Jakmile o pivovar projevil zájem bohatý sladovník Josef Paleček z Milevska, který chtěl pivovar pronajmout pro svého syna Adolfa, hejtman začal hned připravovat smlouvu. V Táboře se proti němu zformovala opozice várečníků. Vedli ji mlynář a krupař Václav Fijala, krejčí Maxmilián Našinec a perníkář Pavel Svoboda.

Bossi už věděl, jak zlomit odpor. Když před časem nechtěl nějaké jeho nařízení uposlechnout primátor Sebenář, jednoduše na něj poslal vojáky. A to pak každý zkrotl, i významný měšťan. Aby si hejtman neporadil s nějakým mlynářem, krejčím a perníkářem! Dvacátého čtvrtého dubna 1767 na ně poslal vojáky. Ke vzbouřencům ta zpráva přiletěla dřív, než k nim vojáci došli.
Krupař Fijala se před nimi rozhodl schovat. Byl to již stařec a nedokázal si představit tu ostudu, kdyby ho vojáci vedli přes město k hejtmanovi. Co mu síly stačily, doběhl do kláštera. „Ukryjte mě," prosil.

Klášterníci by mu rádi vyšli vstříc, protože i oni chovali k hejtmanovi jen základní lásku křesťanskou, a jinak se jim protivil svou úřední neústupností. Jenomže člověka mohli v klášteře ukrývat jen tehdy, pokud mu šlo o život. A to nebyl tenhle případ.
Zoufalý rozhovor se odehrával v klášteře a skončil ve chvíli, kdy se před budovou ohlásili vojáci. Klášterníci museli starce chtě nechtě vydat. Fijala se připojil k zatčenému Svobodovi a Našinci, kteří už byli pod dozorem vojáků. Všechny tři v noci naložili do vozu a odvezli do Prahy. Tam je na hejtmanův příkaz zavřeli do vězení.

Táborská opozice se octla bez vůdců. Měšťané viděli, jaká ostuda postihne každého, kdo se hejtmanovi postaví. Rezignovaně přijali skutečnost, že pivovar, který si táborská obec kdysi sama postavila, bude mít brzy v pronájmu přespolní boháč.
Fijala, Svoboda a Našinec se z pražského vězení vrátili za několik málo dní. Šlo jen o to, co nejvíc je ponížit. Přišli do Tábora zrovna v době, kdy Bossi sepisoval smlouvu o šestiletém pronájmu.

Se zněním smlouvy pokorně souhlasili i táborští měšťané v roli splnomocněnců, jak je jmenovitě uvádí závěr preambule dokumentu:
„Pan Jan Ant. Sebenář (…) primas, p. Jak. Procházka, p. Dominik Hrbek, p. Jan Franz Tobiáš, p. Matěj Vác. Hofmann radní, též Josef Jan Šajcher syndikus, jakž nepochybně starší ob. Josef Šel, Jakub Kučera, též městský rychtář Matěj Uher a ze sousedského ausschussu Tomáš Kučera, Kar. Jirouch, Krištof Šleret, též Vavřinec Karták; mezi těmito deputirovanými z jedné a Milívským sladovnickým mistrem Josefem Palečkem jakož plnomocníkem pana syna Adolfa Palečka jako conductorem (tj. nájemcem) z druhé strany na šest let po sobě zběhlých let pronajímající a respektive najímající kontrakt uzavřen (…) byl."
Svoboda, Našinec a Fijala už se nevzmohli na žádný odpor. Psychicky nejhůř celou věc nesl starý Fijala. Nejen že ho mrzel pronájem pivovaru, ale hlavně se nemohl vyrovnat s hanbou, že ho vojáci odvezli do vězení. Brzy nato zemřel.

Autor: Josef Musil