Do Tábora se včera dopoledne vydal ministr dopravy Vít Bárta se svým početným doprovodem vlakem. V kapse měl platnou jednosměrnou jízdenku, protože před nádražím už na ně čekala kolona aut, které je dopravily do Plané nad Lužnicí, druhé táborské zastávky, a dále do Českých Budějovic.
V ten den byla z Českých Budějovic zrovna vypravena souprava „revitalizovaného“ rychlíku, takže obrázek, který se většinou na železnici nabízí běžným cestujícím, neměl šanci vidět.

„Hned jak se vyrovnáme se zásadními škrty a s rozhodováním priorit z hlediska výstavby, tak se budeme více věnovat i provozu,“ slíbil na táborském nádraží.

Z vlaku chtěl zjistit rozdíl mezi zrekonstruovanými a starými úseky na kolejích, aby poměřil vložené investice s rychlostí a komfortem jízdy.
V Plané už na něj na radnici čekali i občané, kteří se s ním bavili o největším boláku města – dopravě.
„Každý měsíc tudy projíždím a na kruháči zuřím jako pes,“ přitakával kritice na svízelný bod na silnici, který ale ve městě funguje jako jakýsi retardér. To sice vytáčí řidiče, ale těší chodce.

Podobné souznění už neměl s Miloslavu Rokosovou, které se nezamlouvá, že v Plané zastaví sem tam osobní vlak, ale již žádný rychlík.
Bárta v tomto ohledu zdrůznil funkci rychlíků – jízda s nimi musí být rychlejší než na silnici.
„Když zastavíme rychlík v Plané, budou to chtít i další obce, ale pak už nedosáhneme té rychlosti,“ vysvětlil. Na rekonstrukci plánského nádraží, které se po ní změnilo na nástupiště, pak ale zbytečně vylétly stovky milionů.

„Lidi musíme přepravovat efektivně, s menšími náklady. Nemůže se lpět v každé obci na vlaku, když by stačil mikrobus,“ dodal jihočeský radní Martin Kuba. Kraj na železniční kilometr doplácí kolem 115 korun, zatímco na silniční jen pětadvacet.
„Dokončení dálnice na konci roku 2012, co víc bychom si mohli přát,“ ocenil ujištění ministra starosta Plané Jiří Šimánek.