Český silvestr a příchod nového lunárního roku podle Vietnamců. Víte, jaký je hlavní rozdíl? V tom, že zatímco české děti maximálně mohou sledovat televizi, vietnamské jdou s rodiči do restaurace a náležitě si to užijí.

A tak se v restauraci hotelu Palcát mísila asijská hudba s dětským pískotem, smíchem a hlasitým pokřikem k přípitku dospělých. Nechybělo ani roční miminko. Malou slečnu ale záhy nový rok přestal bavit a v klidu si v mámině náruči usnula. To ostatní, především již studenti nejdříve porovnali mobily, potom se zapojili do tradiční novoroční zábavy a hlavně se stále fotili.

„Podoba oslavy je stále stejná, už čtyři tisíce let, od dynastie krále Hunga. Nejdůležitější součástí je poděkování předkům a potom tradiční jídlo," nechal nás nahlédnout do děje předseda táborské pobočky Svazu Vietnamců v České republice Van Nguyen.
Na několika ženách a dívkách bylo vidět, že domov si přiblížily i tradičním oděvem. Barevnými dlouhými saténovými šaty s bočními rozparky až k pasu. A pod nimi měly jednobarevné kalhoty.Pánové přišli v české klasice: tmavé sako a kalhoty byly vidět na otcích, jejich synům stačila košile a džíny.

Sváteční specialitou, která nesmí chybět na stole v žádné vietnamské rodině, je rýže s hrachem, vepřovým masem a rybí omáčkou, zabalená v bambusových listech. Jak říká manželka předsedy svazu, příprava tohoto pokrmu vyžaduje spousty hodin. Pokud byste si ho chtěli vyzkoušet, rezervujte si zhruba 15 hodin.

Tygr u dveří

O jídlo se postarali všichni účastníci oslavy. Každý doma něco připravil a přinesl i pro ostatní. Chlebíčky, jednohubky nebo smažené brambůrky vidět nikde nebyly. Zato snad v každém pokrmu byla na nějaký způsob rýže. I když v polévce s bambusovými plátky a masem výjimečně chyběla.

Vietnamskou podobu dostala restaurace i dekorací. V čele místnosti stála pyramida z ovoce, vedle ní obraz Ho Či Mina. „To je takový rodinný oltář. Ovocný koš se liší podle oblasti, někde roste ananas, jinde něco jiného. To, co leží vedle, je balíček rýže zabalené v listech z vietnamského lesa. Ho Či Mina tu máme, abychom mu poděkovali za založení demokratického Vietnamu v roce 1945. A místo vašeho jehličnatého stromečku máme broskvový strom coby symbol jara, na který upevňujeme papírky s kvizovými otázkami pro děti," popisuje jednotlivé atributy Van Nguyen s tím, že každý také dostane rudou oblálku a malým finančním obnosem pro štěstí. 

Nezapomněli ale ani na velkou, rudou maskou tygra, který je známým asijským symbolem a používá se k rituálnímu tanci. Možná k němu nad ránem po pár kalíšcích vodky došlo i v Palcátu.
V nejbližším okolí Tábora žije kolem 150 Vietnamců, oslavy příchodu roku Koně se tak zúčastnily i rodiny například až z Milevska. Padesátiletý Van Nguyen přiletěl v 80. letech do ještě tehdejšího Československa. Tady si našel manželku, s níž má dnes tři děti – dva syny, mezi nimiž se před šestnácti lety narodila dcera Thao.

„V Táboře jsem třicet let. Podnikám tady, mám obchody s oblečením. Když jsem do republiky přišel, šel jsem se vyučit na středním odborném učilišti a nastoupil do podniku Silon, kde jsem byl do roku 1992. Od té doby už podnikám," vypráví o svém životě.
Domů do Vietnamu se za celá dlouhá léta dostal jen čtyřikrát. „Je to daleko a tedy drahé, mám tři děti, chtějí i na vysokou, a k tomu jsem pořád v práci. Nejde to častěji."

Osm dní volna

Ve Vietnamu mají lidé na oslavu nového roku osm dní volna, to si ale Vietnamci žijící v Česku musejí odpustit. Jejich rok má ale i další významné svátky, které dodržují a zase se společně scházejí.
Jak nám Van Nguyen upřesnil, po příchodu lunárního roku oslaví mezi červnem a červencem své ženy a mezi zářím a říjnem zase děti.
Podle koně by měl být letošní rok houževnatý, rychlý, laskavý a přátelský. Tomu všichni věří.