K doplnění dílů seriálu o lhotecko-senožatském vodojemu a vodárně na Šibeničním vrchu v Bechyni tak zapadá další kostička, vodojem a odkyselovací stanice v lesích za Bechyňskou Smolčí.

„Vodojem byl využívaný, ale kvůli průsakům byl vyřazen z provozu. Nyní Smoleč zásobujeme ze Sudoměřic, vodu tam ženou čerpadla. Do budoucna bychom ho ale rádi opravili, aby sloužil jako náhradní zdroj vody, kdyby se stala technická porucha," říká starosta Sudoměřic Stanislav Houdek. Ani v období velkého sucha nouze o vodu v této oblasti není, v lesích je dostatečně vlhko a vodu sbírají před desítkami let vykopané zářezy. S její pitelností je to však horší.

„Důvodem odstavení byl zejména i fakt, že se ve vodě nacházelo příliš hliníku. Proto se přešlo na dodávku vody ze sudoměřických studní," dodala ředitelka Vodárenského sdružení Bechyňsko Zdenka Sosnová. Starosta Houdek dodal, že oprava je spíš vizí do budoucna. Vodojem by asi dostal vnitřek umělohmotný, namísto dnešního cihelného. Objekt je tak nevyužívaný.

Stejně na tom jsou v lese ukryté četné sběrné šachty, v nichž sice voda zurčí, ale využití už nemají. Některé jsou dokonce očividně poškozené, popraskané. Na jejich poklopech je dodnes vyraženo jméno dodavatele a projektanta vodovodu, inženýra Zadražila z Prahy.

Příliš kyselá

Na vodovodní soustavě se nachází také odkyselovací stanice, nyní už rovněž bez využití. „Už se nevyužívá a moc informací o ní nemáme. Fungovala v rámci celého vodovodu ze Smolče, Sudoměřic, Bechyně, Černýšovic, Bežerovic, Senožat a Haškovcovy Lhoty. Většina spodních vod je kyselejší kvůli vyššímu obsahu oxidu uhličitého. Musela se proto odkyselovat přes mramor či vápenec, aby její pH bylo kolem sedmi," vysvětlila Zdenka Sosnová.

Odkyselovací stanice v Bechyňské Smolči

Samočinný vodovod pro Bechyňskou Smoleč byl vystavěn v letech 1906 až 1908, vzniká v oblasti za Pazdernou a projektovala ho První Moravská továrna na vodovody a pumpy Antonín Kunz v Hranicích.

Stavba si vyžádala z obecního rozpočtu 11 446 korun. Starostou byl tehdy Josef Komzák – za první světové války ruský zajatec, který se vrátil až v roce 1919 coby ruský legionář. Jeho objem je 30 metrů kubických.

„Naši tátové a dědové vodojem i šachty kopali ručně. Voda se dostávala k obydlím samospádem z lesů. Jenže ve vodě bylo vždy hodně dusičnanů, byla železitá a kyselá. Tak se udělala odkyselovací stanice a nakonec se dnes bere voda ze Sudoměřic," říká obyvatel Smolče Zdeněk Tupý.

V roce 2003 řešilo Vodárenské sdružení Bechyňsko problémy s kvalitou vody v zářezech a sběrných studních a byly zahájeny práce na propojení Smolče se Sudoměřicemi a Novou Vsí. V roce 2009 se z hlediska kvality pitné vody řešila havárie na vodojemu v Bechyňské Smolči, kde došlo k průsaku podzemní vody s vysokou koncentrací hliníku do vodojemu a k přechodnému zvýšení koncentrace hliníku v pitné vodě. Vodojem byl na čas opraven.

POKLOP šachty s rytem Zadražil.

První kolaudace skupinového vodovodu Bechyně a okolí se konala 15. června 1927. Jímání pramenů bylo provedeno pramennými zářezy v celkové délce asi 200 metrů.

Zachycená voda byla svedená do dvou sběrných studní. Sběrné studny byly projektovány jako tříkomorové z dusaného betonu. Vstup do nich je dodnes zabezpečen těžkým poklopem. Dodatečně byla vybudována odkyselovací stanice s mramorovým filtrem. Vše prováděla pražská firma Kress.

David Peltán