Současnou majitelku Evu Malihovou se najít nepodařilo, ale vypátrali jsme vnučku kovářského mistra, který dům stavěl.

Podle nepotvrzené historky byl dům postaven po první světové válce, kdy se z ruského zajetí vrátil František Suchan. Tam pracoval u jakéhosi kováře, kterému před kovárnou rostly dva ořechy. Podle toho postavil údajně bechyňský domek.

Od nepaměti bývali v Bechyni tři kovářští mistři, v roce 1939 tu zůstal jediný – František Suchan. Ten se k nádraží přestěhoval z kovárny v Zářečí, dodnes se tam říká Na Kovárně. Faktem je, že František a Josefa Suchanovi vilku se sklepem, prádelnou, mnoha pokoji a kovárnou plánovali postavit od jara 1934. O rok později stavbu zrealizovali a v červenci jim bylo schváleno její obývání a užívání. To nebylo vždy zcela jednoduché, kvůli množství komínů, a tedy četných zákoutí v místnostech, bylo složité umísťování nábytku.

Kovárna, dříve čísla popisného 337, je postavená na navážce, pod ní bývala mokrá část nedalekého rybníka, místo něhož je dnes park. Kvůli tomu následně přistavěný buchar příliš objektu neprospíval. „Na stavbách se navíc šetřilo, živnostníci neměli peněz nazbyt. Chybou bylo, že dílny spojovali s obytnými částmi obydlí. Domy dostávaly zabrat a rychleji byly opotřebované," vysvětluje Jaroslav Švec, manžel vnučky Františka Suchana. Jeden ze zmíněných ořechů je dnes viditelně menší, protože ho sázel Františkův syn Karel Suchan místo starého ořešáku.
František Suchan se zabýval klasickou kovařinou. Svařoval, vyráběl obruče na kola, zemědělské nástroje i koval koňská kopyta. V jeho dílně byli také učni jako Karel Novotný. Říkávali mu Plechostřil. „Pamatuji, jak těžce mnohdy kovali divoké koně. To byl zápas, na který jsme jako děti koukaly z balkónu či zahrady. Bylo to vždy veliké dobrodružství a být dnes mladší, pořídím si koně! Také se mi líbila ta sehranost kovářů při opracovávání železa. Střídali se v tlučení a byla to úplně hudba!" vzpomíná vnučka Pavla Švecová, která už v dílně pamatuje jen K.

Novotného. Dědeček umřel brzy v 56 letech, měl nemocné srdíčko. Babička Josefa zůstala v domě a aby splatila dluhy ze stavby, pronajímala ho. Bydlel tam cukrář, účetní i kovář.

Velké zklamání

Po Suchanově úmrtí si totiž dílnu pronajal jeho učeň Karel Novotný, do roku 1960 tam provozoval kovařinu soukromě, pak šel do komunálu a k bydlení si postavil dům o kus dále. Tehdy býval Suchanův dům obklopený zahradou, dnes stojí na kraji chodníku.

„Tam, kde je dnes chodník, býval plot. Lampasáci tehdy přišli a bez optání pozemek zabrali. Z plotu si prý postavili garáže. Otec byl tehdy vzteky zcela nepříčetný, ale nemohl nic," říká Pavla Švecová. Po úmrtí Josefy Suchanové se v roce 1955 do domu vrátil syn Karel z České Kamenice, kde bydlel. Potomci se ale rozprchli do vlastních domovů.

„V roce 1991 jsme dům prodali matce Evy Malihové, Gertrudě Schmídové. Důvodem bylo, že jsme se rozutekli a s manželem jsme investovali hodně peněz do oprav domu v Dobronicích. Později jsem trpěla, protože jsem kolem chřadnoucího domu chodívala do práce. Oplakala jsem ho. Kdybych vyhrála v nějaké soutěži, koupila bych ho zpět. Mrzí nás, že jsme ho prodali někomu, kdo k němu nikdy neměl vztah," upřesňuje Pavla Švecová.

Následně tam byla prodejna autodílů. V roce 1998 došlo k opravám podlah, omítek a fasády. V té době tam měla vzniknou herna bar, nakonec byl snad jen skladem herních automatů. V roce 1999 tam byl na čas sklad karosářských dílů a výfuků.

„Po revoluci objekt koupil nějaký Klein, vzal si Češku a byt přepsal na její matku, protože tehdy cizinci kupovat nemovitosti nesměli. I když tam, bylo vždy vše staré, vodovod v olovu, elektrika v mědi, dům byl tehdy v pěkném stavu a byl obyvatelný," říká dřívější nájemce Petr Lalák.
V bývalé kovárně měl 13 let sklad a kanceláře. Místo opustil asi před dvěma lety, kdy budova zevnitř vyhořela právě kvůli špatným elektroizolacím. „Je zdevastovaný, kdyby majitelé dávali půl nájmu do oprav domu, nemuselo to takto být. Po vyhoření jsme dům opustili, kontaktovali majitelku a nic. Až loni se objevila a našla si mě. Přijela, pokrčila rameny a zmizela," popisuje Lalák. Podle něj je dům na demolici, je nebezpečný a čeká se jen, až se něco někomu stane. Majitelku prý někdo jen stěží sežene, žije v Mnichově.

David Peltán