Vožičtí si udělali dobré jméno maratonem

CK Mladá Vožice není žádná cestovní kancelář, jak by se možná na první pohled zdálo, ale cyklistický klub. A konec konců cestovat s ním můžete též. Hlavně po blízkém a vzdálenějším okolí Mladé Vožice již celých devět let.

„Klub cyklistů začal daleko dříve než byl oficiálně založen. Sešla se prostě parta lidí, kteří si řekli, že je baví jezdit na kole. Došlo to tak daleko že spolu s kamarádem Pavlem Křivánkem jsme se v roce 2002 domluvili a vyrazili na první závod a tím byl nejtěžší závod v republice, který tady existuje, což je Král Šumavy,“ říká vášnivý cyklista, místostarosta a manažer klubu v jedné osobě Václav Slabý. Oba neměli ani zdání, co je na Šumavě čeká. Závod zvládli a okruh cyklistických nadšenců se rozrůstal. Do cyklistiky zbláznili nejen kamarády, ale i rodinné příslušníky.

„Do organizace prvního závodu, který jsme pořádali v roce 2003 s názvem Kozofrcká 35 jsme vtáhli manželky i děti,“ vzpomíná Slabý na závod o délce 35 kilometrů, který vedl z Vožice na Rodnou, přes Bradáčov na Kouty a zpět do Vožice.
Závod nebyl náročný a jelo se hlavně po silnici. Důvod byl strategický: aby organizátoři zájemce neodradili. Filozofie byla dobrá, záměr se zdařil, a na start přišlo kolem sedmdesáti závodníků.
Další příležitost dostali milovníci cyklistiky hned ke konci roku v říjnu. Aby byla sranda, jak říká Slabý, udělali jen krátký závod s názvem Masters po vožickém hradě.

V současné době má klub na 60 členů. Převažují místní a z blízkého okolí, nechybí ani lufťáci, kteří k městu mají vztah.
Nechybí mezi nimi ani Radek Koblic. „Ve své věkové kategorii 15 - 18 let vyhrál Cyklomaraton Tour 2010, což je seriál závodů. K tomu, aby uspěl, musel objet mnoho závodů po Čechách,“ pyšní se mladíkem, který šíří dobré jméno Vožice po celé republice
Z celkového počtu členů je asi 25 aktivních a ti zbylí jsou kamarádi, na něž se cyklisté mohou obrátit vždy, kdy je třeba. Bez nich by takový spolek nemohl fungovat.

Vožický maraton si vyžádá kolem padesátky pořadatelů. A protože Vožicko je protknuto velkým množstvím polních a lesních cest, je i práce pořadatele v terénu náročná. Před samotným závodem musí všichni dát celou trasu pořádně „do pucu“.

I když se manažer klubu Václav Slabý postará o propagaci, bez přípravy v terénu by se nemohlo vyjet na trať. „Je těžké vyjmenovat všechny, kteří jsou do přípravy závodů a dění okolo cyklistického klubu zapojeni, ale v poslední době se nejvíce spoléhá na Rosťu Balíka,“ upozornil manažer.
Před samotným startem je třeba celou trasu nejdříve projít a zjistit případné závady. Musí se vysekat místa, kudy se pojede, trasu pořádně označit . Své uplatnění najdou i místní dobrovolní hasiči. Pomáhají hlavně svou přítomností na nebezpečných úsecích.

„Na stupních vítězů rozdáváme to, co nám dají sponzoři dají. Sice jich nemáme nazbyt, ale jsme za ně rádi. Již stabilně k nim patří místní velkoobchod potravin a nelze opomenout městský úřad. Vítěz dostává skleněnou cyklistickou botu s nápojem vyráběným v nedaleké Blanici,“ chválí ty věrné Slabý.
Pořádání cyklistických závodů a dalších akcí něco stojí, ale jelikož jsou cyklisti nenároční, stačí klubu převážně příjem ze startovného z domácího závodu.

V únoru společně s fotbalisty organizují sportovní ples. Hned první týden v březnu se cyklisté dočkají otevření cyklistické sezony.
„Jde o takovou maškarní srandu. Lidé si vezmou na sebe nějaké stylové oblečení a vybaví se starým kolem. Umíme se bavit, ale i pomáhat,“ zmínil Slabý a dodává, že se snaží udělat i něco pro samotné město. Uklízejí nepořádek kolem silnice.
Po takové brigádě čeká největší cyklistické nadšence na přelomu dubna a května soustředění v Českém ráji. Denně mají v nohou 80 až 90 kilometrů a nevynechají ani Ještěd.

V červnu dostanou šanci děti od tří do patnácti let na Vožickém junioru. Starší vyjíždějí na zhruba čtrnáctikilometrovou trať kolem Mladé Vožice. V zámecké zahradě poměřují síly tříletí caparti. Aby snad někomu nebylo líto, že neskončil na bedně, kategorie mají pořadatelé šalamounsky rozdělené po třech, a tak se na stupně vítězů dostanou všichni. Cenu obdrží i děti, jejichž dopravním prostředkem je zatím jen dětské odrážedlo.
Na regeneraci sil musí cyklistům stačit červenec, protože první víkend v srpnu se koná vyhlášený Vožický maraton dlouhý 42 kilometrů. Je zařazený do táborského seriálu závodu horských kol a nenechají si ho ujít cyklisté z celé republiky. Vožičtí tak mohou být právem pyšní, že se jim ho daří zajistit na profesionální úrovni. Rekordně se ho zúčastnilo na 250 lidí.

„Maraton připravujeme již nyní. Bezprostředních čtrnáct dnů před závodem už je to cvrkot, a to od rána do večera. Vše musí klapnout, nic nelze opomenout “ nastínil hektické období roku Slabý.

Závodníci mají k dispozici detailní itinerář spolu s popisem všech možných nástrah, jež mohou být příčinou defektů kola a následných pádů. Pro takové případy je zajištěna i lékařská péče. Ze záchranky, která má ve Vožici sídlo, nechybí zdravotní sestřička, která hned po dojezdu ošetří pravidelně nějakou tu odřeninu.

I když v organizování jsou Vožičtí zběhlí, jediné, co opravdu neovlivní, je počasí. To jim udělalo čáru přes rozpočet loni přesně v den konání závodu, kdy přišly lokální povodně. Některé úseky se ocitly pod vodou a objevily se i průrvy od proudů vody. Náhradní termín už byl na účast slabší. Startovalo na osmdesát cyklistů. Na výsledkové listině se tak i ti méně trénovaní posunuli o nějakou tu řádku nahoru.
„Co se týče stupňů vítězů, tak tam máme své místo každý rok,“ připomněl s důrazem Slabý. Nejlepší zvládne maraton za jeden a půl hodiny, slabší přijedou do cíle za tři hodiny.

„Maraton snímá hned několik kameramanů a po sestříhání záběrů vznikne dokument o délce zhruba 45 minut. Na ten společně koukáme mezi Vánocemi a Silvestrem při posezení. Při samotném závodě nám některé věci uniknou a toto je ideální šance si maraton projet ještě jednou a vidět i to, u čeho jsme nebyli,“ říká s úsměvem Slabý.

Po maratonu přijdou na řadu už menší cyklistické podniky. Sezonu ukončí krátkým závodem Masters v zámecké zahradě. Trasu 1,5 kilometru pravidelně absolvuje kolem třiceti až pětatřiceti, převážně místních, lidí.
Společnou akci si místní nenechají ujít ani poslední den v roce. I když počasí ve vyšších polohách, kde Vožice leží, není na vyjížďku ideální, ta Silvestrovská je výjimkou. Jezdí stejní lidé, neodradí je ani sníh. Celý klub je hlavně o skvělé partě lidí a v ní nezáleží na tom, jak je kdo zdatný a jak bohatou má cyklistickou výbavu.

Pavlína Macelová