Série dubových soch později obohatí veřejné prostranství, umístění by se měly dočkat ve vznikajícím parku Zelené vrchy na Strkově.

Řemeslu se věnuje už sedmnáctým rokem Jiří Nekola, který žije a pracuje ve Štipoklasech u Týna nad Vltavou a v Březnici u Příbrami. Letos se nechal inspirovat živly. „Ztvárnil jsem dívčí postavu a nazval ji Lužnice. Rozevlátý plášť a šaty by měly znázorňovat tekoucí vodu a vítr. Je i nakročená dopředu, takže symbolizuje i očekávání nebo plynutí času,“ popsal svou druhou sochu pro Planou. Dub je podle vyučeného truhláře vděčný materiál a vydrží. „Jsou to venkovní sochy, dubové dřevo je tvrdé a odolné, navíc také vyniká jednobarevností. Je to nejvděčnější materiál,“ vysvětlil.

Mezi řezbáři nechybí ani obratné ženy, které se ohánějí motorovými pilami stejně jako chlapi. „Mám speciální japonskou pilu, která je lehčí. Kluci mi pořád říkají, ať si vezmu klasickou velkou, že mi to hrozně trvá. Ale já jsem si s ní jistější a dělají se mi lépe detaily,“ osvětlila Romana Krestýnová z Orlických hor.

EVA V POKUŠENÍ

Z moravského Bzence podruhé k Farskému rybníku dorazil Svatopluk Forman. Vloni vytvořil postavu rybáře, která zdobí vstup do místní organizace rybářského spolku. Letos se pustil do spoře oděné ženy. „Nazval jsem jí Pokušení, symbolicky drží i jablko. Myslel jsem i na hada, ale bylo velké horko,“ smál se, že už mu nezbývala síla plaze vyřezat.

Při tvorbě dřevěných soch odpočívá, klasická truhlařina je totiž o přesnosti. Rád oba styly při své práci propojuje. „Momentálně mám doma rozdělané dveře do vinného sklepa, kde chci nakombinovat oboje,“ prozradil nakonec.

Řezbáři vloni vytvořili sérii dřevěných soch, které nyní zdobí plánská veřejná prostranství.
Planou se ponese zvuk motorovek a vůně dřeva