Hotel Setunský v čp. 591 na rohu naproti nádraží patřil již na přelomu devatenáctého a dvacátého století k významným podnikatelským aktivitám v Táboře. Majitelem daného objektu byl Jan Setunský, tehdy obchodník s uhlím a majitel povozů k dopravě zboží.

Kromě svých podnikatelských aktivit, které časem ještě rozšířil, byl Jan Setunský (15. května 1842 – 24. února 1925) táborské veřejnosti známý jako horlivý vlastenec a všestranný veřejný činitel. Z jeho aktivit připomeňme alespoň spoluzaložení Čtenářského spolku roku 1867, který později spojil s Občanskou besedou a v roce 1885 s Besedou měšťanskou. Po několik desetiletí byl Jan Setunský členem obecního zastupitelstva i rady, od roku 1899 náměstkem starosty. Zasedal v okresním zastupitelstvu i výboru, též v kuratoriu hospodářské akademie, etc. Dále v Táboře založil Spolek pro hry mládeže a Národní jednotu dělnickou.

Činnost Jana Setunského byla však spojena především se Sokolstvem. Množství funkcí v táborské jednotě i Žižkově župě, především však finanční podpora výstavby táborské sokolovny a dalších tělocvičných podniků, to vše tvořilo pouze část jeho aktivit. Ještě po osmi desetiletích svého života sepisoval kroniku táborské jednoty za celou dobu trvání, ba i začal pracovat na kronice župní. Poslední odchod čestného občana města Tábora Jana Setunského jeho „bratři“ prožívali symbolicky: „Havraní vlas i vous, tmavé, bystré oko sokolí…nemohl jsem se nikdy ubrániti dojmu, že tak asi nějak vypadal Jan Žižka. Neústupný v hájení poznané pravdy, vždy k činu pohotový, moudře na následky do budoucnosti pozírající, v poradě rozšafně uvažující a v přátelském kruhu milý a jemný druh.“ (list Tábor 27. února 1925).

Samotný hotel v čp. 591 provozoval nájemce Adolf Vodňanský, kterého ve dvacátých a třicátých letech vystřídal hoteliér Alexandr Trešl. Ten zde jako nájemce nejen bydlel, ale především doporučoval: „Levné, čisté pokoje, restauraci a kavárnu, dobrou kuchyni, svatební hostiny, bankety, plzeňský ‚Prazdroj‘ a táborský ‚Malvaz‘ – vzornou obsluhu.“

V uvedeném domě kromě soukromníka Jana Setunského žil jeho další majitel a zasílatel Václav Setunský s manželkou Zdenkou a majitel cihelny v Čekanicích Jaroslav Setunský. V polovině třicátých let zde pobýval ještě soukromý úředník Miroslav Setunský. Rodina Setunských však nebyla jediným podnikatelským komplexem se sídlem v čp. 591.

Ve dvacátých letech zde Hospodářské družstvo provozovalo obchod s obilím, umělými hnojivy, hospodářskými stroji, železářským zbožím a benzínem. Ve třicátých letech v daném objektu sídlil velkoobchod s koloniálním zbožím, patřící Obchodnímu družstvu, zapsaném společenstvu s ručením obmezeným v Plzni. Zároveň v čp. 591 motoristé sehnali benzin, též pneumatiky od firmy „Baťa“. Opravy motorových vozidel zde zajišťovala autodílna Jaroslava Kutnorského, který byl zároveň zástupcem automobilové značky „Zetka“. Tento muž v čp. 591, kde bydlel se svojí ženou Věnslavou, provozoval též elektrotechnický závod s prodejnou radio přístrojů a potřeb.

K hotelu naproti táborskému nádraží, který se tehdy již pyšnil názvem Slávie, patřilo i stanoviště autobusů. Zatímco na počátku století docházel z hotelu ke každému vlaku podomek, v polovině třicátých let zajišťoval návštěvníkům Tábora další spojení „se světem“ autodopravce Rudolf Rýgl, jenž přímo v čp. 591 žil s manželkou Marií. Funkce samotného objektu se v průběhu doby nadále měnila. Své sídlo zde našla pobočka Československé pošty.
Ovšem žlutá neonová reklama ještě dlouho oznamovala přítomnost hotelu Slávie. V jeho secesí nadále dýchající restauraci pod vedením manželů Buštových nacházelo občerstvení množství přespolních a pro pivo „přes ulici“ docházeli místní ze širokého okolí. Leč i toto „staromódní“ kouzlo časem zmizelo.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vítala návštěvníky Tábora zpustlá budova a za letních bouří se až v prostorách vlakového nádraží ozývalo řinčení střepů z okenních tabulek původně vyhlášeného hotelu.

Štěstí se však na dům čp. 591 opět usmálo. Nutno sice podotknout, že stavební obnova, především pak obchodní a další podnikatelské aktivity ne vždy musí vyjít podle všech předpokladů a jsou stálým během na dlouhou trať, ale tak už to v obdobných případech bývá. Ostatně sama bohatá historie původně hotelu Setunský a později Slávie nám podává svědectví, jak se může vyvíjet takováto „vizitka“ nejen pro určité osobnosti, ale i celé město.


Stanislav Zita