Že se jedná o Čtvrtníčkův podařený žert, jsem si myslel do doby, než mi zatelefonoval kamarád z Prahy a zeptal se: „Jak se má Ptáček od vás z Tábora? Té jeho iniciativě Čtvrtníček prezidentem fandí na facebooku víc jak dva tisíce lidí. I já."

V té chvíli jsem pochopil, že publicista, bloger a recesista Jaroslav D. Ptáček provádí další prověrku bdělosti médií. Slíbil ji před dvěma lety, když někteří publicisté bez okolků šířili jeho zprávu o komunální politické straně, která hodlá vybetonovat táborský Jordán.

Co byste dělal, kdybyste zjistil, že vznikla iniciativa Jaroslav D. Ptáček prezidentem?
Měl bych z toho radost, ale nedělal bych nic.

A co kdyby to mysleli vážně?
Zalekl bych se. Vždyť prezident je v českém pojetí jen směšná figurka. V naší republice sice žije množství směšných figurek, jenomže já jako prezident bych byl směšnou figurkou číslo jedna. Každý by mě znal, hodně lidí by mnou opovrhovalo, dokonce i děti by se o mně musely učit ve škole – prostě já si teď  zrovna nedokážu představit nic horšího, co by se mi mohlo v této zemi přihodit. Byl bych v tak strašné situaci, že by mi určitě ani nedovolili, abych si zašel do svého oblíbeného nonstopu na rum a nesměl bych nosit šátek a kožený křivák.

Do tohohle chcete uvrtat komika Petra Čtvrtníčka?
Spoléhám na jeho smysl pro humor. A nezklamal jsem se v něm. Když se ho redaktorka televizního pořadu 168 hodin ptala, jestli má o funkci prezidenta zájem, odpověděl: „Prezidentování? Já už tyhle malý věci nedělám."

Řekl to jasně. Proč tedy pokračujete v kampani?
Vy mě teď  nutíte, abych prozradil něco, co je jenom mezi mnou a Petrem…

Vždyť máte i na facebooku napsáno, že jediným cílem iniciativy Petr Čtvrtníček prezidentem je jeho zvolení prezidentem. Nebo je za tím něco víc než jen tak nějaké prezidentování?
(Dlouze mlčí.) Bez komentáře.

Proč jste si vlastně vybral právě Petra Čtvrtníčka?
On si vybral mě.

Kde jste se setkali?
Osobně? Zatím nikde. Nikdy jsme si ani nenapsali.

Jak vás tedy oslovil?
Stalo se to takhle. Recesista Jaroslav D. Ptáček založil 17. října 2012 pozdě večer po požití několika panáků tuzemáku od likérky Drak iniciativu Petr Čtvrtníček prezidentem, dále jen iniciativa PČP.

I tuhle zprávu máte napsanou na facebooku. Nemějte mi to za zlé, ale začal jste odpovídat tak, jak to občas dělá směšná figurka číslo jedna prostřednictvím svého mluvčího. Jediný rozdíl mezi ní a vámi je v tom, že na sobě máte šátek a bundu zvanou křivák.
Nó, tak dobře. Ale mimo záznam. Máte to vypnuté?

Já to ještě nezapnul.
S myšlenkou parodie na kandidaturu na prezidenta jsem si začal pohrávat letos v létě. Už jsem byl znechucený, jak o této věci média bulvárně informují a jak to některým kandidátům vlastně vyhovuje. Ještě letos na jaře jsem měl radost, že prezidenta budeme volit přímou volbou. Že to bude důstojnější i lidštější než ta ostuda z roku 2008, kdy o jeho zvolení rozhodli straničtí přeběhlíci. Teď  máme přímou volbu, a probíhá to snad ještě ostudněji. Vůbec nechápu, proč tomu média dávají tolik prostoru. Nežijeme přece v USA, kde prezident má velké pravomoci a skutečně se podílí na chodu státu. V České republice nemá prezident té-měř žádné pravomoci a pro mě je opravdu pouhou směšnou figurkou, v lepším případě humornou figurkou, která pouze reprezentuje naši republiku. Jeho úloha mi připadá stejná jako úloha zaměstnance na úseku propagace ve středně velké firmě.

Co s tím?
Jedině si udělat legraci. Už na jaře jsem poslal otevřený dopis senátoru Zdeňku Škromachovi. Poděkoval jsem mu, že i díky němu přímá volba prošla, a navrhl jsem kandidáta Járu Cimrmana. Pana senátora jsem poprosil, jestli by mohl přesvědčit dalších devět senátorů, aby pak v deseti navrhli Cimrmanovu kandidaturu. Ušetřili bychom tím za propagaci, protože Cimrmana celý národ zná a uznává ho jako génia. A jelikož neexistuje, odpadají i náklady spojené s jeho funkcí. Pan Škromach mi odepsal: „Dobrý vtip, Jaroslave, ale Cimrman kandidovat nemůže, poněvadž nemá občanský průkaz."  Osobně si ale myslím, že Zdeňku Škromachovi vadilo, že Jára Cimrman není sociální demokrat.

Promiňte, Jaroslave, ale tohle jsem si přece klidně mohl nahrát…
Teď  už to bude jen pro vás, Josefe. Sedmnáctého října jsem se díval na nějaký nudný film na dývídýčku, usrkával  jsem  u toho  tuzemák a v hlavě se mi zastavily myšlenky. Čistý zen. A najednou slyším hlas: „Založ iniciativu Petr Čtvrtníček prezidentem. Já občanku mám." Božské vnuknutí.

To zní, jako kdyby Bůh byl Petr Čtvrtníček.
Už dávno jsem si to myslel a 17. října mi to on sám potvrdil. Jsem součástí jeho velikého, úžasného plánu proměnit celý svět.

Proč ale začíná od něčeho tak nepodstatného, jako je být českým prezidentem, a navíc to ještě odmítá?
Nemůže říct lidem všechno najednou. Teď  ještě ani to, že skutečně prezidentem bude. Po Novém roce skončí přímá volba takovým fiaskem, že nikdo z kandidátů nebude schopný obhájit funkci. Pak se lidé rozpomenou na iniciativu PČP a přijdou za Petrem s prosíkem.

Myslíte si, že Bůh tímto způsobem promlouvá i k dalším vyvoleným lidem?
Mám o tom důkazy. Nedávno jsem drze poslal e-mail do kanceláře prezidenta USA a  požádal  jsem  o morální podporu našemu kandidátovi. Odpověď přišla!  „Když se řekne Česká republika, vždy si vzpomenu na T.G.M., Václava Havla, Jaromíra Jágra, na váš tuzemák, na pořad Česká soda a Petra Čtvrtníčka. A právě proto doufám, že se pan Čtvrtníček stane prezidentem České republiky. Držím vaší iniciativě palce. Váš Barack Obama."  Mezi řádky se jasně říká, že Barack chce mít Petra jako svého nástupce ve funkci prezidenta Spojených států. Já samozřejmě vím, že je to další část jeho plánu.

Podle čeho poznáme, že se blíží svět podle Petra Čtvrtníčka?
Vznikne iniciativa na přejmenování české měny. Její název koruna nevyhovoval už v roce 1918, jenže tehdejší návrhy jako sokol nebo řepa nemohly uspět. Ale až uslyšíte od prostých lidí, že už nechtějí koruny, ale čtvrtníčky, postavte se včas na správnou stranu.

A další vývoj?
Například přejmenování Karlova mostu na most Petra Čtvrtníčka. V té době bude Petr ještě českým prezidentem, ale úplně všichni lidé budou cítit, že je Bůh. Světem se rozšíří nová víra. Nový, skutečný Bůh nebude vyhrožovat a strašit, ale vždycky nás něčím pobaví, abychom se radovali. V České republice skončí krize. Každý z nás bude mít v osobních sejfech veliké množství čtvrtníčků. A to vše díky náboženskému turistickému ruchu. Vždyť budeme jedinou republikou, která bude mít za prezidenta Boha. Místo do Mekky, na svatopetrské náměstí, ke Zdi nářků nebo do vln Gangy budou lidé putovat –

Na Pražský hrad?
Ne! Na most Petra Čtvrtníčka přece! Budou z něj netrpělivě vyhlížet, až popluje na svém hausbótu. Jakmile se ho dočkají, on pozvedne hlavu a stejně jako ve filmu Z města cesta řekne: „Hele, mávaj na nás lidi. Jděte do prdele, buzeranti! Na lidi musí bejt člověk přísnej na vodě."  Nato podpluje most a všichni budou šťastní. Vysypou neutracené čtvrtníčky ze svých i cizích kapes a vrátí se, odkud přišli, aby uvolnili místo dalším. Mezi sochami na mostě se v té době už bude vyjímat i socha Petra Čtvrtníčka. Větší než ostatní sochy a se svatozáří.

Jak vám je v roli Božího prostředníka?
Krásně. Dostávám jen samé radostné úkoly a vím, že vždycky se najde někdo, kdo mi pomůže. Když jsem začal s kampaní  na  facebooku, hned se ozval nezávislý grafik Jan P. Hanousek z Prahy. To  on  je  autorem  všech snímků s billboardy, ze kterých hledí tvář Petra Čtvrtníčka a vedle ní je nějaká parodie na současné kandidáty; třeba to schwarzenbergovské „Budu jmenovat odvážné soudce – neusnu cestou".  Dále jsem měl za úkol přesvědčit lidi, aby skládali lodičky z papíru a psali na ně PČP. Obrovská účast. A což teprve, když jsem vyhlásil pochod za Petra Čtvrtníčka prezidentem, který se konal v Pičíně, Táboře, Českých Budějovicích a Praze!

Já pochodoval od Píseckého rozcestí k Pintovce a zpět.
Já vím. Tehdy jsem na našich stránkách uvedl, že iniciativu PČP podporují dva miliony obyvatel. Nikdo neprotestoval, takže můj odhad byl správný. Lidé hromadně žádali o souhlas, jestli smějí pochodovat i jinde než ve zmíněných obcích. Petr mi povolil,  abych  to  povolil. Účastníci jen museli dodržet zásadu nenést žádný trans-parent a neupozorňovat na sebe.

Kdo se vám stará o styk s médii?
Média sama. My jsme ještě žádná neoslovili. Jako první nám napsala paní z Lidových novin, jestli za iniciativou opravdu stojí Petr Čtvrtníček. Pak to vyšlo na webu Lidovek  a  valilo  se  to  přes ShowBiz, Eurozprávy a Českou   televizi.   A všude  spekulovali,  že  je  to  Petrova práce.

Není i tohle důkaz jeho božství?
Ticho. Začal mě kontaktovat… Ano, Petře? On to měl puštěný?  Tobě  to  nevadí? Aha. Takže to může otisknout a já už ho mám poslat do –

Už jdu!

Josef Musil