Dagmar Kulvaitová. Jméno, které znají lidé hlavně z tištěných médií.Ta se ni obrací v převážné většině na začátku každého měsíce, aby zjistila, jak je to s nezaměstnaností, kolik lidí se nově zaregistrovalo, kolik volných míst pracovní úřad eviduje, kolik lidí na takové volné místo připadá. Od analytičky úřadu práce dostaneme k dispozici i profese, které právě „letí“. Dozvíme se od ní, které firmy ve velkém propouštějí či se propouštět chystají a v lepším případě i jména firem, které ve větším nabírají.

Zlobí vás média?
Ano, mají všetečné otázky (smích).

Kdy se s nimi telefony či dveře netrhnou?
Převážně všichni telefonujete. Jde o stejné termíny, jako když voláte z Deníku , takže na začátku měsíce. Tím pádem dostáváte ode mne všichni i stejnou odpověď. Protože ne vždy se podaří shromáždit vámi požadovaná data, takže musíte i všichni volat opakovaně.

Slyšíte či čtete takovu odpověď, kterou jste podle vás médiím nesdělila? Že ta informace od vás odešla v jiné podobě?
Ano, už se mi to stalo, ale nedomnívám se, že je to schválně, nýbrž z neznalosti toho daného tématu či problému. Jsem tedy raději, když článek mohu autorizovat, abych se přesvědčila, že člověk na druhé straně telefonu to pochopil tak, jak to skutečně je, a tím pádem se nestane, aby v médiích vyšla špatná či zkomolená informace.

A podařilo se vám udělat nějakou chybu? Myslím nesprávnou informaci, které se pak objevila v tisku.
Ano, hned v počátcích asi měsíc po nástupu. Ta informace nebyla stoprocentně správná, možná lépe řečeno neúplná, což se nám naštěstí podařilo s panem ředitelem uvést na pravou míru. Dostala jsem „za uši“, ale nakonec to dopadlo dobře.

Prošla jste při nástupu nějakou mediální průpravou?
Byla jsem hozená do vody ve stylu plav (smích). K mediální průpravě v podobě školení s odborníky s mediální problematikou došlo asi rok, dva po nástupu.

Jak dlouho zastáváte tuto funkci?
Již osmý rok.

A co před tím?
Po vysoké škole jsem pracovala necelé dva roky na ministerstvu hospodářství. Poté jsem absolvovala sedmiletou mateřskou s dvěma dětmi a po mateřské se mi naskytla tato příležitost.

Proč ne návrat zpět do Prahy? Větší jistota v zaměstnání , více peněz…
Tady jsem měla rodinu, zázemí, máme postaveno v Košicích. Nebyl důvod se do Prahy vracet. I když v dnešní době člověk nikdy neví. Leckdy nastanou okolnosti, a lidé musí v životě leccos přehodnotit a změnit.

Kdy a kde jste se narodila ?
Tak to už je dávno (smích). Narodila jsem se v Táboře a doufám, že tady na Táborsku i zůstanu.

Rodina?
Manžel Martin a dcery Kristýna a Karolína.

Už osm let hlídáte čísla nezaměstnanosti. Tipujete a odhadujete, jakým směrem se hne nezaměstnanost, když máte k dispozici čísla z prvních třech nejkrizovějších dnů?
Snažím si tak trochu prognozu udělat. Ne vždy to vyjde na sto procent, ale velké rozdíly mezi mým odhadem a skutečností nejsou. Navíc je tam více faktorů, které se musí zohlednit.

Samá čísla. To vás určitě bavila matematika?
Ale ne. Na matematiku jsem nebyla žádný expert. Mým největším přáním bylo stát se paní učitelkou.

Litujete, ze se vám na vysněnou školu nepovedlo dostat?
Nelituji, naopak jsem nyní štastná, že mi pedagogická škola nevyšla, protože si myslím, že to dnešní školství už není takové, jaké bývalo za našich let. Nejsem si jistá, že bych měla tak pevné nervy, jako mají třeba učitelky mých dětí. Takže ve finále si říkám, ze takhle to mělo být.

te na starosti čísla i doma?
Víte že ano? Máme doma nepsané pravidlo, že já řeším veškerou ekonomickou stránku věci, hlavně to papírování a manžel má na starosti hlavně dům. Držím tzv. kasu a mám přehled o veškerých výdajích.

Co takhle relax? Máte dům, takže zahrádka?
To ano, ale kytičky, muškáty do truhlíků. Zeleninu ne. A navíc jsem si ke svým kulatinám pořídila in-line brusle. Nebo jezdíme na kole, což je úžasný relax. No a aby toho nebylo málo, tak jsem podlehla fenoménu zumba, na níž jezdíme spolu s kamarádkou. Musím si dát svou denní dávku pohybu. V zimě určitě lyže. A s manželem jsme absolvovali lekce tance. Ráda sáhnu i po knížce. Romány ze současnosti, i trochu historie a abych byla v obraze, tak teď čtu Vampýrskou akademii, což je literatura mé dcery, a já tak s ní mohu alespoň trochu držet krok.

Je něco, na čem ujíždíte? Co vás nejvíc potěší? Čím vám udělá největší radost rodina a čím naopak vy rodině?
Mám ráda dobré jídlo, pití, miluju sladké, hezké hadříky, posezení s přáteli se sklenkou vína. Radost mi dělá rodina, děti, jejich úspěchy a to nejen ve škole, když je krásný slunečný den, který mohu strávit venku na zahradě nebo u vody. Radost mi udělá, když přijdu domů a je navařeno, naklizeno, vyžehleno. Když s rodinou mohu strávit hezký den. Když si koupím, nebo dostanu něco hezkého, či když si mohu udělat hezkou chvilku jenom sama pro sebe. Taky když si sedneme s dcerami a probíráme radosti i strasti holčičího života. Radost rodině udělám, když jí uvařím já něco dobrého, když jí připravím nějaké překvapení – něco koupím, vyrobím, upeču nebo vyrazíme na společný výlet či dovolenou.

Patří mezi relax i studium angličtiny, které jste nedávno dokončila?
To zrovna ne, nebylo to nic jednoduchého . Angličtinu jsem tvrdě studovala dva roky. Nešlo o žádnou povinnost, ale naskytla se mi možnost, tak jsem ji využila. To jsem ještě nevěděla, že teď , po změnách, které na úřadech práce v celé republice proběhly, se mi bude určitě hodit. Hlavně co se týká vyřizování korespondence se zeměmi EU ohledně dávek, vyplňování různých evropských formulářů , vydávání potvrzení atd.

Setkáváte se při jednáních , hlavně v dnešní době, kdy chodby úřadů práce plní po celé republice stovky nezaměstnaných, s arogantním jednáním?
Vzhledem k tomu, že nepracuji přímo na přepážce, mi velká část klientů, mezi něž patří převážně zástupci firem a starostové obcí, ale i občané spíš telefonuje. Ani tak se mi nestalo, že by byl někdo nepříjemný, křičel, a to ani v tom případě, že mu nemohu odpovědět na otázku v celém rozsahu, jak požaduje. Stávalo se to zvláště na konci roku, kdy docházelo k velkým změnám a ani my jsme neměli stoprocentní informace, jak to bude vypadat příští rok hlavně v otázce peněz. To s volajícím domluvím, ať zkusí zavolat o pár dnů později, že snad do té doby i my budeme chytřejší. Snažím se nechovat jako správný strohý úředník, ale jako člověk (smích).

Úředník jako takový ale leží mnoha lidem v žaludku. Představují si kávičku, občas zvednou telefon, zase kávičku, obídek… Jaká by byla vaše reakce na takový vyřčený názor?
To není publikovatelné (smích). Ne, ale teď opravdu vážně. Samozřejmě že i toto slyším, ale záleží na tom, jakým stylem je to řečeno. Úředník je široký pojem. Někdo nechápe, jaké povinnosti takový úředník musí plnit a kdo nad ním stojí, hlídá a kontroluje ho. Ano, přiznávám, to kafíčko si v práci také vypiji, tak jako všichni, kdo kafe pijí a nemusí to být jen úředníci. Mám tady ale své povinnosti, které musím plnit v každém případě. Práce ve státní správě je více na očích a podléhá mnohým kontrolám. To, co se „ukuje“ v soukromé firmě, se zde i vyřeší.

Úředník a snižování jejich stavů a následné ušetření mnoha a mnoha milionů. Ještě před nedávnem často skloňované téma, na které nechtěl slyšet ani prezident Václav Klaus, protože jako ekonom se snažil vysvětlit, že centralizací úřadů práce se neušetří. Byl ale přehlasován…
V tomto případě zastávám názor pana prezidenta, který daný návrh zákona zamítl, vetoval. Jeho argumenty byly pravdivé. Doufala jsem, že se někdo zamyslí a zákon přepracuje. Zákon byl ovšem přijat a my se s tím tedy musíme srovnat.

Přece jen jste ta, které se centralizace úřadu práce už nějakou dobu týká. Jak jste prožívala posledních pár měsíců? Existovala i ta možnost, že se ocitnete o dvě patra níž u svých kolegyň jako žadatel o práci? Za tu dobu, co tady sedíme, jste si byla několikrát pro práci, která vám v následujících dnech přibude, takže podle všeho se konkrétně vám propouštění nejspíš vyhne …
Bylo to opravdu náročné období. Každý má logicky obavy o práci. Mám rodinu, děti… A tady v práci člověk tráví většinu dne. Navíc v dobrém kolektivu. Nedovedla jsem a raději jsem si to ani nechtěla představovat, co by následovalo. Musím říct, že doma to se mnou nebylo právě lehké a jsme vděčná své rodině, že to se mnou ustála a překonala, přestože jsem nebyla právě v nejlepší formě. Po všech stránkách mi pomohli a podrželi mě. S dobrým zázemím se vše lépe snáší.

Vzhledem k vaší profesi a dnešní době, chodí či volají přátelé, kamarádi, jestli byste pro ně neměla v šuplíku nějakou práci nebo lepší práci ? A nebo chtějí jen poradit, aniž by museli sáhnout po nějakém zákonu, novele a vše si sami nastudovat?
To se samozřejmě stává. A jsou to mí přátelé, kamarádi, sousedi, známí či známí mého manžela. Slýchávám: „…ty jsi na tom pracáku, řekni mi…“ a nebo „… nemáš tam nějaké pěkné místo?“

A máte?
My máme jen to, co nám zaměstnavatelé nahlásí, a to samé je vyvěšeno na stojanech v přízemí a na internetových stránkách MPSV. To samé mají k dispozici i zprostředkovatelky práce, takže v šuplíku žádná místa opravdu nemáme.

PAVLÍNA MACELOVÁ