Vřesce, středa, půl třetí odpoledne. Nikde ani noha. Za ploty je slyšet jen štěkot psů. Vedro k zalknutí, ani na zahrádkách není vidět živou duši. Je snad tahle osada Ratibořských Hor mrtvá? Snad jsme jen přijeli ve špatnou dobu.

Pravý opak je totiž pravdou. Vřesce žijí neobyčejně pestrým společenským životem. Podle místních je tu skvělá parta a o zábavu tu mají postaráno i mladí. „Na prodejně bývalé Jednoty se udělala nová střecha. Každý pátek se tam všichni scházíme, popijeme, popovídáme si, posedíme. Každý už se tady na pátky těší. Přijde z práce a hurá do Jednoty. Chodí mladí i staří, je tu skvělá parta,“ tvrdí Miluše Hrstková, která se do Vřesců přivdala ze Stádlce a prožila tu „na ostro“ jen tři roky. Pak zvolila jednodušší život ve městě. Jakmile se však přiblížil víkend, nic ji v Táboře neudrželo. Teď už si s manželem užívá dva roky důchodu na svém „letním bytě“.

Obchod tu nejspíš nikomu nechybí. A bývalá Jednota může mluvit o cti, neboť se přičiněním místních a z dobré vůle ratihorského starosty stala vyhledávanou společenskou místností. „V každé chalupě je auto a když jedou z práce, tak si každý nakoupí. Prodejna by se tu neuživila,“ míní Miluše Hrstková.

Kromě pravidelných pátků si tu pořádají i pěkných pár už tradičních akcí. Vyhlášené jsou ve Vřescích Velikonoce. „To je veliké. Jdou všichni od nejmenších capartů až po dospělé. Začne se u první chalupy a končí se až u té poslední,“ líčí Miluše Hrstková.

Místní chodí společně na pěší túry, jezdí na kolech, na začátku prázdnin se peče prase, staví si májku. To potvrzuje i hlouček školaček, které se v parném odpoledni zastavily u vývěsní tabule. Hledají, co se zase bude dít nového. „Dělají se tu májky, čarodějnice, nebo se celá ves vydá na pochod, i na bowlingu jsme společně byli,“ říká jedna z nich, Markéta Smetanová.

Hybnou silou a organizátorem vetšiny akcí je Stanislav Dvořák. Nikdo mu tu neřekne jinak než manažer. „Při různých oslavách a společenských zábavách nás napadlo, že bychom se společně mohli zapojit i do různých sportovních akcí. Poprvé jsme vyjeli v roce 2006 na kolech po blízkém okolí. V následujícím roce byly zase skvělé podmínky pro běžkování, a tak se v únoru uskutečnil první lyžařský pochod na běžkách,“ vzpomíná manažer vřeseckého společenského života. V roce 2006 odstartovala také tradice bowlingových turnajů. A jak slaví ve Vřescích konec školního roku? Opečou si prase. „Letošní rok nebyl výjimkou. Přišlo přes sto lidí, zábava se protáhla až do rána.“

Lesy okolo této ratihorské osady jsou však také rájem pro houbaře. „Miluju houbaření. Mně tady dokonce přezdívají Lesní vydra. Já najdu vždycky. I když si zajedu do lesa odpoledne jen tak na kole. Sama je ani nespotřebuju. Tak občas zajdu s košíkem k sousedům,“ podotkla Miluše Hrstková.
Letos je však podle ní všechno tak o čtrnáct dní posunuté. „Míváme tady chladněji než třeba v Táboře. Kvůli květnovým mrazům mám i strach, abychom všichni nepřišli o úrodu. Květy ovocných stromů dostaly zabrat.“

Za prací se z Vřesců jezdí hodně do Tábora, i když místní závod na výrobu ovesných vloček a müsli zaměstnává také pár místních.
V současné době je ve Vřescích evidováno 46 adres, trvale zde žije 88 obyvatel.

Na slovíčko se starostou Ratibořských Hor Radkem Lambojem

Vřesce se svými 90 obyvateli patří k další místní části obce Ratibořské Hory. První neurčitá zmínka o Vřescích se objevila asi 250 let po převzetí Chýnova Přemyslovci v roce 1250. Koncem XIII. století byla objevena stříbronosná ruda na tamějších pozemcích v prostoru rozcestí silnice Vřesce – Ratibořské Hory a polní cesty do Dubu. Dnes silnice II/137 spojující Tábor s Kutnou Horou měla velkou úlohu i v 16. století, kdy byla hlavní spojnicí obou hornických revírů. Za zmínku stojí Josefova a Janova dědičná štola, která ústí právě na začátku Vřesců. Vřesecký katastr má rozhlohu skoro šest km2 a jedná se hlavně o ornou půdu, menší část tvoří lesní porosty. Osadou protéká Chotovinský potok, který při povodních v roce 2002 značně narušil statiku původního můstku. Ratibořské Hory získaly na opravu dotaci, můstek byl opraven a zároveň byla zvýšena jeho průtočnost o více jak polovinu. Ke Vřescům již několik let patří tzv. vločkárna. Tento výrobní podnik vznikl nejprve jako přidružená výroba místního JZD, ale dnes jej vlastní firma Emco s.r.o. Praha. Pokud si koupíte sáček vloček, vězte, že budou s největší pravděpodobností právě ze Vřesec. Rád bych vyzdvihl perfektní spolupráci s místními občany, týkající se obnovy obecního majetku, ale i chuť pořádat rozmanité výlety či soutěže nejen pro děti, ale též pro dospěláky. Těchto tradičních aktivit, které začínají velikonoční pomlázkou a přes stavění máje, pečení přerostlého selete, společným cyklovýletem, či soutěží o nejlepší borůvkový koláč nebo cmundu, se účastní skoro celá vesnice.
A co víc si přát? Možná víc takovýchto „Vřešťáků“, protože tam, kde je dobrá nálada, tak stejným stylem vypadá i ves.