod úroveň.      Ohledně rekvalifikací je to tak, že prioritně se každého snažíme zaměstnat s minimálními náklady státu: tedy hlavně s využitím stávající kvalifikace. Teprve ve chvíli, kdy VŠ spadne do kategorie dlouhodobě nezaměstnaného, je důvod vynakládat dodatečné náklady státu třeba na jeho rekvalifikaci. Jak už jsem ale řekl, není systémové, abychom něco takového dělali u studovaných masivně. Vzdělávací systém musí produkovat absolventy tak, jak je poptává trh. Například léta lobbuji za výuku ruštiny, začíná být v kurzu a zlepšuje šance na uplatnění. Řada ředitelů škol reaguje tak, že přeci nepropustí učitele jiných jazyků, aby přijali ruštináře. Typický případ toho, že řada škol se dnes dívá hlavně na interní a ekonomické záležitosti, než na uplatnění absolventů na trhu práce.